RECENZE: Svůdná Jenna Ortega ve filmu Premiantka září. Provokativní snímek s pikantní zápletkou ale jen klouže po povrchu
Jenna Ortega si v novém filmu Premiantka střihla roli mladičké a atraktivní studentky, která svádí středoškolského učitele. Kam až původně nevinná hra zajde? Snímek, který redaktor eXtra.cz zhlédl v rámci české premiéry, udržuje diváka v napětí, přesto však klouže po povrchu.
Téma vztahu mezi učitelem a studentkou není nové. Film Premiantka režisérky Jade Halley Bartlett se snaží o provokativní náhled na téma, které zvláště po vlně protestů Mee Too patří mezi ty třaskavé.
Kdo by čekal jednorozměrný snímek, který se staví bezvýhradně na jednu stranu příběhu, bude překvapen. V Premiantce jsou původci sexuálního napětí v rámci školních učeben převážně mladé studentky, které baví překračování hranic. Nutno však dodat, že o mnoho let starší učitelé jim na jejich hry často nepokrytě skáčou jako vosa na lízátko (které je ve filmu mimochodem jednou z dívek často používáno v jasné erotické konotaci).
Martin Freeman v roli vztahového Hobita
Jenna Ortega v roli původně nesmělé šprtky Cairy, která se postupně proměňuje ve vypočítavou a žádostivou dívku, jež si jde tvrdě za svým, exceluje nejen díky svému půvabu, ale též jasným hereckým schopnostem. Martin Freeman si pak v roli učitele a vyhořelého spisovatele Jonathana střihnul opět roli Hobita, tentokrát však vztahového.
Jeho ambivalentní pozice navenek morálně čistého, ale neschopného stanovit si vlastní hranice ho (na rozdíl od mnohem koketnějšího učitelského kolegy) nakonec doběhne. To, co totiž původně začalo jako nevinná hra dvou nudících se dívek, se postupně zvrtne ve vážné drama, které má potenciál ohrozit nejen Jonathanovu další kariéru.
Divák je během filmu udržován ve stupňujícím se napětí a prolínání literárních úryvků dává snímku punc čehosi nadčasového. Přesto však děj nepřináší hlubší vhled do motivací postav a spíš jen klouže po povrchu. Dialogy jsou i dost přehrávané, což by se zřejmě skvěle hodilo do divadelní adaptace, ale ve filmu to poněkud drhne.
To, že ve snímku pojednávajícím o sexuální touze chybějí jakékoli nahé scény, není nutně na škodu. Přesto se divák neubrání myšlenkám, jak by podobné téma pojal evropský režisér, nesvázaný americkou puritánskou morálkou.
Divák se u filmu Premiantka nudit nebude. K tomu, aby se snímek stal kultovním dílem, jako třeba byla Americká krása, zabývající se v jedné své dějové lince malinko podobným tématem, mu však ještě hodně chybí.