Dá se říci, že Jean-Paul Belmondo měl k umělecké kariéře nakročeno už od dětství. Jeho otec byl sochařem, matka zase malířkou. Mladý a sportovně nadaný Belmondo ovšem netoužil pracovat s dlátem nebo stát před plátnem – chtěl se objevit na divadelních prknech.

Nesnadné začátky

I přes kritiku rodinného přítele, který o malém Jeanu-Paulovi prohlásil, že se svým obličejem nemá u divadla šanci, nastoupil na pařížskou konzervatoř. Tam ale získal jen statut mimořádného uchazeče, což znamenalo, že nemohl skládat zkoušky.

Belmondo začal ztrácet naději, že by se někdy mohl stát velkým hercem, a tak se na tři roky upsal armádě. Tam také přišel k přeraženému nosu. Zranění mu málem zničilo zdraví – lékař při zastavování krve použil špinavé tampony a herec dostal ošklivou infekci. Kvůli němu dal ale Bébel po roce vojenskému prostředí vale a šel znovu zkusit své štěstí na konzervatoř, kde konečně uspěl.

Z outsidera hvězdou

Podceňovaný herecký outsider se začal objevovat ve větších rolích. První z nich byly ve filmech Horalka, kde si zahrál po boku Sophie Loren, nebo v dobrodružné romanci Cartouche, v níž diváky okouzlila Claudia Cardinale. Belmondova hvězda začala strmě vzhůru stoupat po jeho filmovém debutu U konce s dechem.

Ikonou kinematografie se stal také díky kaskadérským kouskům, které prováděl i po padesátce. Vrhal se přes vagony rozjetého vlaku nebo hrdinně uskakoval před řítícími se auty. Během toho se i několikrát vážněji zranil. Při natáčení filmu Bezva finta dostal ránu hákem autojeřábu a během natáčení Strachu nad městem uklouzl na střeše a život si zachránil jen díky tomu, že se zachytil za okap.

Tajfun Belmondo

„Byl jako tajfun. Užila jsem si s ním tolik legrace i potrhlých kousků jako nikdy poté,“ uvedla na Belmondovu adresu jeho kolegyně a první bondgirl Ursula Andress, která pochopitelně nebyla jedinou kráskou, která se po jeho boku jak ve filmu, tak v osobním životě objevila. Manželství uzavřel dvě – to první s tanečnicí Elodie Constantin, druhé rovněž s tanečnicí Natty Tradivel. Z prvního svazku má tři děti, z druhého jednoho potomka.

Belmondo tvrdil, že se odmítá podřizovat nějaké škatulce, a výčet jeho filmů to jen dokazuje – jen vedle sebe postavte díla jako Nenapravitelný, Profesionál, Mrchožrouti, Bláznivý Petříček nebo Velký šéf.

Velký pracovní zápřah měl herec až do poloviny 80. let, kdy se zranil při natáčení krimikomedie Bezva finta. Sice zvolnil, ale točil dál, například filmy Cesta zhýčkaného dítěte nebo verzi Bídníků, která se odehrává za 2. světové války.

V roce 2001 Belmonda postihla mozková příhoda, která jej podle jeho slov na půl roku posadila na zeď mezi životem a smrtí. Jeho zdravotní stav se ale naštěstí zlepšil a sám herec se vyjádřil, že se na odchod z tohoto světa ještě nechystá. Přejme mu tedy k dnešním narozeninám hodně sil a pevné zdraví!