Putinova slova
Alexej Navalnyj - ruský aktivista
Alexej Anatoljevič Navalnyj byl ruský právník a politický opoziční aktivista.
Narodil se 4. června 1976 Butyňi (Moskevská oblast), zemřel ve věku 47 let 16. února 2024 v trestanecké kolonii v Jamalo-něneckém autonomním okruhu v Ťumenské oblasti.
Od 2009 byl známý jako kritik korupce v Rusku a také režimu Vladimira Putina (1952). Podílel se na organizování demonstrací, psal i články do ruských periodik. Se svými příznivci komunikoval přes videa na platformě YouTube, jeho kanál měl k únoru 2024 6,22 milionů odběratelů.
Aktivně se účastnil opozičních protestů v letech 2011 až 2013. 2013 kandidoval za mimoparlamentní Stranu národní svobody ve volbách na moskevského starostu. V období 2013 a 2014 byl odsouzen za korupci k podmíněnému trestu.
V srpnu 2020 byl v Tomsku agenty ruské Federální služby bezpečnosti (FSB) otráven jedem ze skupiny novičok, útok přežil.
2. února 2021 jej odsoudil moskevský soud ke 3,5 letům odnětí svobody v trestní kolonii. V březnu 2022 byl odsouzen k dalším 9 letům vězení.
16. února 2024 oznámila ruská vězeňská služba, že za mřížemi zemřel.
Kariéra
Vyrůstal ve městě Obninsk ležícím asi 100 km jihozápadně od Moskvy, léta trávil u babičky na Ukrajině.
1998 úspěšně ukončil práva na Ruské univerzitě družby národů, následně studoval finance na Finanční univerzitě v Moskvě.
2009 úspěšně složil advokátní zkoušky a založil advokátní kancelář Navalnyj a partneři, která však zanikla rok poté. Nadále pak působil jako samostatný advokát.
2010 studoval půl roku v rámci programu Yale World Fellows na americké Yaleově univerzitě.
Podnikání
Vlastnil čtvrtinový podíl v rodinné společnosti vyrábějící a prodávající proutěné zboží.
1997 založil firmu Allekt, v níž 1998 až 2005 působil jako náměstek ředitele pro právní záležitosti. 2011 byla tato společnost zlikvidována. V období 1998 až 1999 pracoval v developerské společnosti ST-Grupp.
2000 se spolustudenty z Finanční univerzity (viz výše) založili společnost pro obchod s cennými papíry N. N. Cenné papíry. Vlastnil v ní 35% podíl a vedl její účetnictví, nakonec ale zkrachovala.
V letech 2012 až 2013 byl členem představenstva ruské letecké společnosti Aeroflot jako zástupce Národní rezervní banky.
Politické aktivity
2000 se stal členem ruské liberální strany Jabloko, od 2002 byl členem vedení její moskevské pobočky. Byl z ní vyloučen 2007 kvůli svým tehdejším nacionalistickým postojům (viz níže) proti přistěhovalcům z oblasti Kavkazu.
2007 začal skupovat akcie velkých ruských veřejně obchodovaných společností. Vyžadoval po nich různé informace včetně akcionářské struktury a začal napadat jejich nevýhodné obchody. Podařilo se mu dosáhnout mj. obvinění jednoho z manažerů Gazpromu či rezignace ředitele jedné z bank.
2009 byl prohlášen osobností roku ruskými novinami Vedomosti.
2010 na svém blogu publikoval článek (včetně důkazních dokumentů), podle kterého vedení společnosti Transněft zpronevěřilo 120 miliard rublů v projektu stavby ropovodu Východní Sibiř – Tichý oceán. Na konci téhož roku vytvořil projekt Rospil, posléze transformovaným do Fondu boje s korupcí, prostřednictvím něhož začal upozorňovat na případy korupce a klientelismu představitelů vládnoucího ruského režimu.
V únoru 2011 (při rozhlasovém rozhovoru) označil vládnoucí partaj Jednotné Rusko za „stranu podvodníků a zlodějů“. Dle průzkumu veřejného mínění s tímto označením v červenci 2011 souhlasilo 33 % oslovených.
V květnu 2011 jej začala vyšetřovat policie, což bylo v západních médiích označováno jako pomsta za jeho stoupající popularitu. Sám obvinění označil na výmysl tajných služeb.
