Drsná cesta syna Hrzánové a Holuba na výsluní. Matka z něj chtěla mít truhláře, lidé ho vinili z protekce

Antonín Holub má herectví v krvi. Pochází totiž z umělecké rodiny. Jeho rodiče jsou Barbora Hrzánová a Radek Holub. Už odmala věděl, že ho to táhne k umění, a při volbě své profese příliš neváhal. Neměl to ale jednoduché, jak přiznal v rozhovoru pro eXtra.cz. Velmi často se kvůli slávě svých rodičů setkává s předsudky a na vlastní kůži poznal, že mít známé jméno má i své nevýhody.

"Teď tady hraju v Čechách první představení, jinak jsem ve Francii a tam rodiče nikdo nezná, takže tam jsem fakt sám za sebe. Tady samozřejmě jsou ti lidé takoví. Všiml jsem si, že mám nálepku, ale já si jí upřímně vážím, vážím si rodičů a má to i své výhody. Ví se o mně a mluví se o mně. Má to samozřejmě i své proti," říká sympatický herec.

Cesta za jeho snem byla v případě Antonína velmi trnitá a sám poznal, že mít "nálepku" dítěte známých rodičů není žádný med. V Čechách se setkal s neúspěchem, takže pak opustil svou rodnou vlast a vydal se do Francie. "Mě tady nevzali na divadelní školy a já to nechtěl zkoušet znovu. Nebyl jsem tam anonymní a nechtěl jsem. Zkouším ale teď muzikály a je to moc fajn. Ve Francii mám teď hodně práce," řekl na tiskové konferenci v Divadle Kalich k představení letního programu.

Umění bylo v jeho případě jasná volba

Umění bylo v jeho případě jasná volba. "Zpočátku sice máma chtěla, abych byl truhlář, ale potom mě viděla s kladívkem a hřebíkem, viděla, že mám všude modřiny, a tak to vzdala. V divadle jsem vyrůstal, začal jsem hrát v kapele a dospěl jsem k tomu sám. Byl jsem takové to divadelní dítě a od čtyř let jsem byl s rodiči neustále v práci," přiznává.

V současné době pendluje mezi Českem a Francií. V budoucnu ho čeká pracovní spolupráce s rodiči, společně s nimi se totiž objeví i v jednom z představení Divadla Kalich Dobře rozehraná partie. Spolupráci s nimi si nemůže vynachválit. "Není to zvláštní. Já si rodičů strašně vážím jako herců, ale i lidsky. Byla to strašně příjemná práce. My i v té hře hrajeme rodinu, takže to šlo samo a je tam takový ten přesah," vysvětluje.

Jak ovšem přiznal, práce a soukromí se v jejich případě velmi prolíná a pracovní záležitosti si berou i domů. "Prolíná se to opravdu hodně. Člověk v tom žije. Potom jsme si vždycky i sedli a museli jsme si říci, že teď se nebudeme bavit o práci. Ale pak jsme si zase volali a řešili to. Nejde to úplně oddělit," směje se.