Šárka Peková komentuje fotbal: Česká repre před Mexikem nemusí měnit sestavu, ale přístup

Česká fotbalová reprezentace má před sebou rozhodující utkání proti Mexiku, které definitivně rozhodne o tom, zda si naši hráči sbalí kufry a odletí zpět do Česka, nebo budou na šampionátu pokračovat v rámci vyřazovacích bojů. Utkání se odehraje v noci ze středy na čtvrtek, konkrétně ve 3 ráno SEČ.

Ačkoliv se v médiích objevují informace, že hlavní kouč nároďáku Miroslav Koubek protočí sestavu a možná posadí na lavičku hvězdného útočníka Patrika Schicka, řekla bych, že dobře trefená sestava není to zásadní, co by se mělo řešit. Mnohem podstatnější je celkový přístup a odhodlání. Na hřiště se zkrátka musí postavit hráči, kteří tam nechají všechno. Typickým příkladem je kapitán Ladislav Krejčí.

Nemůžu si pomoct, ale hra českého národního týmu na mě působí až příliš defenzivně a takzvaně na náhodu. Dokonce jsem přímo od někoho z kabiny slyšela, že je z Koubkovy herní strategie vyšťavený. Možná to tedy není o tamních klimatických podmínkách, ale hlavně o skutečnosti, že hráči chtějí hrát jinak, než je od nich požadováno. Musí hrát „zanďoura“ bez kreativní myšlenky.

Když se nad tím člověk zamyslí, má to něco do sebe. Není přece náhoda, že například Šulc nebo Schick bodují ve svých klubech a v reprezentaci jsou daleko za očekáváním. Souhlasím s názorem Tomáše Rosického, že styl, kterým se Češi prezentují na Mundialu, kanonýrovi německého Leverkusenu nevyhovuje. Já tomu říkám nakopávaný humus s výrazným nádechem antifotbalu. V kabině přitom mají všichni tvořit skvělou partu, která spolu ráda tráví čas i během volna.

Prvoplánový marketing

K reprezentaci mám výtky i po marketingové stránce. Když vidím na sociálních sítích nesmyslná videa o tom, jak reprezentanti ochutnávají zdejší pochutiny, zkoušejí mluvit španělsky, říkám si jen: „Proč?“ Takhle amatérský prvoplánový obsah obzvlášť ve chvíli, kdy je nálada mezi fanoušky pochmurná, se přece krajně nehodí. Naopak to má zcela opačný efekt a široká veřejnost je o to víc podrážděná.

Co z toho vyplývá? Bohužel se kolem nároďáku neustále motají zbytečné figurky, které tam nemají co dělat, jelikož tomu jednoduše nerozumí. Dokud si neuvědomíme, že to tady dobře neděláme po herní i marketingové stránce, nikdy se neposuneme. Vlastně by bylo možná lepší, kdybychom nepostoupili, jinak tyto zásadní problémy zůstanou jen u prachsprostých slov generálního manažera Pavla Nedvěda, který něco podobného před pár dny vyslovil nahlas. Těžko říct.

Opravdu se to ve mně pere – vlastenectví versus pohled na realitu. Každopádně si ten noční zápas s Mexikem zapnu, byť mám z českého fotbalu hořkou pachuť a mám k němu plno výtek. Mně to ale zkrátka nedá, protože fotbal miluji a není mi to jedno. Při nejhorším u toho usnu jako u zápasu s Jižní Koreou, kdy jsem ve výsledku o nic nepřišla.

Otevřená zpověď Adely Vinczeové: Bolestná ztráta miminka a vymodlená adopce Maxe