Po volbách 2011
V prosinci 2011, po ruských parlamentních volbách, se aktivně účastnil protestů v Moskvě a byl odsouzen k 15 dnům vězení za neuposlechnutí výzvy veřejného činitele. V rozhovoru pro tiskovou agenturu Reuters uvedl, že Putinův politický systém je tak oslaben korupcí, že by v Rusku „do pěti let mohlo dojít k revoluci ve stylu Arabského jara“.
Následně začal vyzývat Rusy, aby se spojili proti Putinovi, který se „pokusí ukrást vítězství“ v prezidentských volbách 2012. Uvedl, že sám kandidovat nebude, protože Kreml nepřipustí, aby volby byly spravedlivé.
Poté, co byl Putin zvolen, spoluvedl protestní pochod, kterého se účastnilo 14 až 20 tisíc lidí. Po demonstraci byl opět mezi zadrženými. Po dalším protestu u příležitosti inaugurace byl znovu zadržen a odsouzen k 15 dnům vězení. Amnesty International ho v této souvislosti označila za vězně svědomí, avšak v únoru 2021 mu tento status s odvoláním na jeho „nenávistné výroky“ (mj. vůči přistěhovalcům) odebrala.
V květnu 2012 obvinil tehdejšího vicepremiéra Igora Šuvalova (1967) z korupce, když jeho společnosti měly dostat desítky milionů dolarů od firem Romana Abramoviče (1966) a Ališera Usmanova (1953). Zároveň zveřejnil dokumenty prokazující tyto transakce. Jejich pravost byla potvrzena, ovšem s tím, že nešlo o nic nezákonného.
V červnu 2012 byla v jeho moskevském bytě provedena dvanáctihodinová prohlídka. Nedlouho poté se jeho soukromé e-maily objevily na stránkách prokremelských aktivistů.
V červenci 2012 umístil na svůj blog dokumenty, které měly údajně prokazovat, že Alexandr Bastrykin (1953), tehdy vedoucí Vyšetřovacího výboru Ruské federace považovaný za Putinova spojence, tajně podniká v České republice, což dotyčný popřel. Následně byl sám Navalnyj obviněn ze zpronevěry v Kirovské oblasti, které se měl dopustit v roce 2009, kdy působil jako poradce tamního guvernéra.
Byl jediným Rusem, který se dostal 2012 na seznam sta nejvýznamnějších lidí světa podle týdeníku Time.
Kandidatura na starostu Moskvy
17. července 2013 se zaregistroval jako kandidát ve volbách starosty Moskvy. Následujícího dne byl odsouzen k pěti letům vězení (jednalo se o výše zmíněné obvinění, že z pozice poradce gubernátora Kirovské oblasti zorganizoval podvod, jehož výsledkem byla škoda ve výši šestnácti milionů rublů).
Starostou se v září uvedeného roku již v prvním kole znovu stal Sergej Sobjanin (1958), blízký Putinův spolupracovník. Navalnyj byl dle oficiálních výsledků druhý s 27 procenty hlasů. Vyslovil podezření, že volby byly zmanipulované a jejich výsledek proto soudně napadl.
V říjnu 2013 mu soud nepodmíněný pětiletý trest změnil na podmíněný a odsoudil jej k zaplacení pokuty půl milionu rublů (téměř 300 000 korun). Podle ruských komentářů úřady přistoupily ke změně postihu proto, aby dlouhodobé uvěznění populárního kritika režimu nedostalo do ulic opozičně naladěné Rusy v době příprav na zimní olympiádu v Soči. I podmíněný trest mu ovšem bránil v tom, aby se mohl ucházet o veřejné funkce.
Další soudní spory
Ihned po skončení zmíněné olympiády byl v březnu 2014 odsouzen ke dvěma měsícům domácího vězení bez přístupu k internetu. Nesměl také posílat zprávy ani mluvit s nikým mimo rodinu. Trest mu byl uložen za údajné porušení zákazu opustit Moskvu. Domácí vězení mu poté bylo dvakrát prodlouženo – poprvé v závěru dubna o šest měsíců, podruhé v říjnu do 14. ledna 2015.
