Retro Vánoce: Připomeňte si, co na svátky nejvíc frčelo na konci minulého století

Doba pokročila a velká část domácností má na Vánoce umělý a mnohdy už předem nazdobený stromek. Skleněné ozdoby jsou už minulostí, řetěz ze žárovek zase nahradilo LED osvětlení. Děti už nejásají nad dárky v podobě rubikovky nebo gameboye, ale nad novými chytrými telefony či plně robotickými hračkami.

Vánoční osvětlení

Povinnost snad na každém vánočním stromečku. V dnešní době se snad všechna vánoční osvětlení dělají z LED žárovek. Na konci minulého století tomu tak ale nebylo a běžný stromeček zdobily klasické skleněné svíčky, ať už ve tvaru šištiček, nebo sněhuláků, přičemž každá žárovka svítila jinou barvou. Sklo bylo navíc materiálem, ze kterého byly tvořeny i vánoční ozdoby. Dnes jsou už většinou z plastu.

Slaměné ozdoby

Mezi tradiční ozdoby, které už tak trochu vymizely ze scény, se počítají i ty slaměné. Ať už jde o ty ve tvaru panáčků, hvězdiček nebo srdíček. Slaměné ozdoby byly totiž mnohdy levnější,než ručně dělané skleněné. K tomu bychom mohli i zmínit vatu, kterou často lidé zdobili stromeček. Ta měla napodobit sníh. To vlastně přetrvalo na umělých stromečcích dodnes, jen vatu nahradila barva.

Andělské zvonění

Pamatujete ještě andělské zvonění? Čtyři svíčky, které teplem roztáčí nad nimi umístěnou vrtulku s malými andělíčky. Na nich byly přidělané drobné řetízky nebo tyčky, které cinkaly o dva kovové bubínky. Andělské zvonění bylo nezbytné snad v každé domácnosti, dnes už ale není tolik k vidění. Možná proto je tak často vidět údiv spojený s nostalgickým zasněním u lidí, kteří na něj narazí v sortimentu obchodního domu Bauhaus.

Netrhej ten balicí papír!

Snad každé dítě dychtivě čekalo na Vánoce prakticky od těch minulých. Není proto divu, že jsme se často zuřivě pustili do rozbalování dárků, aniž bychom brali zřetel na nějaký balicí papír. Přitom šlo o tak cennou věc. Rodiče nás okamžitě zpražili tvrdým pohledem, který byl následován slovy: Netrhej ten papír, necháme ho na příští rok! Ne že by nás to v tu chvíli moc zajímalo, ale neměli jsme na výběr, nikdo nechtěl dostat pohlavek za roztržený balicí papír.

Dárky, na které jsme dychtivě čekali

Pogy

Neexistoval nikdo, kdo by je doma neměl. Tato plastová a kovová kolečka nám pobláznila hlavu Na hračce byly nejrůznější obrázky. Od akčních hrdinů jako Spiderman po Barbie. Milovali je všichni. Za pomoci silnějších pogů, takzvaných rozrážečů, jsme pořádali soutěže, kdo si jich „vyrazí“ co nejvíc. Obě kolečka musela po rozražení skončit na straně, kde byl obrázek. U pogů bylo spoustu srandy a stoprocentně se mezi námi ještě najde někdo, kdo je má doma.

Tamagoči

Tuto hru milovaly především holčičky. Tamagoči byla kapesní elektronická hračka různých tvarů a barev. Každé tamagoči mělo jiné zvířátko. Museli jsme se o něj dobře starat, jinak nám umřelo. Nejdůležitější bylo ho nakrmit, umýt a hrát si s ním. Zvířátko se také připomínalo, když mu něco chybělo. A to dost hlasitě. Tedy pokud jsme nevypnuli zvuky nebo nedali pauzu. Nejednu výuku na základní škole přerušilo hladové stvoření z tohoto "vajíčka", které dobylo svět!

Gameboy

Tato kouzelná hra nám nedala spát. Na rodiče jsme naléhali tak dlouho, dokud jsme ji od nich nedostali. Do gameboye se dalo strčit spoustu karet. V každé byla jiná hra. Jako první byl gameboy černobílý. Později jsme se těšili z jeho barevné verze. Gameboy je další z her, kterou jsme potají během výuky drtili v lavici.

Mončičáci

Bez těchto plyšáků s dětským obličejem a velkýma očima to taky nešlo. Každý je chtěl a každý měl doma kompletní sbírku. V základní a nejnovější sestavě byli čtyři. Bílý a růžový zajíček, modrý pejsek a žlutý spící medvídek. Všichni jsme je měli pojmenované a dokázali si s nimi hrát hodiny. Na pusince měli i otvor, do kterého se dal zasunout jeden prstík. Mončičáci u nás zažili od roku 1985 obrovský boom.

Rubikova kostka

Netřeba dlouze představovat. Rozčilovali jsme se dlouhé hodiny, než se nám ji podařilo poskládat. Pro některé z nás to byl nadlidský úkol. Jiní si to frčeli Ještě i dnes se najdou milovníci této kostky, kteří jsou schopni ji poskládat i poslepu.

Kreslicí tabule

Pamatujete na kreslicí tabulku, na které jsme vytvářeli obrázky pomocí dvou bílých koleček? I tohle byl svého času fenomén. Dalo se s ní vyhrát a pokaždé, když se obrázek nepovedl, stačilo s ní jen zatřepat a „plátno“ bylo připravené na další pokus.

Stavebnice Merkur

Nebylo možné z ní něco nepostavit. Dnes už je to legendární stavebnice. Tehdy nám dokázala vykouzlit úsměv na tváři. Postavit jsme z ní mohli cokoli. Vlaky, auta ani vesmírná stanice nebyly problémem.

Ponožky

Bez nich by to nešlo dnes a ani tehdy! Ponožky byly snad nejvíc nenáviděný a zároveň nejvíc užitečný dárek, který jsme mohli pod stromeček dostat. Pamatujete na ten pocit, kdy jste dychtivě rozbalili dárek v očekávání, co to bude, a vykoukly na vás ponožky? Dnes se nad tou vzpomínkou pousmějeme, tehdy ale byla bolestná. A obzvlášť, když to byly ty ručně pletené od babičky! Co bychom za ně dnes v zimě dali...

+ Další 4 fotografie

+ Další 4 fotografie

Bolestná zpověď Moniky Binias: S o 24 let mladším Petrem přišli o dítě. Bojovala i s tchyní