„Skoč do mlékárny a kup tam…“ byl jeden ze základních mateřských pokynů, který mnozí z nás často slýchávali. Do ruky nám byla vtisknuta silonová či síťovaná taška a už jsme utíkali. Mlékárny bývaly místem, kde se, zejména na menších městech a vesnicích, shlukovali lidé a při postávání ve frontě probírali žhavé novinky.

Mléko – základ zdraví

Pro mléko se nejdříve chodilo s konvičkou. Postupem času přišly lahve s barevnými hliníkovými víčky. Plnotučné mělo fialový uzávěr, polotučné stříbrný a šlehané podmáslí mělo černý pruh. Do lahví se stáčelo jak mléko, tak smetana i jogurt.

Ačkoliv v západní Evropě se již pyšnili tetrapakovými obaly, my jsme měli mléko v igelitových sáčcích. Ty byly většinou tak nedokonale vyrobené, že tekly.

Mléko se v mnoha domácnostech převařovalo, protože podmínky při jeho uchovávání a prodeji nebyly vždy odpovídající. Konkurenční boj mezi dodavateli až na výjimky neprobíhal. Jediná značka mléka bylo opravdu jen „mléko“, ať už jej vyráběl kdokoliv.

Máslo ničím nenahradíš

Další položkou na nákupním seznamu bylo v každé domácnosti máslo. To se původně vyrábělo ze zakysané smetany, sladká chuť přišla později.

Na počátku 70. let se trh potýkal s nedostatkem mléčného tuku a zároveň rostla poptávka po výrobku z másla, který by šel rozetřít na pečivo. Rozetřít máslo na chleba a neroztrhat ho při tom, to byl poměrně kumšt. V libereckém závodě tedy vzniklo máslo pomazánkové, které vyvolalo senzaci. Výroba se poté díky velké poptávce přesunula i do dalších měst.

Pramen zdraví z Posázaví

Dnešní výrobci mohou jen snít o reklamě, kterou ve své době udělal pro přibyslavskou Pribinu oblíbený dětský film Ať žijí duchové. Sladký smetanový krém byl v Československu fenoménem. Kelímků krytých voskovanými papírovými zátkami nikdy nebylo dost.

Pribináček se vyráběl z tvarohu, smetany a chuťových přísad – vanilky, kakaa či ovocných džemů. Při tehdejší logistice nemohly voskované kelímky zaplavit republiku, a tak byl o rok později poskytnut recept na výrobu i ostatním mlékárenským závodům. Jenže mlékárny recept nepředaly úplný. Začaly se tak objevovat Lipánky, Lakrumáčky, Smetánky, Ostraváčci či Sněžky – každá mlékárna pojmenovala krém podle svých představ. Některé byly dobré, některé horší, ale žádný se Pribináčku nevyrovnal.

Dalším mléčným výrobkem, který byl za socialismu oblíbený, byl ovocný jogurt. Ten je vynálezem pražské Radlické mlékárny. Vyráběl se pod značkou Jovo. Marmeláda se plnila nahoru na jogurt a měla funkci ochrany povrchu. Lahodu pak představovaly i jogurty krémové či smetanové.

Zdraví a sílu najdeš v sýru

Z polotvrdých sýrů byly v Československu za socialismu k dispozici Eidam, Moravský bochník či Ementál. V průběhu času se měnil jejich povrch – nejdříve sýry zrály pod vrstvou parafínu a člověk musel před konzumací oloupat vosk, později se objevily plastové folie. Oblíbeným výrobkem byl tavený sýr, protože se dal rozetřít na pečivo. Tavených sýrů se u nás na prahu 80. let vyrábělo skoro osmdesát druhů.

Stejně jako tvrdé a polotvrdé sýry se napříč republikou vyráběly i sýry dezertní. Populární byl Romadur, pivní sýr, Niva či dnešní Hermelín. A které mléčné výrobky jste si kupovali vy? Chybí vám dnes některé?