Socialistické modelky: Jak vypadaly naše československé manekýny a jaký měly plat?

Vznikaly originální módní kolekce, módní časopisy a rozjížděly se módní přehlídky - manekýnky byly potřeba.

Marta Pospíchalová byla jednou z vyhledávaných československých modelek.

Po ní do ÚBOKu nastoupila i manekýnka Marie Kadeřábková, která po kariéře modelky toužila už od dětství.

Růžena Poláková, Dana Silvínová a Marta Šafránková na světové výstavě Expo v Montrealu v roce 1967.

Být modelkou je snem mnoha dívek a jinak tomu nebylo ani v socialistickém Československu, kdy se s přibývajícími módními trendy začaly mladé dívky promenovat po molech či před fotoaparáty. Jak se u nás manekýnkám za komunistické éry dařilo a kam měly některé z nich možnost vycestovat?

25. 07. 2018 13:01 | Autor psve

Když skončila šedá doba padesátých let, česká módní tvorba začala pomalu zažívat jisté oživení. Objevovaly se módní časopisy, rozjížděly se přehlídky a vznikaly módní kolekce. Leckterá dívka se chtěla objevit na titulní straně Ženy a módy či předvést své křivky před zraky lidí.

Modelkám se tehdy říkalo manekýnky a ještě předtím demonstrátorky zboží. Těch elitních byla v Československu asi jen desítka. Předváděly nejnovější kolekce a měly možnost vyjet za hranice.

Jednou z nich byla Marta Pospíchalová. Ta chtěla být původně tankistkou, ale na procházce v Praze ji potkaly dvě dámy z ÚBOKU (Ústav bytové a oděvní kultury) a pozvaly ji na konkurz. A tak Marta začala pracovat pro ÚBOK a Dům módy. V ÚBOKU byla zaměstnaná i Marie Kadeřábková, která po profesi modelky toužila již od tří let. Objevila se na titulních stránkách všech tehdejších módních časopisů a sklízela velký úspěch.

Dívky mohly pracovat jako běžné podnikové modelky, ale pokud snily o zajímavějších příležitostech, musely absolvovat konkurz v Domě módy nebo ÚBOKu. Když uspěly, staly se zaměstnankyněmi těchto institucí nebo se mohly dostat do známých salónů, díky nimž mnohdy vycestovaly ven.

Nositelkami tehdejší módy nebyly náctileté dívky, jako je tomu dnes, ale zralé ženy. Manekýnky musely být osobnostmi, které dokázaly prodat oblečení. Výjimečné modely měly dívky možnost předvádět v salónech typu Eva nebo Styl, kde se oblékali zejména diplomaté či herečky.

Zatímco dnes jsou modelky víceméně bulvárními hvězdami s velmi dobrými příjmy, tehdy si na velké peníze nepřišly. Například plat manekýnky v ÚBOKu byl 650 Kčs, v Domě módy 600 Kč. Ženy byly ale placeny také od modelu - za jeden dostávaly zhruba 10-15 korun. Za přehlídku, během níž modelka vystřídala cirka deset modelů, si přišla tedy asi na 150 Kčs.

Na molech se vedle modelek objevovali i muži. Těch bylo ale jen pomálu, a protože nebyli zaměstnáváni u módních institucí, měli vedle pózování i civilní povolání. Modeling byl pro ně spíše jen koníčkem a jistou formou přivýdělku.