Režisérka Marie Lukáčová bojuje s vyčerpáním. Otevřeně popsala své potíže

Marie Lukáčová se mezi desetici nejtalentovanějších evropských režisérů dostala se svým krátkým filmem Orla, který sama popisuje jako netradiční rapovou pohádku plnou animací a výrazných kostýmů. Účast v prestižním programu Future Frames, který už více než deset let pořádají Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary a European Film Promotion za podpory společnosti Allwyn, považuje sama o sobě za obrovský úspěch.

sport

Allwyn Champs pomáhá mladým sportovním talentům. Nejde jen o peníze, říká Sarah Vegnerová

Lukáčová si vítězství nepřála

Kromě uvedení filmu totiž mladí režiséři získávají možnost navázat důležité kontakty a jeden z nich si každoročně odnáší hlavní cenu – Allwyn Residency. Ta vítězi zajistí měsíční tvůrčí pobyt v Los Angeles, mentoring i setkání s hollywoodskými producenty, distributory a talentovou agenturou UTA. Jenže právě tato výhra byla pro Marii Lukáčovou trochu paradox. „Já jsem maminka dvou dětí a upřímně jsem i oznámila, že nechci nic vyhrát. Odjet na měsíc je totiž strašně bolavá věc, když máte malý mimina,“ přiznala bez přetvářky.

Místo zklamání tak přišla spíš úleva. „Doufala jsem, že nevyhraju. Už výhra je být tady a potkat lidi, kteří tvoří a přemýšlejí trochu jinak než je běžné,“ vysvětlila. Otevřela tím téma, o kterém se ve filmovém světě příliš nemluví. Skloubit režii, vlastní tvorbu a péči o malé děti je podle ní mimořádně náročné. „Je to hodně náročné. Nedoporučuju to,“ směje se. Vzápětí ale dodává, že tvoření je pro ni silnější než potřeba spánku. „Moc nespím. Ale ten motor kreativity ve mně je. Je pro mě lepší tvořit než spát.“

Podle Lukáčové navíc není filmový průmysl na rodiče s malými dětmi příliš připravený. „Myslím si, že není. Ale vlastně ani celý svět není moc připravený na to, že matky nebo otcové s malými dětmi budou chtít dosáhnout pracovních úspěchů. Nakonec je to stejně na mně, abych si ten prostor vytvořila,“ říká. Velkou oporu má přitom ve svém partnerovi, který jí pomáhá zvládat rodinný život i práci. Režisérka přitom rozhodně nemá malé cíle. Už nyní připravuje svůj první celovečerní film. Půjde o teenagerskou romanci s prvky hororu a mystiky, odehrávající se ve vesnici plné českých pohádkových bytostí.

kolonáda

Zamilovaná Pořízková s manželem či Holubová s bláznivým účesem: Kolonáda plná hvězd

Peníze na filmy shání, kde se dá

„Myslím si, že je důležité vycházet z našich vlastních příběhů. Česká kultura podle mě na pohádkách vyrostla,“ vysvětluje. Stejně otevřeně ale mluví i o druhé stránce filmařského života. Tou jsou peníze. Financování podobně ambiciózních projektů je podle ní jednou z nejtěžších částí celé práce. „Musíme hledat, kde se dá. Český audiovizuální fond nám hodně pomohl, ale pořád potřebujeme partnery. Takové filmy jsou náročné. Potřebují hodně lokací, kostýmů i herců,“ říká s tím, že případným partnerům se rozhodně nebrání.

Marie Lukáčová se od většiny svých kolegů liší ještě v jedné věci. Nevystudovala FAMU, ale výtvarnou školu a sama o sobě říká, že je především umělkyně. „Nemám ten historický vhled do světa filmu, takže už od podstaty některé věci nerespektuju,“ směje se. Právě odlišný pohled ale může být jedním z důvodů, proč její tvorba na festivalu zaujala. A přestože si z Karlových Varů letos neodvezla měsíční pobyt v Los Angeles, odjíždí s pocitem, že získala něco možná ještě cennějšího – nové kontakty, podporu a potvrzení, že i netradiční cesta může vést správným směrem.

Trnitá cesta Kristiny Kloubkové: Nesplněné sny, vztah s kolegou či život před kamerou