Trendy tagy Čauky lidi Hubnete s nami Výměna manželek 2021 Český lev 2021

Nejnovější kauzy

Sabina Remundová z Kukaček: Při castinzích na roli mám pocity zoufalství

Zdroj: archiv České televize
+ Dalších 8 fotografií
Kukačky
Seriál Kukačky vypráví příběh mladého manželského páru, který zjistí, že jejich syn není jejich. Když se dozvědí, že došlo k záměně, musejí se rozhodnout, co udělají. Série Kukačky slaví už po pár dílech velký úspěch. Diváci mají jasno, největší hrdinkou je Sabina Remundová. Jak úspěch vnímá herečka?

V seriálu Kukačky hrajete jednu z hlavních rolí, diváci na vás pějí ódy, jak si užíváte úspěch? Je to pro vás důležité?

Diváci mi soukromě píší moc hezké zprávy. Píší pochvalně o celém seriálu a to je skvělé. Pocit dobře odvedené práce je samozřejmě ohromným povzbuzením a radostí. Mám ale v sobě jistou střízlivost a snažím se nepropadávat ani do svízelných situací, když přijdou, ani příliš nejásat. Vždycky dělám maximum pro to, abych zahrála roli nejlépe, jak dokážu. Radši se nějaké práce vzdám, než bych s jazykem na vestě dělala víc věcí napůl. Ale lhala bych, kdybych řekla, že nemám velkou radost.

Údajně nemáte ráda castingy, tuto roli jste však získala na základě konkurzu, je to tak?

Nikdo nemá rád castingy. Mě takové chvíle svazují, i když se v některých případech jedná o důstojnější seznámení. Někdy je to spíš setkání tvůrců, vzájemné zjištění, jestli si rozumí, můžou spolupracovat. Většinou jsem nervózní, mám trému, nejhorší je, když vám z přítomných stanoví někoho, kdo velmi neuměle a prkenně text partnera nahazuje. Je ve mně pocit zoufalství, stojím mimo hru, sama privátně za sebe. U Kukaček to bylo trochu jinak. Cítila jsem nebývalé odhodlání a na konkurz přišla s odvahou a jistým prohlášením, že je to role přesně pro mě. V přesný čas, přesný úkol. Scénáře dvou prvních dílů se mi moc líbily a co jsem dostala za úkol zahrát, jsem hrála s jistotou.

Píšete hry a jste i divadelní režisérkou, jak se vám spolupracovalo s panem Arichtevem?

První můj scénář Na psí knížku režíroval nedávno zesnulý pan režisér František Filip. Jsem moc ráda, že jsem pana režiséra poznala. Byl to velmi laskavý a noblesní muž. Sama jsem v televizi režírovala svou Maryšku. Teď, po letech, divadelní hru Pusťte mě ven francouzského autora Jeana-Marie Chevreta pro Divadlo Kalich. Dneska je úplně jiná doba, podmínky se změnily i od dob, kdy jsem já začínala a to zase není ještě tak dávno. Všechno se zrychlilo. Někdy je tempo až zběsilé. Dokázat v tom tlaku udržet celý tvůrčí tým v dobré náladě je jednou z obrovských předností Bisi Arichteva. Neznali jsme se a nemůžu ani teď říct, že se dobře známe, ale že je to laskavý člověk, jsem pochopila a věřte, je to pro práci moc důležité.

Považujete to za velkou hereckou příležitost? Jaký herecký úkol byl pro vás jako herečku v kariéře nejtěžší?

Ano, je to velká příležitost a jsem za ni moc ráda. Je to štěstí, vážím si ho a děkuji všem, kdo mi roli Olgy svěřili. Jedním z nejtěžších úkolů byla role Věry v sitcomu Marta a Věra. Je to velmi specifický žánr, většina herců vám řekne, že komedie je nejtěžší a sitcom zvlášť. Má svá pravidla, učili jsme se je za pochodu, bylo to nové.

Jste matka, umíte si představit, že vám v nemocnici omylem vymění dítě? Co asi matka prožívá?

Z takové události běhá mráz po zádech i bezdětným. Co prožívá matka, chápeme všichni. Hledala jsem cesty, jak si poradit, jak žít dál. Jak znovu a znovu hledat východisko, sílu. Ta nezlomnost a houževnatost Olgy je mi ohromně sympatická a může být inspirací i v úplně jiných životních situacích. A že těch svízelných chvil zažíváme teď dost.

Zjišťovala jste si podrobnější informace o tom, co a jak se tenkrát vlastně stalo? Potřebujete informace k nastudování ro­le?

Náš příběh nemá s tou známou záměnou půlročních děvčátek nic společného. Nic, co by mi bylo inspirací a zdrojem informací. Dokonce je mi trochu nepříjemné to spojování, ale chápu, že se nabízí. Tak těžkou životní situaci ustát je hrdinské a přeji z celého srdce těm skutečným rodinám, aby to, co ti lidé prožili, bylo to nejhorší, co je v životě potkalo a dál byli už jen šťastní.

Vaše maminka je Iva Janžurová, bavíte se o herectví? Pokud ano, bavíte se jako kolegyně, nebo si třeba necháte i poradit?

My jsme teď v pozici paní režisérka a její herečka! Je to krásné a i přes ten všeobecný zmatek s covidem pracujeme na plné obrátky. Vždycky jsem chtěla být samostatná, nechtěla jsem si nechat radit, chtěla jsem si na všechno přijít sama. Teď je to zase trošku jiné. Už jsme spolu mockrát hrály, režírovaly se navzájem, četly své texty, ale hlavně je tu velká láska mezi námi.

Je podivná doba, pro herce a umělce velmi těžká, jak to celé prožíváte, co děláte, když nemůžete hrát?

Teď jsem naplno soustředěná na režii, mám spoustu povinností s Kukačkami, v hlavě další pracovní plány. Děti, pejsek, domácnost a spoustu koníčků a zálib.

Jak zůstat pozitivní?

Moc ráda bych řekla něco, co by dalo naději a víru někomu, kdo ji v dnešní těžké době ztrácí. Vím, že přibylo lidí, kteří mají velké starosti. Prosím, nikdy to nevzdávejte. Hledejte pomoc a sami pomáhejte. Jakkoli. Aktivita fyzická i duševní, činorodost, láska, přátelství, to jsou majáky dnešních dní. Hodně sil a štěstí nám všem!

Související články

Další články