Trendy tagy Čauky lidi MasterChef Česko 2021 SuperStar 2021 Volby 2021 StarDance 2021

Nejnovější kauzy

Režisér seriálu Zločiny Velké Prahy Jaroslav Brabec: Exkluzivně o zákulisí natáčení

Zdroj: Se souhlasem České televize
+ Další fotografie
Držitel Českých lvů, kameraman a režisér Jaroslav Brabec poskytl rozhovor o natáčení historického seriálu Zločiny velké Prahy, který slaví velký úspěch. Brabec pohovořil také o poslední roli herečky Vlasty Chramostové, která v roce 1998 získala od prezidenta Václava Havla Řád T. G. Masaryka za zásluhy o demokracii.

Jak moc se na takový historický seriál musí režisér připravit a nastudovat historické reálie?

Předrealizační příprava seriálu byla poměrně dost dlouhá, dejme tomu, že trvala rok, možná i déle, a trvala tak dlouho nejen kvůli obsazení herců, ale z velké části kvůli hledání správných lokací, protože Praha už je pro tuto dobu, ve které se děj odehrává, příliš vzdálená a moc vhodných míst zde nenajdeme, a i ta jsou postprodukčně upravována. Velká část těch motivů se točila mimo Prahu v menších městech či vesničkách. Periférie Prahy před sto lety vlastně už neexistuje. Hodně jsme natáčeli v Josefově, kde jsou zachovalé domy a dlážděné ulice, ale točili jsme třeba i v Plzni, ve Slaném a jinde. Těch míst bylo skutečně mnoho. Dále se stavěly ateliéry, řešily se kostýmy, upravoval se scénář, scházeli jsme se s odbornými poradci.

Jak dlouho se tento náročný seriál natáčel?

Bylo to 135 natáčecích dní a celé to trvalo zhruba tři čtvrtě roku. Bylo opravdu dlouhé, ale věřím, že výsledek diváci ocení, přestože divákovi by mělo být jedno, jak dlouho a jak obtížně se natáčelo. Taky jsem byl ohromen, jaká komplikovaná a náročná je cesta k naplnění jedné sklenice piva...

Herecké obsazení řeší hlavně režisér, je to tak?

Měli jsme na to castingovou firmu, která předkládala své návrhy, ale u některých rolí jsem přesně věděl, kdo by to měl dělat. Myslím, že se v hercích docela obstojně orientuji, ale někdy vás jednoduše nenapadne, že by to mohl být právě ten na právě tu roli. Protože se seriál točil velmi dlouho, bylo někdy náročné skloubit natáčecí plány herců s jejich dalšími pracovními závazky. Myslím, že herecké obsazení je velmi kvalitní, nejen v hlavních rolích.

Dá se položit otázka, jak jste s výsledkem spokojen?

Je to hodně zvláštní otázka na režiséra, to je fakt…ale já na to vlastně neumím odpovědět. Vždycky se dá, s odstupem, říci, že se řada věcí mohla udělat lépe, ale v daný okamžik se udělalo maximum, a to od všech členů štábu, nejen hlavních tvůrců. Když bych řekl, že jsem stoprocentně spokojený, mohlo by to znamenat, že už vlastně končím a nikdy už neudělám nic lepšího. Pokud by byla ta možnost, možná bych některé scény malinko jinak sestříhal, ale to by člověk mohl sedět ve střižně donekonečna, navíc, když děláte takhle obsáhlou věc, může vám něco uniknout. Nemáte čas si od toho odpočinout a podívat se na to znova za měsíc nebo něco přetočit.

Těší vás pozitivní zájem diváků České televize?

Ano, některé reakce mi dělají opravdu velkou radost, teď mám na mysli především tu mimořádnou sledovanost, které samozřejmě nahrává aktuální covidová situace. Ale i přesto, že jsou lidé více doma, že si v tom obrovském množství televizní nabídky divák vybere právě náš seriál. Těší mě to jak ve vztahu k České televizi, která se ke Zločinům chová a chovala moc hezky, tak jako odměna pro štáb, který byl úžasný a při natáčení opravdu panovala veliká pohoda a krásná tvůrčí atmosféra. Všichni byli obdivuhodní, s jakým nasazením a radostí na tomto projektu pracovali. Doufám, že ta sledovanost vydrží, celý děj a tok seriálu bude postupně gradovat.

Jak moc jsou příběhy inspirovány skutečností?

Některé příběhy a případy se skutečně staly, jiné jsou celé vyfabulované. Nedá se přesně říci, na kolik procent, ale mnoho těch případů má reálný základ.

Je pravda, že se v seriálu objeví, ve své poslední roli, paní Vlasta Chramostová?

Ano, je to pravda. Měl jsem s Vlastou dlouhodobé přátelství, stejně tak s jejím manželem, panem kameramanem Stanislavem Milotou. S Vlastou Chramostovou jsem dělal asi šest filmů, takže jsme se opravdu dobře znali a měli jsme se rádi. Náš vztah byl velmi upřímný a k této roli jsem ji přemluvil, když už byla v domově důchodců. Ona to po počátečním zdráhání ráda přijala a na natáčení se těšila jako malá holka, o to větší jsem z toho měl radost já. Jedná se o miniaturní roličku v šestém díle a ona si ji moc užila. Byl to pro ni velký zážitek a vyprávěla o tom všem svým kamarádkám. Vím, že to pro ni znamenalo opravdu hodně a po natáčení si dala pár panáčků „vizoura“.

Vy jste přeci původně kameraman, co vás vzrušuje na režii?

Vzrušuje mě právě ta režie… Vzrušuje mě to, že mám rád herce, a že mě baví s nimi pracovat. Duší jsem nepřestal být kameramanem, takže nevím, do jaké míry se mi uvnitř daří spojovat tyto dvě profese, ale doufám, že to zvládám dobře. Dělat obě ty složky najednou bych si už netroufnul, to, myslím, není seriózně možné. Režie je pro mě taková hra, zatímco kamera je o tom to odmakat. To je ovšem v žertu, aby mne zas někdo nechytil za slovo. Režisér je ten, který za film odpovídá. Kamera je krásné řemeslo, ve kterém se spojuje technika s uměním a odpovědností. Mrzí mě, že jsem kameru dlouho nedělal, ale na druhou stranu si vybírám spolupracovníky, kteří mi tuto lásku vynahrazují. Tím mám na mysli, že jim v tom kameramanském řemesle naprosto důvěřuji, navíc jsou to kamarádi a třeba i moji žáci, takže vím, jak moc jsou dobří. To je určitá satisfakce, že to nedělám já a díky jejich kvalitě se mohu soustředit na práci režiséra. Samozřejmě je velikou výhodu, že se v tom obraze a kameře orientuji a takové ty rozpaky, kdy přijde režisér a neví, jak ty věci technicky řešit, nemám. Teda, snad ne moc často.

Související články

Další články