Tento web používá soubory cookie k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s užitím cookies souhlasíte.Rozumím
Trendy tagy StarDance 2019 Extra Host (pořad) demonstrace proti Babišovi Události roku 2019

Nejnovější kauzy

První rozhovor Tomáše Řepky z vězení: Říkají tady tomu Kongo, ale já se nevzdám

+ Dalších 10 fotografií
Tomáš Řepka (45) před necelými třemi měsíci nastoupil do káznice, v níž si odpykává trest za zpronevěru a poškození cizích práv. Poprvé od té doby nyní souhlasil s písemným rozhovorem pro eXtra.cz. Jak se mu v Plzni na Borech daří? Musel si už snad zjednávat respekt silou? A jaký vztah má se spoluvězni? Exkluzivně jen na webu eXtra.cz!

Bývalý špičkový fotbalový obránce se dostal do problémů proto, jelikož před dvěma lety podal jménem své exmanželky falešné pornoinzeráty. Další jeho patálie, prodej mercedesu, který mu nepatřil, mu po odvolání vynesla souhrnný trest dva roky nepodmíněně ve věznici s ostrahou. Obvodní soud pro Prahu 6 mu ale později dobu za mřížemi zkrátil o 293 dnů kvůli odpracování veřejně prospěšných prací za neplacení vysokého výživného na nejmladšího syna. Díky tomu může o podmínečné propuštění po odsezení poloviny trestu žádat již v listopadu.

Tomáš Řepka (45) není jediným známým sportovcem, který se kdy dostal do křížku se zákonem a musel jít na nějakou tu dobu „na střídačku“, někteří se dopustili na rozdíl od něj mnohem vážnějších zločinů. Například bijec Karlos Vémola seděl za krácení daní, hrozil mu ale i trest za distribuci drog. Jeho kolega Patrik Kincl zase dostal dva roky za vydírání, ublížení na zdraví a omezování osobní svobody. To bývalý hráč amerického fotbalu Sam Hurd dokonce skončil na patnáct let za mřížemi kvůli zločinnému spolčení a distribuci kokainu. Boxer Mike Tyson byl v žaláři za znásilnění, držení drog a řízení pod vlivem alkoholu. Anglický fotbalista George Best si šel sednout do chládku za napadení policisty a řízení v opilosti.

Rozhovor

Tomáši, už skoro tři měsíce jste ve vězení. I když jste do něj nastupoval s přesvědčením, že to zvládnete, že se nenecháte ničím a nikým zlomit, nastal přesto nějaký těžký okamžik, kdy vám nebylo do zpěvu?

„Beru život tak, jak je. Už jsem jednou řekl, že některý by mě rádi viděli na kolenou, ale to se jim nepodaří. Nikdy jsem neuhýbal a nebudu na tom nic měnit ani tady. Měl jsem různý představy i obavy, žádný z nich se ale nenaplnily, je to tady vlastně spíš lepší, než jsem čekal. Nalhávat nikomu ale nic nebudu. Prožil jsem tady těžké chvíle i chvíle beznaděje. Beru to jako zúčtování s minulostí, jak už jsem mnohokrát řekl. A tak to taky bude. Zlomila by mě jenom zrada od mých nejbližších venku. Na ty se ale můžu spolehnout stoprocentně. Hodně lidí tady ale tuhle jistotu nemá.“

Při nástupu bylo u brány věznice plno novinářů, prý na vás pokřikovali spoluvězni. Do toho nepříjemná tělesná prohlídka a první procedury. Jak jste ty první okamžiky zvládal?

„První okamžiky nebyly jednoduchý, chyběla a chybí mi moje holka, lidi, který mám rád. Postupně jsem si ale zvykl na život, kde platí úplně jiný pravidla než venku. O tom všem bude moje nová knížka. Někdo tady tomu říká (Republika) Kongo. Každej ať si za tím představí, co chce. Když jsem ale nastupoval, nikdo na mě nepokřikoval. Některá média to psala hlavně jako mstu, za to, že jsem nikomu nedal rozhovor. A já rozhovory dávat nebudu a zadarmo už vůbec nikomu a už nikdy. Vydělávám médiím spoustu peněz, píšou o mně denně bez respektu a slušnosti, dobře vědí, že se odsud nemůžu bránit. A přesto do mě kopou. Je to nezákonné a já se rozhodl dělat další právní kroky. Jako já pykám za své chyby, mělo by to platit i pro ostatní."

Máte možnost pracovat? A věnovat se sportu, například posilování?

„Práci se nevyhýbám, naopak díky práci to rychleji utíká. Cvičím denně, hraju i fotbal, když je možnost. Cvičím se svojí vahou tak, jak jsem byl kdysi zvyklý i z individuálních tréninků v zahraničí. Klukům dokonce některý tréninky i plánuju a dávám jim do těla. Některý se bojí, že mi naběhne žíla, ale BLIKANCE tu nemám, ZATÍM. :-)

Přišel o břicho

Čemu se věnujete po večerech? Je to například psaní slibované knihy? A v kolik vstáváte a kdy chodíte na kutě?

