Spisovatelka sepsala krutý osud své zmizelé babičky: Prostitutku Fridu zavraždili nacisté
Norská spisovatelka a režisérka Nina F. Grünfeld (55) nevěděla o své babičce zhola nic, znala pouze její jméno a zemi, ve které se pohybovala. Až díky detektivní práci se jí podařilo zjistit, že její prarodička byla židovskou prostitutkou, která byla během druhé světové války zavražděna nacisty. Nina se ale na rozdíl od svého otce, který se za svůj původ styděl, rozhodla příběh babičky vyprávět v knize Frida. Ta už vyšla i v České republice, což má svůj důvod. Židovka s maďarsko-slovenskými kořeny totiž před válkou žila v Praze, odkud právě před příchodem nacistů uprchla. Její vnučka v rozhovoru pro eXtra.cz popsala, jakým peklem si babička musela projít i to, jak těžko se otec smiřoval s jejím původem.
Frida Grünfeld byla ženou v patriarchální společnosti, Židovkou a navíc prostitutkou. Policie po ní pátrala, protože byla Maďarkou, žijící ilegálně na Slovensku, zdravotní úřady o ni usilovaly z důvodu prostituce, tajná policie proto, že byla židovkou. V roce 1932 musela dát pryč svého novorozeného syna a následně se přesunula do Prahy, kde několik let pobývala. Pak přišli nacisté a Frida se musela postupně vrátit do rodného Maďarska, odkud však byla deportována spolu s maďarskými Židy v roce 1944 do Auchwitzu, aby byla následně zavražděna nacisty v plynové komoře v Ravensbrücku.
O osudu maďarské Židovky vypráví kniha Frida, kterou napsala její vnučka Nina F. Grünfled. Ta přitom o své babičce dlouho nevěděla zhola nic. Až díky detektivní práci se jí podařilo zrekonstruovat Fridin životní příběh, který se rozhodla přenést na stránky knihy. "Myslím, že je důležité, aby si lidé pamatovali, že Hitler vedl dvě války. Jednu proti světu a druhou proti Židům. Kdyby tehdy zvítězil ve druhé světové válce, stále by pronásledoval Židy. Naneštěstí Frida byla jednou z obětí tohoto běsnění," říká autorka v obsáhlém rozhovoru pro portál eXtra.cz.
Jak a kdy vznikl váš nápad pokusit se zrekonstruovat příběh vaší babičky?
Nápad přišel v roce 2004, kdy jsem navštívila státní archiv v Bratislavě a našla jsem tam obrovskou hromadu dokumentů. Už předtím jsem se o babičce chtěla dozvědět víc, ale nikdy jsem ani nedoufala, že bych mohla znát celý její příběh. Jenže když jsem objevila ony dokumenty, chtěla jsem zjistit mnohem víc a došla jsem k závěru, že mám v rukách epický příběh, který chci vyprávět světu.
Váš otec byl odložen do pěstounské péče, když mu byl pouhý týden. Svou maminku tedy nikdy nepoznal. Jak jste přišla na to, kým byla?
Otec se narodil v roce 1932 v Bratislavě, kde žil v náhradní rodině, ale protože měl židovský původ, musel v roce 1939 po útoku nacistů na Polsko prchnout z Československa do Norska. Během války pobýval v židovském dětském domově. Po roce 1950 využil programu, který nabízel jakousi náhradu za to, co nacisté způsobili během války. Aby toho dosáhl, musel doložit rodný list. O ten si zažádal v Bratislavě. Když dokumenty získal, zjistil z nich jméno své matky. To bylo do té to jediné, co se o ní dozvěděl, spolu s tím, že jí bylo 23 let, když porodila.
V roce 1962 se otec oženil s mou matkou a na líbánky se vydali do Bratislavy, což byla jeho první návštěva města od té doby, co z něj prchnul v roce 1939. Dokonce se opět shledal se svým pěstounem, kterého se ptal na svého pravého otce. Ten mu však řekl: Nevím nic o tvém otci, ale mohu ti říct dvě věci o tvé matce. Za prvé byla moc krásná, za druhé neměla moc respektováníhodnou profesi, z čehož otec pochopil, čím se živila.
Jak váš tatínek tuto informaci přijal?
