Rozmazlená panovnice, nebo oběť doby? Kontroverzní Marie Antoinetta nechala dětem postavit vlastní vesnici

Marie Antoinetta, dcera Marie Terezie a Františka I. Lotrinského, se za Ludvíka XVI. provdala již ve čtrnácti letech. V roce 1774, v devatenácti, pak vedle něj usedla na trůn jako francouzská královna. Sloužila jako nástroj k upevnění rakousko-francouzských vztahů a přišla v době, kdy tedy Rakušané na francouzském dvoře rozhodně nepatřili k oblíbencům. Jak uvádí web Britannica, právě toto počáteční jednání s opovržením v ní zanechalo šrám do konce života a vedlo k tomu, proč si vytvořila síť svých nejbližších přívrženců, které rozmazlovala.

Problémy v posteli

Přestože byli oba mladí, Ludvík byl jen o rok starší, a nebyli si nesympatičtí, jejich intimní život byl, ze strany krále, na bodu mrazu. A jelikož byla pozice Marie Antoinetty do porození dědice na dvoře stále ohrožená, rodina si o ni dělala právem starost. Až tak, že si jel o jejich intimním životě s Ludvíkem XVI. promluvit sám bratr Marie Antoinetty, Josef.

Ukázalo se, že král trpěl fimózou, tedy zúženou předkožkou, a musel se podrobit menší operaci. Po osmi letech, roku 1778, pak tak Marie Antoinetta konečně porodila prvního potomka, dceru Marii Terezii Šarlotu. Roku 1781 pak přišel na svět i vytoužený nástupce trůnu Ludvík Josef a o čtyři roky později Ludvík Karel. Následovala ještě dcera, ale ta se nedožila roku. Po naplnění manželských povinností se z Marie stala milující matka a stáhla se více do soukromí.

Nákladný životní styl a vlastní vesnice

Do té doby však znuděná královna, cítící se nechtěná od krále i u dvora, hledala všemožné způsoby, jak přijít na jiné myšlenky. V době obrovského zadlužení Francie vedla velmi nákladný život. Utrácela za šaty, paruky i střevíce. Pořádala okázalé večírky a hostiny. Své oblíbence, kam se řadily zejména nepopulární osobnosti dvora, jako třeba extravagantní Gabriela de Polastron, zahrnovala dary, a v neposlední řadě hrála hazardní hry, kde nechala nemalé jmění. Kromě toho měla mít také milence, švédského hraběte Axela von Fersena.

Kvůli tomuto životnímu stylu byla i s manželem až po uši v dluzích a v nemilosti u téměř všech Francouzů. Přesto se Marie Antoinetta rozhodla zajít ještě dál. Nechala si v zahradách Versailles kolem svého letohrádku Malý Trianon postavit vlastní vesničku, kterou pro ni navrhl architekt Richard Mique. Po vzoru anglického stylu v ní byly stavby s doškovými střechami, které ač byly zcela nové, měly působit staře. Na střechách proto zahradníci vysadili různé druhy rostlin, jejichž kořeny značně urychlovaly celkový rozpad budov. Součástí vesnice byla i farma s domácími zvířaty. Antoinetta tam často vodila své děti, aby jim ukázala jiný způsob života.

historie

Boj o moc, 16 dětí a nefunkční plíce: Nejznámější česká panovnice prožila těžké chvilky

Ať tedy jedí koláče!?

"Když nemají na chleba, ať tedy jedí koláče!" je výrok, který je chybně připisován právě Marii Antoinettě. Měla tak reagovat na řev lidu sužovaného hladem a bídou. Jak ovšem vysvětluje web Historia, tento citát s Marií Antoinettou nelze historicky nijak spojit, nebyl v žádném archivu během revoluce a nebyl jí vytýkán ani během procesu, než byla gilotinována.

Poprvé jej použil spisovatel Jean-Jacques Rousseau ve své knize Vyznání, kde jej připisuje neurčité panovnici, ovšem již v roce 1765, tedy pět let před tím, než Marie Antoinetta přijela do Francie a dávno před tím, než se stala královnou. Vydána pak byla kniha po jeho smrti roku 1982. Citát musel být Marii Antoinettě připsán z doslechu, ústně, aniž by byl kdy zapsán. Teprve v roce 1843, padesát let po královnině smrti, napsal Alphonse Karr ve svých satirických novinách Les Guêpes: "Člověk si vzpomene na rozhořčení, které tehdy vzbudila nešťastná královna Marie Antoinetta, když se rozšířila fáma, že když slyšela, že lid je nešťastný a nemá chleba, odpověděla: Ať tedy jedí koláče."

Nutno však říci, že ačkoli Marie Antoinetta utrácela dost, v celkové zadluženosti to nebyla zas taková částka, nákladná byla pro Francii také například podpora Ameriky ve válce za nezávislost.

Smutný konec panovnice

Vše ústilo Velkou francouzskou revolucí roku 1789, kdy byl král s celou rodinou přemístěn a následně v podstatě vězněn v Paříži. Roku 1791 se vlivem eskalace změn královská rodina pokusila o útěk do Rakouska za pomoci královnina přítele Axela von Fersena. Útěk ale skončil neúspěchem a rodina byla definitivně uvězněna.

Ludvík XVI. byl popraven gilotinou na náměstí Revoluce již 21. ledna 1793. Marie Antoinetta poté 16. října 1793. Před cestou na popraviště jí byly svázány ruce a ostříhány vlasy. Během ostudné jízdy na vozíku pařížskými ulicemi si vyslechne nesčetně výkřiků nadávek. Její poslední slova jsou: "Pane, omlouvám se, neudělala jsem to schválně." Její život skončil ve 12:15 za pokřiku davu: "Ať žije Republika. Ať žije svoboda!"

Jediným potomkem Marie Antoinetty a Ludvíka XVI., který přežil Velkou francouzskou revoluci, byla první dcera. Ludvík Josef zemřel již roku 1789 na vrozenou deformaci páteře a Ludvík Karel, který byl v sedmi letech po otcově popravě roku 1793 prohlášen royalisty za krále, neopustil až do své smrti roku 1795 vězení v Templu. V nelidských podmínkách zemřel na vysílení.

+ Další 3 fotografie

Filip Turek se tvrdě opřel do Fialy: ODS zradila svoje voliče a on je toho absolutní příklad