Polské vesnice Osvětim a Březinka byly po německé invazi do země v roce 1939 anektovány k Třetí říši a jejich názvy byly poněmčeny na Auschwitz a Birkenau. Koncentrační tábor v bývalých kasárnách polské armády v Osvětimi byl založen na rozkaz Heinricha Himmlera 27. dubna 1940. Jeho velitelem byl jmenován Rudolf Höss, který dostal mimo jiné za úkol vybudovat z Osvětimi největší vyhlazovací tábor.

Areál byl do provozu uveden o dva měsíce později, kdy jeho branou projel první transport asi sedmi set polských politických vězňů. Uvězněné osoby nacisté rozřazovali nejen podle národnosti, ale i podle toho, čím se „provinily“. Kriminálníci museli nosit zelený trojúhelník, černé náležely tzv. asociálním vězňům, červené nosili političtí vězni a většinou i Židé, které kromě toho odlišoval ještě žlutý pruh látky.

Tábor v Osvětimi byl známý svou krutostí. Neblaze proslulý byl pak zejména blok 11, přezdívaný bunkr, v němž byli vězni bestiálně trestáni. Před bunkrem stála tzv. černá zeď nebo zeď smrti, u které se konaly popravy.

V objektu osvětimského lágru proběhl také první pokus o hromadnou popravu plynem – Cyklonem B, který byl používán k dezinfekci prádelen. Právě ve sklepních prostorách 11. bloku jím nacisté otrávili na tisíc vězňů.

Od roku 1942 putovaly do tábora židovské transporty zejména ze Slovenska, Německa, Belgie, Francie a Jugoslávie. Po příjezdu na rampu docházelo k selekci, při níž důstojníci SS rozhodovali o tom, kdo půjde do plynové komory a kdo na práci. Osoby, které byly odsouzeny k okamžité likvidaci, putovaly do sprch, kde se musely svléknout. Místnost, která připomínala sprchu, dozorci hermeticky uzavřeli, do železných pilířů nasypali Cyklon B a nebohé oběti nechali až půl hodiny umírat. Vzdušné vysavače potom vyhnaly otrávený vzduch pryč a komando složené z vězňů muselo odklidit mrtvá těla.

Bohužel i valná většina vězňů vybraných na práci byla odsouzena k čekání na smrt. V táboře živořili v otřesných podmínkách, kdy snídani představoval čaj z trav, oběd zase polévka s moukou a brambory a večeře chléb s margarínem. K tomu pracovali klidně celý půl den v kuse, spali na prostoru, jenž byl menší než metr čtvereční, a čelili krutým trestům.

Svět se o hrůzách dějících se v Osvětimi dozvěděl díky útěku Židů Alfreda Wetzlera a Waltera Rosenberga, kterým se podařilo uprchnout na Slovensko.

S blížícím se koncem války byly na Himmlerův rozkaz zničeny plynové komory a krematoria. I tak našli rudoarmějci dostatek důkazů o šílených zvěrstvech spáchaných nacisty, kvůli kterým na místě nelidskosti a genocidy zemřelo na 1,6 milionu lidí.