Styděl se za to a nechtěl o tom mluvit až do doby, než jsem ho s tím začala otravovat jako malá, kdy jsem se chtěla dozvědět víc. S tím jsem pokračovala, když mi bylo dvacet. Změnilo se to až v roce 2004, kdy jsme našli onu horu dokumentů v Bratislavě. Tehdy řekl, že je to pro něj ostudné a že nechce, aby kdokoliv věděl, že jeho matka byla prostitutkou. Já jsem mu ale odvětila, že musí nechat lidi, aby poznali Fridin příběh. Nakonec souhlasil, což mu najednou změnilo život.
Smířil se tedy s tím, že jeho matka byla prostitutkou a on tedy pravděpodobně vzešel nikoli z láskyplného vztahu, ale z noci strávené s klientem?
Svým způsobem ano. Je to ale zajímavé, protože byl psychiatrem a velice otevřeným a zvídavým člověkem, nicméně myslím, že si nesl traumata z války a tohle se na něm taktéž podepsalo. Když jako veřejně známý psychiatr dostal oficiální uznání od norského krále, pronesl slavnostní řeč, během níž neřekl, že jeho matka byla prostitutkou, ale pro její povahu a osobní sílu, kterou během svého života prokázala, proměnil Fridu v jakousi odbojářku. Téměř ji transformoval v jakousi mocnou sílu a řekl, že bez žen, jakou ona byla, by Hitler nikdy neprohrál válku. Očividně to bylo hodně přehnané tvrzení, ale v jeho mysli mu zřejmě dodalo jakýsi pocit důstojnosti.
Myslíte, že jí tak nakonec opravdu viděl?
Nemyslím si, že by ji takto viděl. Kdybyste se ho zeptal, neřekl by, že byla v odboji, ale řekl by, že měla huspah, což je židovsky odvaha. Možná byla šílená, možná byla opilcem, to dodnes nevíme, ale měla sílu vzepřít se autoritám, dokázala se vyhýbat policii, která po ní několik let pásla, svým způsobem neměla hranice a tím, čím si prošla a jak tomu vzdorovala, si myslím, že v sobě měla ohromnou sílu. Vždyť jako mladá žena, prostitutka, nejprve prchala před úřady, následně jako Židovka před nacisty. Za to se ji rozhodl oslavovat, než aby o ní mluvil jako o levné děvce. Potřeboval jí přidat nějakou hodnotu.
Dá se tedy říct, že jste mu svou detektivní prací v archivech dodala jakési vnitřní smíření?
Řekla bych, že do jisté míry určitě a zároveň on sám si umožnil se s tím smířit tím, že mi pomáhal s dohledáváním. Bohužel zemřel třináct let před vydáním knihy, která se dostala na pulty v roce 2020, takže neměl možnost si ji přečíst. Neměl tedy možnost vidět spoustu materiálů, které jsou součástí onoho díla. Naštěstí jsme ale nějaké informace získali, ještě když byl mezi námi.
Je vám líto, že knihu nikdy nečetl?
Ano, hodně, protože si myslím, že by si to užil. Byl velmi zvídavým člověkem, výzkumníkem, miloval interpretování věcí. Určitě by si čtení užil. Samozřejmě by také byl nadšený z toho, že jeho dcera přivedla příběh Fridy skrze české a slovenské vydání knihy zpátky do Prahy a Bratislavy, kde žila. Pro mě napsání knihy bylo jakýmsi přivedením mé babičky na svět. Kdybych to neudělala, tak by o ní nikdo nevěděl, lidé by neznali její příběh, který je opravdu silný. Myslím, že by za to byl otec moc vděčný.
Po stopách tajné nacistické továrny v Praze: Ve skalních štolách plánovali vyrábět klíčové součástky
Sestavit příběh vaší babičky bylo prací na více než desítku let a zahrnovalo mnoho hodin mravenčí práce, ke všemu pouze ve vašem volném čase. Jak náročné to bylo?
Velmi a musím říct, že by se mi to možná nepovedlo, nebýt pomoci Zuzany Bodnarové, maďarsky hovořící Slovenky. Má vazbu na země, ze kterých pocházela má babička. Vystudovala lingvistiku v Praze a pomohla mi jak svou znalostí jazyka, tak s vyhledáním dokumentací a následným překladem. Bez ní by nebyla žádná kniha.
Byl moment, kdy jste s tím chtěla seknout?
Ne, ale byly momenty, kdy jsem byla smutná z toho, co jsem zjistila. Ale všechna zjištění mě nutila, ne-li nabudila v tom, abych pokračovala. Ta detektivní práce byla náročná, ale zároveň inspirativní a bavila mě. Jelikož pocházím z filmového průmyslu, tak miluji vyprávění příběhů, což mi ulehčilo i psaní samotné knihy.
