Smrt Ivety (†48)? Vysvobození! Jsi moje láska, napsala mi, říká kamarád Bartošové
Jarku Šimku, patřil jste mezi Ivetiny blízké. Jaká vůbec byla?
„Byla s ní velká legrace a taky byla velmi citlivá. Svěřovali jsme si ta největší tajemství, povídali jsme si hodně o minulosti. A musím říct, že byla velká bojovnice, uměla se dostat zase na špici. Z ní ji bohužel jiní zase sundávali, to už ale nebylo za mě.“
Vzpomínáte dnes ještě na ni?
„Často. Vzhledem k tomu, že jsme spolu její písně natáčeli v bytě, v kterém žiju, tak se mi vybaví skoro denně. Mám od ní podpis a věnování na takové stěně slávy v předsíni a často o její podpis zavadím pohledem. Napsala mi tam: ‚Jarku, jsi moje láska.‘ Jinak se mi ale moc nelíbí takové to vzdychání fanoušků o tom, jak tu ještě mohla být dlouho a kdesi cosi. Nechme to už za sebou a vzpomínejme jen na to dobré.“
Sebevražda
Fanoušci hodně lidem kolem ní vyčítali, že ji nikdo z nich nezachránil. Osočovali i vás?
„Ano, chodily mi občas velmi hnusné zprávy od psychopatických lidí. Pořád se snaží vířit negativní vody. Měli bychom se s Ivetinou smrtí smířit, vzít jako fakt, že se to stalo, a vzpomínat na její práci v plné síle.“
Zkoušel jste si někdy představit, jak Ivetě Bartošové asi bylo, když šla na kolejích vstříc smrti?
„Hlavně v poslední době mě takové myšlenky napadaly. Měl jsem nedávno z náporu práce docela velké psychické problémy, na pár týdnů jsem zkolaboval. Vzpomínal jsem při tom často na Ivetu a začal ji i chápat. To, co člověk v těchto stavech zažívá, je něco strašného. A to jsem zažil jen slabou formu toho, co trápilo Ivetu. Už se nedivím, že ji psychika dohnala až k sebevraždě. Smrt brala jako vysvobození.“
Zdeněk Macura odmítá vzpomínat, myslí si, že Iveta stále žije a je někde ukrytá. Co vy na to?
„Na tuhle báchorku mohu říct jen to, že podle mě není zlý člověk, ale přijde mi, že taky není úplně v pořádku. Pamatujete si, v jakém stavu Iveta s Martuccim (42) zpívala na Staroměstském náměstí Amore mio? To byla vlastně práce Macury. Předtím mě totiž u Ivety poplival. Řekl jí, že jsem bral drogy, což byla absolutní blbost, ale Iveta na ně byla alergická a na chvíli tomu uvěřila. Naše vztahy v tu dobu ochladly. Na základě toho se dostala k Martuccimu a začala být mimo. Řekl jsem v té době Zdeňku Macurovi (44), že je to jeho vina, jak dopadla.“
Láska
Litoval jste někdy zpětně toho, že jste odmítl Ivetinu nabídku spolužití? Chtěla si vás přece nastěhovat do uhříněveské vily a zařídit vám tam nahrávací studio.
„Naštěstí jsem byl duchapřítomný a téhle lukrativní nabídky nevyužil. Na rozdíl od mnoha jiných. Nepomohlo by to ani jednomu z nás. Od společné kamarádky jsem o tom věděl dopředu, že se do mě zaláskovala. Když se mě Iveta zeptala přímo, vysvětlil jsem jí šetrně, že to nejde. Lhal bych jí, kdybych se snažil tvářit, že to máme oba stejně. Bál jsem se, jak přijme odmítnutí, ale dopadlo to dobře.“
Půjdete Ivetě položit kytičku na hrob, který vytvořil její manžel Josef Rychtář (60) ve svých rodných Říčanech?
„Absolutně ne. To neberu jako její skutečný pomníček. Mně to spíš přijde jako zostuzení Ivety a její práce. Určitě ale zase rád někdy pojedu za její rodinou, maminkou a bratrem, a zavzpomínáme na to hezké. Je to lepší než legalizovat svou přítomností hrob nějakého individua, které Ivetě na konci života její psychický stav zhoršovalo.“
Po její smrti jste vydal desku Iveta naposledy a klip s do té doby nevydanou písničkou Chci s tebou vzlétnout, který její fanoušky hodně dojal. Nemáte přece jen něco ještě v šuplíku?
„Vše, co se vydat mohlo, šlo na veřejnost. V souvislosti s Ivetou s dalšími lidmi sice něco připravujeme, ale nebude to hned a nesmím o tom vůbec mluvit. Ty, kteří ji mají hodně rádi, to ale hodně potěší.“