Srovnání cen aut za socialismu a dnes: Nejlevnější byl trabant, nejdražší tatra

Pro dnešní generaci je celkem nepředstavitelné, že o tom, zda jste si mohli pořídit vůz, nerozhodovalo v socialistickém Československu ani tak množství peněz jako vůle kupujícího.

Bez poukazu ani ránu

Když jste například v roce 1948 po motorovém vozidlu zatoužili, museli jste požádat o poukaz na místním národním výboru, který nárok posoudil podle toho, zda vůz potřebujete k výkonu svého povolání, či ne. Patřičný doklad se nazýval „Potvrzení vydávané spotřebitelům podle jejich pracovních zásluh na budování socialismu“.

Vlastnit auto bylo jakousi známkou luxusu, která se pro mnohé stala jen zbožným přáním. A to i přesto, že pohled do dobového ceníku svádí k představě, že vozy nebyly drahé. Jenže cena automobilu je relativní – do úvahy musíme vzít vždy i průměrnou mzdu. Ta byla například koncem sedmdesátých let něco kolem 2500 Kčs, což znamená, že na nové auto jsme museli vydělávat rozhodně déle než dnes.

Mototechna a Tuzex

Jediným obchodem, přes který se dal automobil koupit, byl podnik Mototechna. Koncem padesátých let pak vznikl Tuzex, v němž se daly vozy sehnat za zahraniční valuty, které se směňovaly za bony. K tuzexovým autům se ale většinou dostávali jen lidé pracující v zahraničí nebo osoby na vysokých pozicích.

Nabídka vozů nebyla nikterak široká. Mototechna vydávala každoročně ceník a o tom, které značky vozů v něm budou, rozhodovala strana a stát. Navíc to, že se auto do ceníku dostalo, ještě neznamenalo, že šlo skutečně do prodeje. Koncem 70. let bylo v ceníku něco kolem 19 značek, ale mezi nimi se objevily i pro běžné občany naprosto nedostupné typy, jako tatra, simca, saab nebo chrysler. Nejvíce bylo aut vyráběných v ČSSR, tedy škodovek, a modelů ze spřátelených socialistických zemí.

Když už jste se ke koupi vozu dostali, začala zkouška vaší trpělivosti. Na plechového miláčka se čekalo velmi dlouho, někdy i roky. A to i přesto, že jste složili zálohu. Značnou výhodu představovala protekce – pokud jste měli známého v Mototechně nebo na nějakém vysokém postu, byli jste ke svému snu mnohem blíže.

Nejlevnější trabant, nejdražší naše tatra

Asi nejlevnějším autem byl Trabant 601, který stál 36 500 Kčs, což na konci 70. let znamenalo něco kolem 14,6 měsíčního platu. V přepočtu na dnešní peníze byste za tento nejlevnější bakelitový vůz dali něco kolem 460 tisíc korun. Pakliže jste chtěli něco lepšího, mohli jste sáhnout po Moskviči 2138, který vyšel na 48 100 Kčs – tedy na 19 platů. Škodovka byla jistou známkou toho, že se vám daří. Škoda 105 stála cirka 56 000 Kčs, to znamená 22,4 platu a v přepočtu na dnešní peníze přes 700 tisíc korun. Levnější model fiatu vyšel na 58 000 Kčs, luxusnější verze až na 76 300 Kčs.

K nejdražším vozům patřily simky, saaby a tatrovky. Simca 1307 stála 115 000 Kčs a Saab 99 zase 132 000 Kčs, dnes tedy něco kolem 1 670 tisíc korun. Nejdražším modelem v ceníku byla pak naše tatra, přesněji limuzína Tatra 613 za 284 000 Kčs. Ta byla ale vyráběna hlavně na objednávku podniků nebo státu.

Jak je vidět, minulost zas až tak růžová nebyla. Silnice byly určitě prázdnější a parkování výrazně snadnější, ale možnost koupit si automobil nebylo takovou samozřejmostí jako dnes.

+ Další 3 fotografie

Tuňák mi zničil hru, tvrdí Martin ze Zrádců. Odsoudil Honzův hysterák a odhalil, jak moderátora snášeli ostatní