Ovlivnil vás nějak příběh vaší babičky?
Všechno, co ve svém životě děláte, vás nějakým způsobem posouvá, což je i tento případ. Kniha byla mým životním projektem, jelikož jsem odmala chtěla vědět, kdo byla má babička a co dělala. Za prvé jsem se tedy dozvěděla spoustu věcí, díky nimž se Česko i Slovensko stalo mou součástí, a za druhé se mi zalíbila ona detektivní práce, která ovlivnila i můj profesní život, tudíž i mou filmovou tvorbu, kdy se soustředím na dokumenty. Nepřímo tak své babičce za mnohé vděčím, ačkoliv jsem ji nikdy nepoznala.
Co byla nejhorší věc, kterou jste z dokumentů zjistila?
Zažila jsem řadu citlivých momentů, těžko vybrat jeden. Když čtete o tom, co policie našla v její kabelce, jako třeba malou rtěnku či kapesní knihu, tak se neubráníte různým myšlenkám. Třeba jsem si říkala "wow, ona četla kapesní knihu, kéž by napsali, co to bylo za titul". Zkrátka jsem zoufale chtěla vědět, co si prostitutka v té době četla. Možná to byl romantický příběh, možná to byl způsob, jakým se snažila utéct z hrůz tehdejšího světa. Samozřejmě tam pak byly zápisy od soudů, kde lidé říkali, jak kradla, lhala a podobně. Takže občas tam byly dojemné věci, jindy zase až ostudné. Obojí působilo na emoce, jen pokaždé trochu jinak.
V Norsku jste se proslavila jako filmová režisérka. Toužíte příběh vaší babičky zfilmovat?
Rozhodně. Bohužel by ale nešlo o nic levného, protože by se jednalo o historický film. Navíc jsem sice režisérka, ale soustředím se na dokumentární tvorbu, takže by to musel zfilmovat někdo jiný. To by mi ale nevadilo.
Dostala jste už nějaké nabídky na zakoupení práv ke zfilmování vaší knihy?
Přiznám se, že s agentem hledáme tvůrce, kteří by se toho chopili, ale netlačím na to, není to pro mě až tak důležité jako kniha. Každopádně si myslím, že by to nemohl být norský film, spíš český či slovenský v koprodukci s dalšími zeměmi.
Zmiňovala jste, že Frida žila v Užhorodu, tedy městě, které dnes patří Ukrajině. Vy sama jste zemi při pátrání po vaší babičce několikrát navštívila. V současnosti Ukrajina čelí invazi a řada zdrojů, například portál Kyiv Independent, uvádí, že Rusové vybudovali koncentrační kempy. Dovedla jste si někdy představit, že se nacistické hrůzy budou opakovat i ve 21. století?
Přesně jak říkáte, tehdy jsem si nedokázala představit, že by se něco takového (válka na Ukrajině) mohlo dít v současnosti. Ale to je přesně to, co si lidé říkali v roce 1939 a stejně tak před první světovou válkou, tudíž je tragické vidět, jak se historie opakuje, přestože by tomu tak být nemělo. A bojím se, že tato repetetivnost jen tak nezmizí.
Existuje podle vás nějaký způsob, jak tento koloběh zvrátit, aby se podobná zvěrstva neopakovala?
Myslím, že jediná cesta, jak zabránit tomu, aby se historie opakovala, je číst knihy. Vzdělávat se. Myslím, že jsou knihy, které Vladimir Putin nečetl nebo je nebral vážně či jim nechtěl porozumět. Stejně tak, jako mnoha dalším lidem, i mně je líto, že žijeme ve světě s těmito zlými muži, kteří v rukách třímají ohromnou moc. Každý z nich je jako malý Hitler. Možná nejsou tak antisemitští, což ale neznamená, že nejsou nebezpeční. Jsou hrozbou nejen pro Židy, ale pro všechny. Je proto devastující vidět, co se děje na Ukrajině.
Nicole ze Zrádců se vysmála Andree Bezděkové, že ji nepoznala: Ta to nevydýchala
Související články
Práce, ze které jde mráz po zádech. Elitní vyjednavač Adam Dolník popsal záchranu lidských životů v nejodlehlejších koutech světa
Dusno kvůli podpoře Pellegriniho: Rytmus se omluvil za štvanici, Attila Végh přišel o lukrativní spolupráci
Válka syna Karla Svobody a macechy Venduly Pizingerové: Patřím sobě, říká ona
Jáchyme, hoď ho do stroje! Marta Vančurová a Luděk Sobota po 49 letech zase spolu