Počátkem prosince 2014 vyhrál s dalším opozičním politikem Iljou Jašinem (1983) u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku spor proti Rusku. To je dle rozhodnutí uvedené instituce protiprávně zadrželo při povoleném protestním pochodu po parlamentních volbách v prosinci 2011, a porušilo tak mj. právo na shromažďování a svobodu projevu. Rusku bylo nařízeno vyplatit oběma politikům po 26 tisících eur (asi 713 tisíc Kč).
30. prosince 2014 dostal podmíněný trest v délce 3,5 roku za údajnou zpronevěru 27 milionů rublů (asi 10,8 milionu korun) kosmetické firmy Yves Rocher. Ke stejně dlouhému trestu, ovšem nepodmíněnému, byl zároveň odsouzen i jeho bratr Oleg (1983). Každý navíc musel zaplatit pokutu ve výši půl milionu rublů (asi 200 tisíc Kč). Téhož dne večer byl zatčen policií pro porušení domácího vězení cestou na neohlášenou demonstraci svolanou jeho příznivci.
Evropský soud pro lidská práva rozhodl v říjnu 2017, že v případě obou bratrů došlo ve věci údajné zpronevěry k pochybení a byli odsouzeni neprávem, což ruský soud odmítl.
Narušování veřejného pořádku
V únoru 2015 dostal dvoutýdenní nepodmíněný trest za narušení veřejného pořádku, když rozdával letáky v moskevském metru.
Případ Čajka
6. prosince 2015 byl zveřejněn film z dílny Navalného výše zmiňovaného fondu, jenž rozkrývá obrovskou korupční síť, do které byl prostřednictvím svého syna zapleten generální prokurátor Ruské federace Jurij Čajka (1951).
Snímek o Medveděvovi
V březnu 2017 byl uveden snímek film s názvem Pro vás žádný Dimon, ve kterém se vyprávělo o údajných korupčních schématech a majetcích ruského premiéra Dmitrije Medveděva (1965). Tyto informace byly oficiálními místy popřeny.
Kandidatura na ruského prezidenta
13. prosince 2016 oznámil svůj záměr kandidovat na prezidenta Ruska ve volbách 2018. 25. prosince 2017 ovšem volební komise odhlasovala, že je nezpůsobilý se jich zúčastnit. Na toto rozhodnutí odpověděl tím, že vyzval své příznivce k bojkotu voleb.
Zpráva o Putinově paláci
V lednu 2021 Fond boje s korupcí zveřejnil zprávu o luxusním sídle na pobřeží Černého moře, tzv. Putinově paláci, jehož oficiálním vlastníkem je kypersko-ruský podnikatel Alexander Ponomarenko (1964), ve skutečnosti ale rezidenci vlastní Putin.
Chemické útoky
V dubnu 2017 na něj v Moskvě zaútočil neznámý kolemjdoucí. Do obličeje mu vychrstl zelenou tekutinu, která zřejmě obsahovala toxickou látku. Poté byl léčen na oční klinice v Barceloně a oznámil, že na pravé oko z 80 procent oslepl.
V červenci 2019 byl hospitalizován v Moskvě po náhlých zdravotních problémech připomínajících otravu.
20. srpna 2020 muselo kvůli jeho zdravotnímu stavu nouzově přistát letadlo, kterým cestoval z Tomsku do Moskvy. Podle své mluvčí byl otráven a v bezvědomí převezen na jednotku intenzivní péče v Omsku. Tam mu lékaři zachránili život rychlým podáním atropinu. Později však vedoucí lékař nemocnice, zároveň zastupitel vládnoucí strany Jednotné Rusko, prohlásil, že žádné chemické látky způsobující otravu nalezeny nebyly.
Téhož dne mu tehdejší německá kancléřka Angela Merkelová (1954) nabídla léčení v německých nemocnicích, lékaři však transport zprvu odmítali, a to i potom, když následujícího dne na omském letišti přistálo letadlo s lékaři z Německa, připravenými jej přepravit do berlínské nemocnice Charité, když převoz financovaly nadace Cinema for Peace a Fond Dynastie.
