Pakliže si pamatujete dobu podnikových rekreací, jistě jste i vy strávili některou ze svých letních dovolených u Máchova jezera. Snad všechny firmy měly svá rekreační střediska někde u břehu této velké vodní plochy, který učarovala i básníkovi Karlu Hynku Máchovi.

Vůně borovic, dny na pláži, večeře u ohně a noci v chatkách – tak vypadala typická podniková dovolená u Mácháče. Desítky rekreačních středisek vyrostly v lesích kolem jezera a sloužily zaměstnancům podniků během jejich dovolené.

Účastníci pobytu se většinou znali z práce, a tak, pakliže spolu vycházeli, měli o zábavu postaráno. Hrály se hry, zpívalo se a také se pochopitelně popíjelo.

Dovolená u Máchova jezera by dnes ale možná mnohým po chuti nebyla – pitná voda se musela dovážet, takže se s ní muselo šetřit. K pití pak sloužil zejména čaj. Co se týče hygieny, Evropská unie by dnes asi koukala – děti se myly v jezeře a místo vykachličkovaných toalet sloužil suchý záchod.

Na začátku 80. let byly tehdejší tábory, které zde fungovaly, zbourány a místo nich vyrostly chatky, které u jezera najdeme dodnes. Podle mnohých tím ale rekreace ztratila své kouzlo. Je pravdou, že taková zotavovna Rudý říjen se s romantickou krajinou severních Čech asi moc nesnoubila.

Týdenní pobyt pro jednoho vyšel zhruba na 80 Kčs. Dostat se s rodinou na Mácháč ale nebylo žádnou samozřejmostí. O dovolenou byl velký zájem a pobyty byly brzy plné. Už kolem Velikonoc se proto mnozí lidé toužící po letní dovolené sebrali, přijeli k jezeru a chodili od domu k domu s dotazem na ubytování v nastávající prázdninové sezoně. I zde platilo, kdo dřív přijde, ten dřív mele. S koncem sezony rekreační střediska a chaty zůstaly opuštěné. Stejně prázdné bylo i město, které z rekreantů v teplých měsících žilo.