Režisér seriálu Odznak Vysočina Andy Fehu o seriálu i životě: Zametal jsem chodníky v Anglii

Jste jedním z režisérů Odznak Vysočina, který popisuje skutečné příběhy. Jak moc jste se inspirovali příběhy, které se opravdu staly?

Scenáristé spolupracovali s policejní kapitánkou, která se takovým případům věnuje celý život. Pomáhala scenáristům s kauzami ze svých vlastních zážitků, ale také s přístupem, jak správně uchopit témata obětí a vrahů, což bylo pro seriál Odznak Vysočina důležité.

Máte hodně hvězdné a zkušené obsazení, ale na režiséra jste poměrně mladý. Poslouchali vás na place všichni?

Naštěstí jsem žádné problémy neměl. Lidé, se kterými jsem spolupracoval, jsou nejen profesionálové, ale také mají přátelskou osobnost. Chvíli trvá, než se člověk v novém prostředí zorientuje, ale zrovna v tomhle případě to šlo rychle. Možná je to i tím, že se to natáčelo na Vysočině, kde jsme spolu trávili většinu času nejen na place, ale také mimo něj. Díky tomu jsme se blíž seznámili a natáčení probíhalo jak v rodinném kruhu.

rozhovor

Herec Štěpán Kozub: Být doživotní komediant mi nevadí, jestli mě škatulkují, je to jejich problém

Herci prošli policejním školením

Seriál je z policejního prostředí. Museli herci projít nějakou policejní průpravou?

Ano, herci museli projít určitou průpravou, měli jsme policisty na place, ale také proběhlo školení, kde si herci osahali zbraně a naučili se s nimi správně zacházet. Což byl jeden ze způsobů, jak se lépe dostali do svých rolí vyšetřovatelů. Ovšem třeba herec Martin Hofmann už tuhle podobnou průpravu díky svým předchozím rolím měl za sebou.

Zapojil jste se jako režisér také, abyste je mohl případně opravovat, že to dělají špatně?

Byl jsem u toho, všechno jsem pozoroval a několik věcí jsem si profesionály nechal ujasnit, abych věděl, jak určité scény správně pojmout a jak by se právě policisté v ten daný moment ve skutečném životě zachovali. Také jsem si zkusil vzít zbraň do ruky, abych si vyzkoušel, jak se s ní pracuje, ale přímo školením jsem neprošel.

Točilo se hodně v exteriérech, což je na Vysočině vždy risk. Jak moc to bylo náročné?

Ano, Vysočina je velmi nespoutaná. Je to také část České republiky, která je poměrně tajemná, jsou tam rozsáhlé lesy, kde není tak těžké zabloudit, a počasí je toho součástí. Začali jsme natáčet na jaře, které je podle mě na Vysočině nejdivočejší. Pamatuji si na konkrétní natáčení v květnu, kdy jsme jeden den točili v mikinách se sluníčkem, pak začalo pršet a najednou sněžilo. Bylo to drsnější natáčení, ale myslím si, že nám to to prostředí pomohlo lépe zmapovat a atmosféru prožít, což se podepisuje i ve výsledku.

Filmová novinka

V hlavní roli sledovanost: Jakub Štáfek a Štěpán Kozub v nové komedii o pomíjivé slávě youtuberů

Do teď jste dělal spíš umělecké věci. Tohle je jedna z prvních komerčnějších děl, které máte za sebou. Nebojíte se kritiky z řad svých kamarádů z umělecké obce?

Já rád zkouším nové věci, neberu to tak, že bych od sebe odlišoval, co je a není komerční. Snažím se dělat své vlastní projekty, ale do toho rád pracuji i na něčem jiném, abych si rozšířil svůj repertoár a zkušenosti.

Konkrétně žánr detektivek je pro mě velké lákadlo a vyzkoušet si práci pro velkou televizní stanici se zodpovědností, že se pracuje s velkým diváckým očekáváním, byla pro mě velká škola.

Odznaky Vysočiny nosí dvě ženy, což není zcela tradiční...

Myslím si, že je to dobře, je to zase něco jiného. Chtěly být něčím jiné a ty postavy dvou policistek jsou trošku proti klišé. Monika Hilmerova ztvárnila zkušenější a starší policistku, která se ale chová mladistvěji než policejní role Simony Háby Zmrzlé, která je mladší, ale tabulková. Chtěli jsme, aby divák viděl jiný pohled na to, jak věci mohou probíhat, než abychom se snažili docílit nějakých feministických trendů.

dítě

Hvězda seriálu Most! porodila: Stárková se stala poprvé maminkou

Pracovní úspěch škola nezaručí, je to o vlastní píli

Chtěl byste zůstat u režírování seriálů, nebo se vidíte u filmu?

V ideálním případě bych to rád střídal, ale také rád zkouším nové věci. Připravuji a snažím se dělat svoje díla, to je to, co mě osobně uspokojuje, možnost vyjádřit se. Práce pro televizi má zase jiný kladný přínos.

Jak je vůbec těžké či snadné se jako mladý režisér prosadit Česku?

Je to těžké, ale já jsem si svou kariéru stanovil už na základní škole a šel jsem si za tím. Člověk musí mít hroší kůži, trpělivost a zvyknout si na to, že se i nedaří a bude odmítaný.

Je to o přesvědčení a píli, ani vystudovaná FAMU vám nezaručí, že se tomu budete jednou moci věnovat. Proto jsem se naučil dělat své vlastní filmy a nečekal jsem, až někdo přijde s nabídkou. Natočil jsem spoustu nezávislých amatérských filmů, které jsem si produkoval a sám si na ně sháněl peníze, bez toho to totiž snad ani nejde.

Musel jste mít třeba brigády, abyste se nemusel vzdát svého režisérského snu?

Ano, jsem režisér, ale také jsem se dost věnoval a věnuji dalším profesím ve filmu, třeba střihu. Několik let jsem stříhal upoutávky, trailery, spoty nebo jsem točil svatby a fungoval jako kameraman. Když tak zrovna není co režírovat, tak se díky těmto zkušenostem vždy objeví i jiná práce.

Za svůj život jsem ovšem zažil i spoustu brigád, které s filmem neměly nic společného. Zametal jsem půl roku chodníky v Anglii nebo třeba sbíral rybíz.

Tuňák mi zničil hru, tvrdí Martin ze Zrádců. Odsoudil Honzův hysterák a odhalil, jak moderátora snášeli ostatní