22. srpna byl převoz povolen a proveden. Německá vláda později zveřejnila, že otrava byla způsobena jedem ze skupiny novičok. V záři byla jeho hospitalizace ukončena. Nález látky typu novičok v jeho krvi a moči potvrdila v říjnu 2020 také Organizace pro zákaz chemických zbraní.
Podle vyšetřování, na kterém se podílely i Der Spiegel a CNN (jeho výsledky byly zveřejněny v prosinci 2020), jej už od 2017, kdy ohlásil záměr kandidovat na prezidenta, sledovalo komando agentů FSB, kteří mají zkušenost s biologickými a chemickými zbraněmi. Podle investigativních novinářů se (neúspěšně) pokusili otrávit Navalného a jeho manželku při dovolené během července 2020 v Kaliningradu. Podle západních tajných služeb se jej ruští agenti pokusili znovu zavraždit v omské nemocnici, před jeho leteckým transportem do Německa.
Návrat do Ruska a zadržení
17. ledna 2021 se vrátil z Berlína do Moskvy, kde ho na letišti Vnukovo očekávaly stovky příznivců. Policie řadu z nich zatkla, a letadlo s Navalným bylo na poslední chvíli přesměrováno na letiště Šeremeťjěvo, kde byl vzápětí zatčen během pasové kontroly.
Den po jeho návratu do Ruska mu byla v prostorách policejní stanice (k soudu nesměl údajně kvůli tomu, že neměl negativní test na covid-19) soudem nařízena třicetidenní vazba.
2. února 2021 jej odsoudil moskevský soud ke 3,5 letům odnětí svobody. Do délky odpykání trestu se započítala doba, kdy byl v domácím vězení. Ve vězeňské kolonii města Pokrov, asi 100 km východně od Moskvy, tak měl strávit celkem 2,5 roku.
USA a Evropská unie kvůli tomuto uvěznění rozšířily sankce proti ruským představitelům a některým tamním podnikům.
31. března oznámil, že zahájil hladovku, protože marně žádal, aby k němu povoláni jím zvolení lékaři kvůli propukajícím bolestem zad. 5. dubna uvedl, že byl hospitalizován kvůli zvýšené teplotě a kašli. Dále napsal, že tři z jeho spoluvězňů mají tuberkulózu. Jeho právník 8. dubna oznámil, že lékaři u něj zjistili, že trpí dvěma vyhřezlými ploténkami a ztrácí cit v rukou.
17. dubna zástupci lékařských odborů uvedli, že je po více než čtrnáctidenní hladovce v kritickém stavu a hrozí mu selhání ledvin. 19. dubna byl proto převezen do vězeňské nemocnice v jiném městě. 23. dubna 2021 na radu přátel hladovku ukončil. Rozhodnutí odůvodnil mj. tím, že jeho požadavky byly částečně splněny, neboť byl svěřen do péče civilních lékařů.
V červnu 2021 Moskevský městský soud zakázal tři občanské společnosti s ním spojené, které označil jako „extremistické“. Jednání bylo neveřejné a důvody uvedeného označení nebyly zveřejněny.
Evropský parlament mu 20. října 2021 udělil Sacharovovu cenu za svobodu myšlení.
V březnu 2022 byl odsouzen k dalším 9 letům vězení.
V červnu 2023 s ním začal další soudní proces. Prokuratura jej vinila z porušení sedmi paragrafů, z nichž nejzávažnější bylo vytváření extremistického společenství, čímž byl myšlen jeho (v Rusku zakázaný) Fond boje s korupcí. Dalšími prohřešky řešeným v rámci tohoto procesu měly být např. vytváření nevládní organizace porušující práva občanů a zapojování mládeže do nebezpečných činů. Obvinění odmítl jako absurdní a proces za politicky motivovaný. Byl veden v neveřejném režimu a jeho výsledkem bylo shledání viny ve všech uvedených bodech obžaloby. Byl tak byl odsouzen k dalším 19 letům vězení.
V červnu 2023 byl převezen do věznice IK-6 s přísným režimem ve Vladimirské oblasti asi 200 kilometrů východně od Moskvy. Odtud zmizel v prosinci 2023 a teprve koncem roku jeho právník zjistil, že se nachází ve vězeňské kolonii IK-3 v obci Charp v Jamalsko-něneckém autonomním okruhu na Sibiři.
