Psycholog o Dominiku Ferim: Pobodání do břicha? Bizarní zbavení se života. Většina sebevrahů trpí duševními poruchami, říká
V sobotu k večeru se roznesla zpráva, že exposlanec Dominik Feri (25) skončil po údajném pokusu o sebevraždu v nemocnici. Údajně se pobodal v oblasti břicha. To je podle krizového psychologa PhDr. Daniela Štrobla velmi zvláštní. „Připomíná to rituální sebevraždu. Tlak veřejnosti určitě mohl sehrát velkou roli, riziko dlouhého vězení většinou pacienty k sebevraždě nevede,“ řekl eXtra.cz.
Bývalý politik Dominik Feri, který čelí obviněním ze znásilnění, za která mu hrozí až deset let za mřížemi, se středně těžkými poraněními skončil v nemocnici poté, co se údajně pobodal v oblasti břicha. Uvedl to Blesk. Krizový a vojenský psycholog PhDr. Daniel Štrobl popisuje, jak mohlo dojít k tomuto činu.
Dominik Feri: Frustrace z vydědění ze společnosti?
Pokud by nějaká známá osobnost měla silně medializovanou aféru, může ji dohnat k sebevraždě i tlak, který cítí ze strany veřejnosti?
„Pokud klienti přežijí takzvanou balanční sebevraždu, tedy tu, u které to člověk myslí vážně, není to tedy to, čemu říkáme demonstrativní sebevražda, i když její nebezpečnost není důvod jakkoli snižovat, nacházíme v debatách s nimi prožitek, že pro ně na světě už není místo. Potřeba někam patřit, mít domov, být součástí nějaké komunity, mít přátele, to je jedna z těch úplně nejzákladnějších.
Vaše otázka tedy dává smysl. Pokud se dotyčný nachází v komunitě, která ho vyobcovává, nechce ho mít mezi sebou, a může to být obec, ulice nebo třeba klidně i celá země, pak se mu potřeba místa výrazně narušuje. Může to chtít vyřešit tak, že odejde někam, kde mu takzvaně ‚bude lépe‘. A to nemusí být ani nábožensky založený.
Říká: ‚Já už tu nechci být, není tu pro mě už místo, chci někam, kde mi bude lépe, kde nebudu trpět tím, že mě tam nechtějí.‘ Takže ano, společnost může výrazně posílit frustraci z vydědění, exkomunikace.“
Kvůli hrozbě vězení se lidé běžně nezabíjejí, říká psycholog
Na druhou stranu v případě Dominika Feriho, který se nyní hojně propírá, se rozebírá, že příčinou údajného pokusu o sebevraždu může být i obava z vysokého trestu deseti let odnětí svobody, který mu hrozí v případě pravomocného rozsudku.
„Strach z vysokého trestu bych u nikoho až tolik nepřeceňoval. Nesmíme zapomínat na to, že každý z nás má velký pud sebezáchovy. A ten nás velmi často vede i do poněkud iracionálních úvah. Ty mohou vyústit v reálné i plané naděje, že to dopadne dobře, že to skončí podmínkou a podobně. Lidé si jsou schopni vytvářet velmi zdařilé iluze. A to právě proto, aby jim zachránily život a nesáhli po sebevraždě. K tomu by mohlo dojít při zhroucení pudu sebezáchovy. A aby k tomu došlo, musí být k tomu velmi silné pocitové důvody. A opět se vracím k tomu, že takový člověk má pocit, že už tu nemůže být.“
Zhroucený svět
Říká se, že každý z nás má život sestavený z několika pilířů, mezi něž patří rodina, láska, práce, peníze, zdraví, přátelství a podobně. Kolik z pilířů musí padnout, aby člověk sáhl k sebevraždě?
„Pro každého z nás je samozřejmě dobré, pokud život neopíráme pouze o jednu jedinou věc, na které nám záleží. Měli bychom se snažit investovat do všech pro nás podstatných oblastí. Například workoholik sází jen na jednu nohu. Když se mu zhroutí, je v koncích. Kdo zase vše obětuje rodině, může se mu stát, že se po odchodu dětí z rodného hnízda dostane do hluboké krize, do které by se býval nedostal, kdyby investoval paralelně i do ostatních oblastí.
U hluboké krize, třeba kvůli trestnímu stíhání, sehrávají velkou roli i sociální vazby. Rodina, přátelé. Ti mohou dokonce i věřit, že člověk něco spáchal, ale neodsoudí ho. Dál ho berou jako svého blízkého. Pokud se začnou rozpadat i tyto vazby, člověk může ztratit pocit, že se má kam schovat, s kým se potkat a podobně. To může být problém.“
Návrat do života
Jak byste člověku s problémy, jaké má Dominik Feri, poradil, aby opět našel smysl života?
„Zmíním dva principy. Jeden je klinicko-psychologický. Pokud mám klienta, který se mi v terapii svěří, že velmi vážně uvažuje o sebevraždě, tak se tomu samozřejmě věnujeme. Psycholog musí umět rozeznat, jestli člověk není už nebezpečný sám sobě a nebylo by lepší poslat ho rovnou na léčení. Pokud není nebezpečný, tak se pracuje na tom, aby nedošlo k impulzivní sebevraždě. Ptám se, kde má uložené léky, kde zbraň a podobně. Zkrátka jestli má čas si to rozmyslet.
