Juraj Jakubisko se narodil 30. dubna 1938 v Kojšově u Spišské Nové Vsi. Absolvoval obor fotografie na Střední uměleckoprůmyslové škole v Bratislavě a poté šel na FAMU.

Režijně debutoval filmem Kristove roky. Následovaly filmy Zbehovia a pútnici nebo Vtáčkovia, siroty a blázni. V roce 1970 začal pracovat na filmu Do videnia v pekle, priatelia, který ale mohl dokončit až po dvaceti letech. Tyto filmy, kterými se vracel do rodné krajiny, cenzoři v komunistickém Československu zakázali. Jakubisko dostal zákaz, který postihl mnoho umělců té doby, zejména pak ty, kteří se příliš otevřeně vyjadřovali k veřejným záležitostem nebo byli nezařaditelní kvůli svému dílu či osobním vlastnostem. Jakubisko se tak mohl věnovat jen dokumentární tvorbě.

Do kin se jeho snímky vrátily až kolem roku 1979, a to filmem Postav dom, zasaď strom, což bylo jeho mistrovské dílo. Následovala komedie Nevera po slovensky, která, ač byla skvěle natočena, velký ohlas nezískala.

V roce 1983 režisér dosáhl velkého triumfu – premiéru měl jeho film Tisícročná včela, který je považován za jeden z vrcholů jeho tvorby a slovenské kinematografie vůbec. I jeho pohádka Perinbaba v hlavní roli s manželkou jeho režijního idolu Federica Felliniho sklidila velký úspěch.

V devadesátých letech natočil snímky Lepší je být bohatý a zdravý než chudý a nemocný, Nejasná zpráva o konci světa či nepříliš úspěšné Post Coitum v hlavní roli s Francem Nerem.

Jedním z jeho nejdiskutovanějších filmů se stalo zpracování legendy o čachtické paní Bathory z roku 2008, které se s rozpočtem více než 350 milionů korun zařadilo mezi nejdražší filmy u nás. Astronomické produkční náklady daly za vznik velkým dluhům, kvůli kterým museli Jakubisko a jeho manželka Deana čelit exekuci.

O čtyři roky později, tedy v roce 2012, režisér absolvoval v IKEMu transplantaci srdce a údajně se tak stal nejstarší osobou s transplantovaným srdcem u nás.

Loni se Jakubisko stal profesorem na pražské FAMU a letos by měl dokončit pohádku Perinbaba 2. Panu režisérovi přejeme všechno nejlepší!