Jde o jednu z nejsevernějších a nejodlehlejších trestaneckých kolonií ležící 2000 km od Moskvy, v zóně trvale zmrzlé půdy. Je velmi obtížné se do ní dostat a není tam žádný systém zasílání dopisů. Jeho mluvčí předpokládala, že důvodem jeho umístění na toto místo bylo zabránit mu vydávat jakákoliv prohlášení před blížícími se prezidentskými volbami v Rusku.
Během věznění byl 27x poslán na samotku, kde strávil dohromady přes 300 dní, často z malicherných důvodů jako nezapnutý knoflík na vězeňské uniformě či nepořádek na cele.
Smrt
16. února 2024 oznámila ruská vězeňská služba, že zemřel. V době úmrtí byl opět na samotce, mělo k němu dojít po procházce. O dva dny dříve ho však navštívil jeho právník, dva dny před ním matka, ti však nevnímali žádné zhoršení zdravotního stavu.
Názory a postoje
V minulosti byly výrazně nacionalistické. 2006 spoluzaložil nacionalistické hnutí NAROD a ve svých klipech pro něj se vyslovoval mj. pro nucenou repatriaci ilegálních přistěhovalců z Ruska. V reakci na sérii teroristických útoků, které provedli čečenští islamisté, doporučil legalizaci zbraní v Rusku a následné „zastřelení čečenských banditů“. Opakovaně se zúčastnil nacionalistického Ruského pochodu, přičemž právě v reakci na zapojení do příprav na něj v roce 2007 byl vyloučen ze strany Jabloko, jak je uvedeno výše.
Dlouhodobě odmítal masové přistěhovalectví ekonomických migrantů z chudých středoasijských republik do Ruska, v souvislosti s čímž podporoval zavedení vízového režimu s těmito zeměmi a ukončení jejich dotování ruským státem.
Během rusko-gruzínské války 2008, která začala invazí Gruzie do proruské separatistické republiky Jižní Osetie, podpořil ruskou intervenci a vyslovil se za vyhoštění občanů Gruzie z Ruska. Později se za tato svá slova omluvil.
V reakci na anexi Krymu 2014 řekl, že ačkoli se jedná o porušení mezinárodního práva, tak realita je taková, že zmíněný poloostrov je již součástí Ruské federace a jeho navrácení je vyloučeno. Vyjádřil také názor, že jeho zabrání v konečném důsledku poškodí zájmy ruského lidu.
2016 kritizoval ruskou intervenci v občanské válce v Sýrii a opětovně prohlásil, že v Rusku existují vnitřní problémy, které je třeba řešit, spíše než se zapojovat do válek v cizině.
Později začal projevovat liberálnější názory. Šéf jeho volební kampaně Leonid Volkov (1980) 2017 prohlásil, že podporuje legalizaci manželství osob stejného pohlaví. Po smrti George Floyda (†2020) při policejním zásahu v USA podpořil protesty hnutí Black Lives Matter.
Ihned po vpádu Ruska na Ukrajinu 24. února 2022 odsoudil invazi a uvedl, že povede k velkému počtu obětí, má jen odvádět pozornost od problémů v Rusku a je za ní plně odpovědný Putin. 2. března pak vyzval své stoupence ke každodenním pouličním protestům proti tomuto konfliktu.
20. února 2023 obvinil Putina ze „zničení“ budoucnosti Ruska „jen proto, aby země vypadala větší na mapě“ a prohlásil, že musí ukončit okupaci Ukrajiny a uznat hranice této země tak, jak byly stanoveny v roce 1991 po rozpadu Sovětského svazu. Rovněž prohlásil, že bude muset zaplatit poválečné reparace a vyzval k mezinárodnímu vyšetření válečných zločinů spáchaných během této války.
Vyhlídka Alexeje Navalného v Praze
V únoru 2021 vznikla v sousedství Místodržitelského letohrádku ve Stromovce na dohled od velvyslanectví Ruské federace neoficiální Vyhlídka Alexeje Navalného.
Osobní život
Jeho otec pochází z Ukrajiny.
Byl ženatý, s manželkou Julií (1976) měl dvě děti, dceru Darju Alexejevnu a syna Zakhara.
Měl výše zmíněného bratra Olega Anatoljeviče (1983)
Články
