RECENZE: Smrtelné zlo: Probuzení je povedeným vzkříšením prachem zapadané značky

Když režisér Sam Raimi v roce 1981 přivedl na plátna kin horor The Evil Dead, v češtině pod dvojím názvem Lesní duch nebo známější a přesnější překlad Smrtelné zlo, postaral se o žánrovou revoluci. Nekompromisní snímek, v němž parta studentů odjede pařit na chatu do lesů, avšak po objevení knihy mrtvých jeden po druhém umírají brutální smrtí a vrací se jako něco jiného, šokoval mnohé diváky. A to nejen tím, že byl natočen za pár šupů, v podstatě jako studentský film, ale především tím, jak moc byl explicitní a v jakém tempu se odehrával.

Skomírající fanouškovská základna

Není divu, že se Smrtelné zlo (nebo Lesní duch, jak je libo) stalo kultem a dočkalo se dvou pokračování, v nichž Raimi opět redefinoval žánr. Shodou okolností jsem si nedávno celou trilogii pustil a musím konstatovat, že je stále zábavná, bohužel ale i kvůli efektům zatraceně zestárla. Logicky jsem se tak, jako většina fanoušků série, nebránil pokračování. Jenže to, co jsme dostali v roce 2013 (znovu překvapivě pod českým názvem Lesní duch) a jež natočil Fede Alvarez, bylo spíše zklamáním, a zábavný a zatraceně povedený seriál Ash vs Evil Dead, navazující na původní trilogii, skončil pro malé oslovení diváků již po třetí řadě. A tak jsme se dočkali dalšího pokusu.

Recenze

RECENZE: Noví Tři mušketýři oživují skomírající klasiku. Romantickému dobrodružství je konec

A opět u něj nechybí Sam Raimi, byť tentokrát, stejně jako v případě předchozího remaku a seriálu (natočil pouze pár epizod), dohlížel jen jako producent. Smrtelné zlo: Probuzení tak dostal na starost talentovaný Ir Lee Cronin, který, jak mohu s radostí konstatovat, vůbec nezklamal. Ba naopak, natočil snímek, který ctí původní verzi, sympaticky pomrkává po fanoušcích celé série a zároveň ho dělá přístupnějším nové generaci diváků. Těžko říct, zda, respektive jak moc, mu s tím pomáhal právě Raimi. To je ale ve výsledku vedlejší.

Postavy se nechovají jako idioti

Cronin, který si sám napsal scénář, se tentokrát oprostil od chatky v lesích a přesunul dění do velkoměsta, konkrétně jednoho starého paneláku, který je určen k demolici a živoří v něm poslední obyvatelé, jež se připravují na stěhování. Mezi ně patří i Ellie, matka tří dětí, procházející si těžkým obdobím. Nejenže se musí stěhovat, ale také od ní odešel manžel a nyní je na všechno sama. Do toho jí u dveří bytu zazvoní rebelská sestra, která si nese své vlastní problémy. K tomu všemu si přidejte náhodné objevení knihy mrtvých, její přečtení a probuzení nemilosrdného zla, přičemž z paneláku, konkrétně jednoho vysoko položeného patra, se stane smrtící koktejl plný utrpení.

RECENZE

RECENZE: Snímek Kuciak je dokumentární klenot o hrůzách, které snad nikdy nezažijeme

Právě zmíněné osobní problémy rodiny, které jsou víceméně všední, Cronin využívá jako dobré základy pro psychologickou hru. Když k tomu přičtu fakt, že se postavy, díky bohu za to, chovají racionálně a ne jako totální idioti, jak je v žánru zvykem, je pro diváka mnohem snazší se s nimi sžít a oblíbit si je. Protože co si budeme povídat, ve většině hororů dnes postavám na plátně smrt přejeme, protože jsou tak blbé, že si pro to jdou samy. V tomto případě tomu tak není a už jen to je vlastně sympatické a zároveň děsivé. Protože tvůrci to obrací proti vám. Jednak protagonistům fandíte, zároveň ale víte, že nemají šanci. Ať už totiž udělají sebelogičtější krok, zlo jim ho vždy zmaří.

Revoluce se nekoná, ale...

Když už je řeč právě o zmíněném zlu, jsem rád, že oproštění od chatky funguje a panelák je možná ještě tísnivější z toho pohledu, že pomoc je na dosah, zároveň ale strašně daleko. A démoni vyvolaní Necronomiconem v něm řádí jako utržení ze řetězu, navíc v tak pekelném tempu, že snímek má necelých sto minut a uteče jako voda. Od prvního kontaktu se zlem se v podstatě nezastaví a divákovi doručuje adrenalinovou jízdu, která však nevsází na lekačky, byť několik povedených má, ale především na děs z výjevů a na gore. To se daří, některé momenty, a nebylo jich málo, byly zatraceně nepříjemné. Do toho si připočtěte fakt, že má snímek jedno z nejlepších ozvučení za poslední dobu, a máte parádní hororový zážitek.

RECENZE

RECENZE: Seriál The Last of Us je dokonalost, která vás uchvátí i dojme

Tvůrci zároveň ctí pravidla nastolená první trilogií a jejím fanouškům tak jdou dokonale na ruku. Už jen tím, že pomrknutím po sérii z minulého století dostaneme víc než dost. Někdo by pak mohl nadhodit, že mnoho nového nedostaneme, s čímž souhlasím, jenže Cronin to zvládá nahradit řemeslnými laskominami typu sekvence v kukátku u dveří. Ve výsledku mi tak vůbec nevadilo, že jsem nedostal revoluci žánru, to jsem ani nečekal, ale spíš doufal v důstojného nástupce prachem zapadající legendární značky. A to se povedlo.

Pokračování je ve hvězdách

Bohužel mě to však přivádí k tomu, že se obávám o výsledné tržby a tím pádem i o nakopnutí nové série. Protože ruku na srdce, kdo z mladší generace, do níž se já stále počítám, zná Smrtelné zlo? Jak už jsem psal výše, původní trilogie kvůli nízkému budgetu a na dnešní poměry úsměvným trikům nemilosrdně zestárla a nebývá trendem vracet se k dávným filmům, byť jejich kvalita může být sebevětší. Smrtelné zlo: Probuzení tak musí sázet především na to, že dokáže oslovit nové diváky, jelikož skalních fandů tolik nemá. Respektive ne tolik, aby to zaplatilo pokračování, o čemž svědčí i konec seriálu po třech řadách. Nezbývá tak doufat, že Croninovo dílo přiláká do kin dostatek lidí, protože rozhodně má co nabídnout nejen fandům původních filmů a o další řádění si to přímo říká!

+ Dalších 7 fotografií

Filip Turek se tvrdě opřel do Fialy: ODS zradila svoje voliče a on je toho absolutní příklad