Tento web používá soubory cookie k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s užitím cookies souhlasíte.Rozumím
Trendy tagy Jana Vopěnková koronavirus Extra Host (pořad) SuperStar 2020

Nejnovější kauzy

Sprcha jako výběh pro prasata: Tomáš Řepka se v kriminále bál žloutenky a plísní

Zdroj: Jan Pavelka
+ Dalších 12 fotografií
deník ze dna
Z vězení je sice Tomáš Řepka (46) pryč už čtyři měsíce, jsou ale věci, na které do smrti nezapomene. Třeba na další odsouzené, kteří po sobě ani neuklidili WC, týdny v kuse se nemyli a nedalo se vedle nich vůbec existovat. A proč se s nikým v lochu nebratříčkoval?

Intimita

Podle Tomáše Řepky (46), jemuž v pátek 22. května vyšla dosud nejosobnější zpověď v knize Deník ze dna, mají vězni právo sprchovat se dvakrát týdně, když narazí na rozumnější bachaře, tak dokonce třikrát. Naštěstí pracoval v pekárně a jako zaměstnaný si tak mohl mytí celého těla užívat každý den.

Chodit do sprchy s ostatníma nedávám. Protože je to tam někdy jak ve výběhu prasat. Vždycky si beru pantofle a jsem rád, že se osprchuju sám, když mě přivezou z pekárny,“ vysvětluje bývalý fotbalový reprezentant, který ve světě za mřížemi strávil sedm měsíců.

Pavilon opic

„Do basy se dostanou různý lidi, poznal jsem tady takové, co na čistotu dbali a byli v tomhle pavilonu opic výjimkou jako já. Ale takových je tady menšina. Spíš zažijete okolo sebe floutky, kterým je úplně jedno, že se tetovací jehlou můžou nakazit, a taky dost lidí s psychiatrickými diagnózami, kdy je jim jedno, kde zrovna vykonají potřebu, a přijde jim zvláštní, že by to po sobě měli uklízet,“ popisuje Řepka nechutné hygienické návyky některých spoluvězňů.

„Jsme tady jenom chlapi a že hygienické návyky jsou u většiny nulové. Máme tady případy, co se vysloveně mýt odmítají a za žádnou cenu se jim pod vodu nechce. Svolí až pod nátlakem, že se nedá vedle nich sedět a jíst, a po čtrnácti dnech se nechají za ruku odvléct do sprchy a umyjou se,“ píše bývalý kapitán Sparty.

Strach ze žloutenky a plísně

A vysvětluje také, proč se s nikým z vězňů moc nepřátelil.

„Málokomu podám ruku. Každý by si tady se mnou chtěl plácat, stisknout mi pěst a dělat si ze mě kamaráda. Na to nejsem a kvůli přátelství jsem sem nepřišel, natož se s někým bratříčkovat a zdravit se jak dva gayové objímáním, abych ještě k tomu chytnul plíseň nebo vyrážku, v horším případě žloutenku, protože i takoví zde jsou,“ dodal Tomáš Řepka, kterého považovali ostatní za fotbalistu metrosexuála, který měl permanentní strach z toho, že se něčím nakazí. Soudě podle jeho popisu ale obavy vůbec nebyly od věci.

Další ukázky z knihy Tomáše Řepky Deník ze dna

Související články

Další články