Jedna teorie říká, že byl hrad Houska založen v 2. polovině 13. století a přisuzuje se tak králi Přemyslu Otakaru II., který jej pravděpodobně nechal vystavět spolu s nedalekým Bezdězem. Jiná pověst však vypráví, že byl založen již v roce 878 knížetem Pšovanů Slaviborem, otcem kněžny Ludmily, který jej věnoval svému synovi Houskovi. Nejpravděpodobnější teorie však název Houska spojuje s keltskou mytologií, protože by etymologicky mohl souviset s galským slovem „Gosca“ nebo velšským „Gos-c“, což znamená Brána.

A právě ona brána do pekla či jiných světů je to, co sem láká nejrůznější mystiky, psychotroniky, záhadology i laické pozorovatele.

Už v Hájkově kronice se píše, že se kolem jakési průrvy na hradě děly podivné a anomální jevy. Tuto díru se však nikdy nepodařilo zasypat a nyní stojí na jejím místě hradní kaple, která je opředena zvláštním tajemstvím… Podivné totiž je, že poblíž hradu nebyla nikdy žádná hranice ani zemská stezka, kterou by bylo nutné střežit, a hrad tudíž neměl žádný obchodní ani vojenský význam.

Říká se, že odjakživa sloužil jako strážce tajemství, věznice nebo úkryt. Co měl ukrývat nebo kdo měl být uvnitř jeho útrob vězněný, se však neví. Ať už chcete věřit na peklo, nebo se ztotožníte s názorem střízlivějších badatelů, kteří mluví o tom, že Houska stojí na geologicky zvláštním podloží, které může vyvolávat negativní pocity, nocovat bychom tam vážně nechtěli. Velmi citlivé jedince totiž může pobyt na Housce dostat až do jakéhosi transu, kdy mají vidiny a dokonce se mohou po časové smyčce dostat do minulosti nebo budoucnosti. Něco podobného se tu stalo básníku Karlu Hynku Máchovi, který svůj zážitek docela podrobně popsal v jednom ze svých dopisů.

Nejznámější pověst o průrvě do pekla vypráví o tom, jak obyvatelé hradu chtěli vědět, jak takové peklo vypadá. Tak se rozhodli, že to zjistí, a nabídli odsouzenému na smrt milost, pokud se do pekla vydá a řekne, co tam viděl. Trestanec souhlasil, což neměl dělat. Spustili ho do průrvy a po několika minutách uslyšeli zoufalý křik. Okamžitě ho vytáhli a nemohli uvěřit vlastním očím. Odsouzenec byl šedivý a zestárl o mnoho desítek let. O peklu, ani o tom, co viděl, nechtěl mluvit a za pár dní zemřel šílenstvím. Lidé se báli, a tak se pokusili díru zasypat. To se jim ovšem nepovedlo, a tak na jejím místě postavili kapli, která rojení čertů měla zabránit.