Smrt manželky Josefa Laufera Ireny Greifové: Dojemná slova dcery Ester o milované mamince

Ester Laufer: Maminka Irena Greifová už se na ni nikdy neusměje

Upřímnou soustrast, Ester. Jak to zvládáte, když jste přišla o maminku, navíc těsně před Vánoci?

„Děkuji. Já to s Vánoci nespojuji, protože táta (Josef Laufer – pozn. red.) je stejně v nemocnici. Na mámu doma jsem se těšila, ale pro mě je nejhorší, že jsem ji ztratila. Je to pro nás všechny okolo smutné. Na to, že člověk přijde o maminku, se nikdy nemůže připravit. Samozřejmě jsme to věděli, byla nemocná, bylo jí hodně let, dalo se to čekat, stejně je to ale těžké a budeme se s tím muset vyrovnat.“

Musí to hodně bolet…

„Pro mě je nejhorší, že se na mě už nikdo nikdy nepodívá tak nadšeně, jako když mě uviděla moje máma. To je nejsmutnější. Nemůžu říct, že jsem sama, to vůbec ne. Podpora, které se mi za poslední dny dostalo, je neuvěřitelná a jsem za ni moc vděčná. Ale bez mámy se sama prostě cítím. Je, nebo byla, jenom jedna. Pro mámu jste dítě do konce života, a ať uděláte cokoli, vždy se rozzáří. Jakmile odejde, člověk je dospělý a sám.“

Slyšel jsem, že jeden den jste plánovala, jak pojede k vám domů, a druhý den už bohužel nešťastné záležitosti kolem posledního rozloučení.

„Prakticky to tak bylo. Bylo to rychlé. Věděla jsem, že to není dobré, ale zároveň tam byla možnost, že to dobré bude. Plánovala jsem jídlo, taky to, jak ji povezeme domů. Den předtím jsem tušila, že to je špatné, bohužel ve čtvrtek v sedm večer odešla.“

Měla jste šanci se s maminkou rozloučit?

„Ano. A jsem za to neskonale vděčná.“

Úmrtí

Manželka (†83) Josefa Laufera zemřela: Známá kostýmní výtvarnice poslední roky trávila v pečovatelském domě

Irena Greifová: Noc na Karlštejně, Tři veteráni…

Říká se, že zázraky se nedějí, ale vaše maminka jeden před třemi lety, kdy zažila toxický šok a všichni se o ni báli, také zažila, že?

„Máma za sebou měla hned několik podobných velkých zázraků. Asi tři. Ale nejde je žádat pořád dokola. Když jsme ho chtěli a potřebovali, tak jsme ho dostali. To bylo krásné.“

Široké veřejnosti asi nebylo jméno Irena Greifová tolik známé, ale měla za sebou obrovské penzum práce. Určitě si jí vážila i řada populárních umělců.

„A kolegů a spolupracovníků. Maminka byla scénografka a kostýmní výtvarnice. Má za sebou řadu divadelních inscenací i filmů, které miluje několik generací. Namátkou to byly například snímky například Morgiana, Noc na Karlštejně, Petrolejové lampy, Deváté srdce, Tři veteráni, Tajemství hradu v Karpatech, Jezerní královna a podobně. Ale kromě toho, že chvíli byla v Národním divadle, od dětství pracovala také na oblastech. V Čechách asi nebude jediné divadlo, kde by něco nerealizovala. A ještě učila scénografii na DAMU. Jejími studenty byla řada dnes úspěšných scénografů. Zanechala za sebou výraznou stopu.“

parte

Poslední rozloučení s manželkou Josefa Laufera: Zdrcená rodina zveřejnila parte

Vzpomínala na svou práci po odchodu do penze ráda?

„Když skončila, skončila nadobro a už ji to nezajímalo. O profesi se pak už doma nebavila. Přestala kreslit a hodně si četla. K tomu vedla i mě a láska ke čtení jí zůstala až úplně do konce. Byla pro mě silně formativní. Ale to oba rodiče.“

Přemýšlela jste o tom, co vám nejvíc dala do života?

„O tom přemýšlím průběžně už léta. Oba moji rodiče jsou hrozně velkorysí. Dodali nám sebevědomí a víru v to, že když chce člověk něco dokázat, tak to dokáže. Ale ve zdravém slova smyslu. Nechválila nás úplně za každou cenu. Máma mě taky naučila například lásce k výtvarnému umění, vtiskla mi základy kulturního přehledu, lásku k poznání, oba mě podporovali v cestování, i když pro ně bylo těžké, když jsem působila v oblastech s konflikty.“

V péči Ester nahradila otce

Byla mazlicí a zároveň i četník?

„Rodiče byli na volné noze, trochu nekonvenční, vyrůstala jsem také s babičkou, s dědou, u divadla. Maminka byla asi trošku větší dráb, k tomu i mazlicí. Kontaktní jsme byli ale celá rodina.“

Jak přijímala pomoc od vás, když se vaše role obrátily a začala jste se o ni starat?

„Vypadala, že je ráda. Obě jsme si původně myslely, že to bude jen na chvíli, že se vrátí táta, který o ni do té doby pečoval. Bylo přirozené, že to pak budu já. A byla ráda, dávala mi to najevo. Bylo to hezké. Až do konce zářila, když mě uviděla.“

Vzpomenete si na nejlepší radu, kterou vám dala do života?

„Používám ji celý život. Když jsem se kdysi něčeho bála a byla z toho nervózní, žaludek v krku, maminka mi tenkrát řekla: I zítra bude večer. Je to nejlepší rada, kterou mi mohla dát. Často si to připomínám a pomáhá mi. Ale řekla mi i spoustu dalších věcí.“

+ Další 4 fotografie

Bolestná zpověď Moniky Binias: S o 24 let mladším Petrem přišli o dítě. Bojovala i s tchyní