Půvabná basketbalová reprezentantka Elhotová promluvila o domácím násilí: Mlátil ji těhotnou!
Na domácím násilí je nejhorší to, že nejčastěji probíhá doma, za zavřenými dveřmi a často byste to do obětí rozhodně neřekli. Jestli si představujete, že ženy, které jsou bity a mláceny svým protějškem, jsou většinou nevýrazné, neschopné a necílevědomé puťky, tak jste na omylu
Basketbalová reprezentantka Kateřina Elhotová se svěřila s hořkým tajemstvím. Její přítel ji v osmém měsíci těhotenství bil. Tuhle šikanu nechce zažít žádná žena, natož těhotná.
Kateřina měla perfektně našlápnutou basketbalovou kariéru. Dokonce se jí splnil její největší sen. Měla odletět do Ameriky, kde se jí podařilo získat angažmá v ženské NBA. Jenomže pak přišlo něco, s čím nikdo v okolí Kateřiny nepočítal.
Reprezentantka vzpomíná v rozhovoru na bezfrazi.cz, jak tuto novinu poprvé sdělila svým rodičům. "Budete mě tu mít i v létě, do Ameriky nejedu. Čekáme dítě." Svěřuje se s tím, že oba rodiče se s tím nějakou dobu nemohli ztotožnit a chvíli trvalo, než se s touto novou informací smířili.
Kateřina se poté rozpovídala o otci svého Daniela, jak si myslela, že je lepší, než ho všichni vykreslují. "Potkali jsme se přes ségry přítele, jehož trénoval. Stal se ostatně i mým kondičním trenérem a dost mi pomohl rychle nabrat výbornou fyzičku. K tomu jsme se brzy začali intenzivně scházet, a přestože jsem jasně viděla jeho složitou osobnost, připadalo mi, že je v něm něco lepšího, než se na první pohled zdá Bohužel se ukázal naprostý opak. Bylo to ještě horší, než jsem si vůbec dokázala představit."
"Když jsem otěhotněla, znali jsme se vlastně jen krátce. Přesto jsem nikdy nepřemýšlela, že bychom neměli zůstat kompletní. Rozuměli jsme si, mohli jsme si povídat o všem. Zároveň se ale čím dál častěji odehrávaly scény, při nichž řešil moji minulost. Pořád se mu něco nelíbilo, dokázal se neskutečně vypsychovat a následně do takového stavu dostat i mě, až z toho vznikly situace, při nichž byl agresivní," pokračuje dál.
Pak ale přišlo něco, co si Kateřina nepředstavovala ani v nejhorších snech. "Byla jsem v osmém měsíci. Jakmile padla první facka, nechápala jsem. Zůstala jsem oněmělá a v hlavě mi probíhalo, jak je možné, že vás někdo miluje natolik, až vám takhle ublíží. Pak jsem řvala, ať toho nechá. Bránila jsem se. Z koupelny, kde všechno začalo, jsem se dostala do ložnice a on mezitím volal svému kamarádovi, aby přijel. Že mě mlátí a neví, co se bude dít."
S odstupem času přiznává, že nebýt rodiny a přátel, tak by ho byla snad schopna vzít zpět, a zároveň tvrdí, že má dodnes obavy půjčovat mu malého.
Kateřina dodává, že ničeho ve svém životě nelituje. "Nelitovala jsem ani chvilku a nikdy nebudu. Mám krásného zdravého chlapečka, jemuž hodlám předat všechno, co budu moct. Chci z něj vychovat člověka, který si bude umět v životě poradit, bude tolerantní a bude respektovat ostatní lidi. Člověka, který bude ostatním přinášet radost."