Režisérka Ivanna Benešová pro eXtra.cz: Proč jsem ukázala prsa na Staromáku?

Už jsou to čtyři roky od doby, kdy médii proletěla série mých polonahých fotek z centra Prahy. Fotilo se tehdy pro titulní stránku magazínu Playboy, kde se mnou vyšel rozhovor. A vše proběhlo zrovna v době, kdy šel do kin můj první celovečerní film. Je pochopitelné, že spousta lidí mě podezírala, že pro propagaci svého filmu udělám cokoli. Myslím, že je na čase přinést po těch letech vysvětlení.

06. 12. 2015 00:00 | Autor pro eXtra.cz Ivanna Benešová

V roce 2011 jsem po dvou letech úsilí dokončila svůj první celovečerák Zneužívaný. Dva měsíce před premiérou jsme začali řešit PR filmu. Média byla doslova plná našich rozhovorů, článků o mně a o hlavním hrdinovi snímku (vrahovi, který ve skutečnosti nikoho nezabil, ba naopak byl zabit).

Upřímně, nebylo potřeba už přidávat další promo nebo se kvůli propagaci svlékat. Bylo toho až až. Jenže… Jednou jsem se setkala se scénáristou, který po mně chtěl, abych zrealizovala jeho scénář. Během našeho rozhovoru se zmínil, že pracuje pro Playboy jako redaktor.

Právě dokončili titulní stránku s baletkou z Národního divadla. Byla jsem překvapena, že redakci pánského magazínu zajímají i umělkyně „nemodelky“. Po chvíli padla nabídka, zda bych nechtěla být v příštím čísle. Považovala jsem to za čest. Playboy není podřadný magazín a dostat se na titulku taky nemůže každý.

Nabídli mi několikastránkový rozhovor o mé profesi režisérky a fotografii na titulní stranu Nemohla jsem odmítnout. Modeling byl vždycky můj koníček.

Nakonec jsem, protože jsem zkrátka uvnitř duše tak trochu blázen a šílenec, navrhla, že uděláme fotky na netradičním místě. Nechtěla jsem být jen jedna z mnoha celebrit, které odhodí svršky někde v ateliéru nebo na hotelu. Pro focení jsem si vybrala Staromák, Karlův most, Rudolfinum a okolí Tišnova.

Ptáte se, jestli jsem na to měla povolení? Neměla. A myslím si, že by mi ho ani nedali. Zkuste se jít zeptat na městský úřad, jestli se můžete svléknout pod Orlojem Myslím, že tohle by bylo bez šancí.

S fotografem a týmem asistentů jsme tedy jednoho dne nenápadně vyrazili do centra města a mezi turisty začali fotit. Nikdo si nestěžoval, že bych nějak pohoršovala. V jeden moment se dokonce všichni turisté otočili zády k Orloji a fotili mě. Mají tak aspoň trochu netradiční památku na naše krásné hlavní město.

A reakce na samotné vydání? Můj kamarád z New Yorku si objednal mnou podepsané vydání. Odezvy přátel a kolegů z Novy (kde jsem tehdy pracovala) byly vesměs velmi pozitivní. Jen maminka řekla, že když to viděla v obchodě, rozhodla se, že tenhle časopis nekoupí.

Já osobně toho nelituju. Alespoň mám památku na dobu, kdy jsem ještě vypadala mladě a štíhle.