Anna Masaryková byla česká historička umění, výtvarná kritička, dlouholetá pracovnice Národní galerie v Praze. Šlo o dceru malíře Herberta Masaryka a vnučku prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka
Narodila se 3. dubna 1911, zemřela 18. března 1996 (v obou případech v Praze).
Kariéra
Po maturitě na pražském gymnáziu (1930) studovala na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy československé dějiny. 1936 obhájila rigorózní práci s názvem Druhé rokoko v Čechách.
Pracovala jako archivářka SVU Mánes (1937–1942) a referentka Volných směrů Za války publikovala pod pseudonymem Anna Brynychová. V letech 1945–1970 pracovala v pražské Národní galerii 1945–1949 jako vedoucí Moderního oddělení, odkud však byla z politických důvodů roku 1949 odsunuta do archivu.
Poté byla přednostkou Oddělení 19. století (1951–1954), Grafické sbírky (1954–1955), odbornou pracovnicí Oddělení 19. století (1955–1965) a opět Grafické sbírky (1965–1970). Po srpnové okupaci (do 1984) v této instituci vykonávala pouze příležitostné brigádnické práce.
Po roce 1989 se aktivně účastnila obnovení památky svého děda i otce, a to také prostřednictvím velkých výstav, které v letech 1993–1995 uspořádalo Masarykovo demokratické hnutí
Napsala mj. monografie o Janu Slavíčkovi (1946) nebo Josefu Mařatkovi (1958), důležitý je její příspěvek k poznání ženy-výtvarnice v dějinách.
Osobní život
Měla dva bratry, oba však zemřeli v útlém věku (Herbert 1912 v necelých patnácti měsících, Tomáš 1914 ve dvou) a sestru Herbertu (1915 až 1996), překladatelku z angličtiny.
Zůstala svobodná.