Psycholog o znásilnění Nely Moravcové (†31): Nehledala naši pomoc, v tom se společnost musí změnit
Statečná Nela Moravcová (†31) měla ještě celý život před sebou. Dívka se poslední roky života potýkala s následky brutálního činu, který jí způsobil zvrácený soused v roce 2017. Ačkoli se zdálo, že se s traumatizujícím zážitkem srovnává, po psychické stránce se její stav každým dnem zhoršoval natolik, že si nakonec sáhla na život. Neměly by oběti znásilnění a dalších hrůzných činů dostat psychologickou pomoc automaticky? Jak je na tom Česko s dostupností psychoterapeutů? O tragickém případu Nely a psychoterapii obecně v pořadu 360° CNN Prima News hovořil psycholog a psychoterapeut Daniel Štrobl.
Nela Moravcová před několika lety prošla doslova peklem. V roce 2017 byla brutálně napadena a znásilněna, hrůzný čin provedl její zvrácený soused Jiří Meindl. Po tomto otřesném zážitku se sice Nela dala dohromady fyzicky, ale už ne psychicky. Byla sice namedikovaná, ale chyběla jí pomoc psychoterapeuta.
"Myslela jsem si, že to zvládnu sama. Měla jsem léky, které mi pomáhaly vypnout, ale samozřejmě to není psychoterapie. Je to jen chvilkové řešení problémů," řekla Nela v roce 2021 v pořadu Interview. Její špatný psychický stav vyvrcholil pokusem o sebevraždu v prosinci 2019, po kterém byla upoutána na invalidní vozík.
Názor psychologa
Psycholog Štrobl se v pořadu 360° pozastavil nad jejím přístupem. "Ona pomoc nehledala a doufala, že to zvládne sama. To je v podstatě ten hlavní problém, se kterým se často psychologové setkávají. Na rozdíl od zranění, která jsou somatická, například když někdo krvácí a přiveze ho záchranka k lékaři, tak ti naši pacienti k nám musí přijít sami. Bez toho jim pomoci neumíme," vysvětlil Štrobl.
Byla nasnadě moderátorova otázka, zda by nebylo lepší, kdyby lidé po prožitém traumatu dostávali psychologa automaticky. Důležitou roli v tom však hraje samotná dostupnost psychologů ve zdravotnictví. Štrobl uvedl, že dnes je v ČR zhruba jeden psycholog na přibližně 27 000 lidí. Ideální by bylo počet odborníků ztrojnásobit.
Dále zmínil i fakt, že se ve společnosti na psychoterapii stále hledí skrz prsty. Tento fakt lidem, kteří potřebují pomoci, zrovna dvakrát nepomáhá. "Celkově by bylo dobré, kdyby se změnilo celkové paradigma ve společnosti i v tom smyslu, že navštívit psychologa je stejně běžné jako třeba návštěva zubaře, tedy nic zahanbujícího. Prostě mám potíž a jdu ji řešit s někým, kdo tomu rozumí."
Problémy vyplují na povrch později
Psycholog ve studiu na závěr vysvětlil, proč se psychické problémy objevují až například po několika měsících od zážitku. "Vždycky, když máme co dělat s něčím, co nazýváme posttraumatickou poruchou, tato porucha se diagnostikuje až 6 měsíců po té samotné události. Vždy, když takový zážitek člověk prožije, se pak ta cesta, po které se člověk vydává, začíná větvit. Jedna cesta může vést k tomu, že ty akutní příznaky toho traumatu - vzpomínky, sny apod., postupně ubývají a člověk se jaksi sám dává dohromady. A pak je druhá cesta, kdy těch potíží přibývá až do míry nějaké neúnosnosti. To, jak na tom každý z nás je a co každého z nás čeká, kdyby nedej bože byl tím traumatem zasažen, to dopředu nikdo neví."
To, že se problémy objeví později, je tedy v podstatě podle něj ukázkový vývoj. Samotné znásilnění popsal Štrobl jako velké trauma. "Je to jedno z největších traumat, které si vůbec dovedeme představit," dodal Štrobl. Na prvním místě je podle něj ztráta milovaného dítěte, znásilnění by ale řadil hned na druhou pozici. Trápení, které Nelu provázelo, tak muselo být nezměrné.