Pak je terapeutická rovina. Pokud se klientovi něco zhroutí, snažím se zjistit, co mu zůstalo, co se nezhroutilo. Ale i to, co působí zhrouceně, zhroucené být nemusí. V rámci terapie pak spolu zkoušíme přepracovat koncept hodnot a postojů, na kterých mu dosud záleželo, aby je měl do budoucna stabilnější.“
Hrají alkohol a návykové látky velkou roli v sebevraždách?
„Vždy je to rizikový faktor. S pacienty, s kterými pracujeme, tyto věci rozebíráme. Lidí, kteří před pokusem o sebevraždu něco vypili nebo pozřeli nějaké prášky a podobně, je samozřejmě dost.“
Pobodání břicha? Podivné…
Říká vám něco sama o sobě informace, když dojde k pokusu o sebevraždu pobodáním se do břicha? U vysokoškolsky vzdělaného člověka s racionálním myšlením to zní překvapivě.
„V zásadě jsou jakési standardní způsoby, jakými lidé suicidují. Nejčastější jsou typicky oběšení, skok z vysoké výšky, skok pod vlak. U žen bývá nejobvyklejší snaha předávkovat se léky.
Jakmile vidíme až bizarní způsob o sebevraždu, pak je otázka, co to mělo být. Znám případ člověka, který se upálil, a tam se dá uvažovat o obrovském hněvu vůči sobě samotnému. Nejenže chtěl zemřít, předtím si chtěl ublížit a způsobit si bolest.
Na pobodání se do břicha se nedá říci nic jiného, než že je to nezvyklý způsob, který může připomínat seppuku, rituální způsob sebevraždy. Je to neobvyklé a stojí to za bližší zkoumání, co člověk v tu chvíli cítil, co se v něm dělo. Opravdu to mohla být nutkavá potřeba si ublížit, mohlo to být pod vlivem nějakého silného afektu, ale také to mohlo jít o promyšlený způsob, který dotyčnému v ten moment dával velký smysl.“
Nedobrovolná hospitalizace
Po takovém pokusu o sebevraždu je asi nucená hospitalizace automatická, že?
„Obecná indikace je, že člověk může být nedobrovolně hospitalizován na psychiatrickém oddělení, pokud je nebezpečný sobě a svému okolí. Při pokusu o sebevraždu je jedna podmínka naplněná, takže lze usuzovat, že hospitalizace by mohla být na pořadu dne i v tomto případě.“
Mohl by podepsat revers a odejít?
„Člověk je zpravidla nedobrovolně převezen na psychiatrii. Vždy je ale veliká snaha personálu mít tam pacienta nakonec i dobrovolně, což se v naprosté většině případů také odehraje. Sám pacient se totiž obvykle začne v léčebně cítit bezpečněji než v domácím prostředí. Na psychiatrii jsem pracoval, tak to vím z praxe, že s dobrovolným pobytem většinou souhlasí.
I kdyby byl pacient proti, pak je na soudu, aby rozhodl o nedobrovolné hospitalizaci. V tom případě by revers nebyl možný. V úvahu by připadal jen u dobrovolné hospitalizace.“
Signály
Má okolí sebevrahů šanci rozpoznat, že se děje něco vážného?
„Pozná se to velmi těžko. U bilančních sebevražd je to prakticky nemožné. Nepatrné vodítko ale dát mohu. Pokud máme v okolí člověka, který se ocitá v opravdu hluboké psychické krizi, je v depresi, je na něm vidět, že není něco v pořádku, máme o něj obavy, a pak se stane, že je najednou veselý a zdánlivě v pořádku, ačkoli nedošlo k ničemu, kvůli čemu by problémy mohly takto rychle odeznít, tak bych se měl na pozoru. Okolí sice často získá mylný dojem, že už to je na dobré cestě, že se zvedá ze dna, přitom to může být úplně naopak. Mohl totiž v hlavě udělat rozhodnutí, že to skončí. A toto rozhodnutí mu přineslo úlevu.“
Nedávno úspěšně spáchal sebevraždu syn Ivana Vyskočila. Ta mě obzvlášť překvapila. Měl těsně před svatbou a desetiletou dcerku, kterou zbožňoval.
„O tomto muži nic nevím, tak k tomu mohu říct obecně jen to, že největší procento sebevražd páchají lidé trpící nějakou formou duševní nemoci. Například už pacienti s bipolární poruchou, to znamená s depresemi, případně schizofrenici. A v takových případech vůbec nelze hovořit o jakékoli racionalitě. Okolí to může připadat nepochopitelné, ale jejich blízký byl nemocný. Ne vždy pomůže snaha to pochopit.“
Tuňák mi zničil hru, tvrdí Martin ze Zrádců. Odsoudil Honzův hysterák a odhalil, jak moderátora snášeli ostatní
Související články
Dominik Feri skončil v nemocnici: Pořezal se žiletkou od spoluvězně s HIV
Dominik Feri slaví první narozeniny za mřížemi: Kariéra dříve hvězdného politika je v tahu
Feri se po pár týdnech ve vězení zkouší dostat ven. Podal dovolání k Nejvyššímu soudu
Další rána pro Feriho: Hrozí mu nový soud, při aktu s nezletilou si sundal kondom