„Vstávám brzy a chodím spát brzy. Režim je tady jasně daný a ten se musí dodržovat. Nikdo z nás tady není za odměnu. Hodně času věnuju knížkám. Kačka mi pořád nějaký posílá, půjčuju je i klukům. Až jsem jí říkal, že tady udělám novou knihovnu a že by jí na ni měli dát pamětní desku, protože většina knih bude právě od ní. :-)

Denně píšu deník, který vyjde na jaře příštího roku. Odkryju v něm všechno. Příběhy spoluvězňů, rituály, denní rozvrh, cvičení atd. Snad bude motivací do života pro ty, co tohle peklo zažili, a věřím, že i důvodem pro ty, kteří pokoušejí osud, aby se sem nikdy nedostali. A můžu vám slíbit hodně ostrou zpověď jen pro silný povahy.“

O vězeňské stravě kolují hotové legendy. Našlo se už ale nějaké jídlo, které byste vyloženě pochválil?

„Nejsem tady proto, abych si pochutnával jako v restauraci, ale abych platil za svý chyby a tak to beru. Takže jídlo neřeším. Kačka mi poslala nedávno balík s věcma, takže ta mě rozmazluje, a říkal jsem jí, že takhle naberu zpátky břicho, který jsem tady pracně ztratil a vycvičil. Kouřit jsem nepřestal a nemám to v plánu, i kafe si dám rád. Některý rituály zůstaly stejný, jako byly na svobodě.“

Před vaším nástupem do výkonu trestu panovaly obavy, jestli si na vás nebudou chtít někteří vězni chtít něco dokazovat. Musel jste už řešit nějaký konflikt, projevy nenávisti?

„Ne, umím si zjednat respekt. Uměl jsem to na hřišti a umím to i tady. Střetů se nebojím. Na nikoho se nesměju ani nemračím a s nikým se nehádám. Chovám se slušně a neuhnu ani před žádnou ranou. Zatím to ale nebylo potřeba. Kluci jsou spíš překvapený, řikaj, že nečekali, že budu až takovej pohodář. Nenávist mi nikdo nevyjadřuje, cejtím spíš úctu a chuť se bavit, a pokud mě někdo nemusí, jde mi z cesty, takže si toho ani nevšimnu.

Pokora

V médiích se objevilo, že vás ostatní vězni uznávají, chovají k vám respekt. Je to pravda? Chtějí od vás pikantnosti z fotbalového zákulisí?

„Respekt tady snad mám. Nezneužívám to. Vím, kde jsem a co si můžu dovolit. Pokora je tady důležitá. Naučil jsem se ji až tady. Předtím jsem o ní jenom mluvil. Spíš mě udělalo radost, kolik lidí mi sem píše a posílá mi slova podpory a uznání, že nekličkuju a že jsem nastoupil. Nikdy mě ani kličkovat nenapadlo. Udělal jsem chybu a platím za ni. Na názory určitých lidí (a je jich dost) jsem nedal nikdy a nedám ani teď. Lidi mi vždycky byli ukradený. Můj život nežijou a soudit tady v Čechách umí každej.“

Ve vězení se člověku hodně změní život, ať už se na ně člověk připravuje, jak chce. Jaké největší omezení proti klasickému životu nejvíc vnímáte?

„Dobrá otázka. Člověk je jen číslo. Ztratí osobnost a musí si ji z nuly vybojovat. Je to životní zkušenost, která vás může zabít, nebo vám strašně pomoct.“

Sledujete fotbal? Váš názor na aktuální Spartu?

„Sleduju Spartu i tady a musím říct, že doplnila kádr dobře, i volba trenéra byla správná. Byla to i moje volba. Až na první zápas, který prohrála 0:2 se Slováckem, to se může stát. (Poznámka redakce: rozhovor vznikl po tomto utkání). Sparta se doufám rozjíždí k dalšímu titulu! Sledovat Spartu a fandit Spartě na Borech není moc legrace, ale já se nedám a Spartu si vždycky ubráním. Bachaři a skoro celý můj oddíl si ze mě dělali legraci, když Sparta prohrála první zápas, ale pak Plzeň prohrála a vypadla z kvalifikace na Champions League, tak jsem byl zase na koni já. AŤ ŽIJE SPARTA!“

Co Řepka vzkazuje Zdeňkovi Bahenskému? Co si myslí o Vlaďce Erbové? Kdo ho ve vězení drží nad vodou? Čtěte další část rozhovoru.

Proč Řepka bere pobyt za mřížemi spíš jako vysvobození než trest? Co udělá jako první, až opustí brány žaláře? Čtěte již brzy na webu eXtra.cz!

Mohlo by vás zajímat

Další články