První rozhovor s Krampolovou z léčebny: Je tu krásně, ale nikdo sem nesmí
Hano Krampolová, jak se vám v léčebně daří?
„Je to tu pěkné, je tu krásně. Cítím se v pohodě.“
Budete chodit na procházky?
„Už se na ně těším.“
Překvapilo mě, že vám zůstal telefon, protože váš manžel říkal, že minimálně první dva měsíce vás nemůže ani navštívit.
„Ten mi naštěstí nechali.“
Čím se můžete zabavit?
„Jsou tu různé terapie. Například se vyvolávají fotky, může se pracovat na zahrádce, chodí se na borůvky. Na ty já ale chodit nebudu.“
Vy jste ale hlavně ráda, že jste vypadla z nemocnice.
„To si pište. Byla jsem tam zhruba měsíc. Tady se cítím líp.“
Prý vás ale brzy převezou zase zpátky kvůli zákroku, při kterém vám rozšíří jícen.
„To ano, ale ještě nevím, kdy přesně k tomu dojde.“
Jste sama na pokoji?
„Mám spolubydlící. Je správná, rozumíme si. Hodně si povídáme.“
Držíme vám pěsti, bude to asi náročné.
„Ano, ale slíbila jsem to manželovi. Dělám to pro nás oba.“
Jiří Krampol: Je to poslední šance, v hlavě má problém
Pane Jiří Krampole, kdy se na manželku přijedete do léčebny podívat?
„Mohu nejdřív za dva měsíce. Doktoři říkali, že by jinak léčba neměla žádný smysl.“
Manželku jste do Červeného Dvora odvezl sám?
„To ne, musela sanitkou. Ten léčebný řetězec se nesměl přerušit, jinak by to bylo problematičtější. Bylo by to přerušení léčby.“
Asi jste rád, že k tomu došlo, že?
„Určitě. Už toho mám plné zuby. Buď bude spolupracovat, nebo půjde. Nemám potřebu v jednaosmdesáti letech dělat někomu lokaje. Pokud by si představovala, že se zase vrátí k předchozímu stylu života, kdy by jenom ležela, kouřila a nechala se obskakovat , tak to by se pletla. Už bych to znovu nedovolil, dál bychom spolu nemohli žít. To jsem jí řekl jasně. Takový život se dál nedá vydržet.“
Má podle vás šanci uspět?
„Cigarety ani alkohol tam neprodávají, Hanka jí a tváří se, že se léčí, tak uvidíme, co to s ní udělá. Je to porucha jedné její mozkové hemisféry. Má tam problém. Je tam jenom vášeň po jakékoli droze. Proto musela na tu odvykací kúru.“