Trendy
válka na Ukrajině StarDance 2024 Bachelor Česko 2024 Zrádci (reality hra)

První rozhovor po smrti Karla Gotta (†80): Spřízněné duše se prostě poznají, řekla Ivana Gottová

Ivana Gottová poskytla první rozhovor po smrti milovaného manžela, zpěváka Karla Gotta.
Zdroj: Lenka Hatašová/Karel Gott Agency
Předchozí Další
+ Další 3 fotografie
rozhovor

Manželka zesnulého zpěváka Karla Gotta (†80) Ivana Gottová (45) promluvila v rozhovoru ke knize "Má cesta za štěstím" nejen o autobigrafii milovaného manžela, ale také o jejich seznámení a velké lásce, které kvůli značnému věkovému rozdílu mnoho lidí nevěřilo. "Spřízněné duše se prostě poznají, i když si někdy jedna na tu druhou musí chvíli počkat," uvedla.

Ivana Gottová, manželka zesnulého zpěváka Karla Gotta se po letech odhodlala k prvnímu rozhovoru po Karlově smrti pro média. S redaktorem Milošem Skalkou promluvila nejen o autobiografii Karla Gotta s názvem Má kniha ke štěstí, ale také prozradila, jak se s Karlem Gottem seznámila.

Byla jsem malá holka, Karel muž v produktivním věku

Jedna z prvních otázek redaktora zněla: Kdy jste vlastně začala Karla Gotta vnímat? Ivana na dotaz odvětila:

"Už od svého nejútlejšího dětství. Znalo ho každé malé dítě, jeho písně se hrály všude. Tedy alespoň u nás doma určitě. Maminka si často přehrávala jeho dlouhohrající desky. Pamatuji si, že jsme si je pouštěli každou sobotu k úklidu. Utírala jsem prach a zpívala si s "Kájou" – Pojď, půjdem’ na zem hledat démanty… Když mi byly čtyři roky, můj o dva roky starší bratr po rozvodu našich rodičů snil o tom, jaké by to bylo mít za tátu právě Karla Gotta. Jakpak by mě napadlo, že si tohoto zpěváka jednou vezmu za muže!? Byla jsem malá holka a Karel muž v nejproduktivnějším věku, navíc s mnoha životními zkušenostmi."

Kvůli věkovému rozdílu si mnozí klepali na čelo

A i přes značný věkový rozdíl, si k sobě Ivana s Karlem přece našli cestu. "Věřím, že duše dávno dopředu vědí, ke komu patří. A když přijde ten správný čas, najdou se, lhostejno, v jakých tělesných schránkách se právě nacházejí. Mnozí si kvůli našemu věkovému rozdílu zpočátku klepali na čelo. I když nám oběma vždycky záleželo na tom, co si myslí ostatní, v tomto případě jsme měli svou hlavu. Spřízněné duše se prostě poznají, i když si někdy jedna na tu druhou musí chvíli počkat. Důležité je, že se našly a mohou být zase spolu. Ano, říkám zase. Věřím, že smrtí život nekončí, věřím v opětovné shledání," uvedla Ivana Gottová, která se také svěřila, že s nemocí Karel mnohé názory přehodnotil.

"Když odcházel, uvěřil, že se potká s těmi, kteří odešli před ním a které měl rád. A jednou zase i se mnou… S láskou a pokorou jsem byla vděčná za každou chvíli po jeho boku. Příchod nemoci nás naučil, že nic není samozřejmé. Společně jsme se radovali z každého dne, z každého okamžiku. Žili jsme přítomností, ale i minulostí. Karlovou bohatou historií. Ve chvílích, kdy mi při psaní své autobiografie začal vyprávět o celém svém dlouhém a vrchovatě naplněném životě. Přál si, aby zde po něm zůstal nějaký dárek pro jeho věrné fanoušky, a rozhodl se knize vzpomínek věnovat tolik sil, kolik bude moci."

Profesionalita a láska k fanouškům mu nedovolily odejít od práce

Na sklonku života Karlu Gottovi evidentně ubývalo sil. Povedlo se mu dotáhnout do konce všechno, co chtěl? zeptal se Ivany publicista ke Karlově autobiografii, na které začal pracovat již v roce 2002.

"Myslím, že ano. Pracoval na knize až do posledních chvil, a to i v době, kdy mu nebylo nejlíp. Měl vysoké teploty a špatně se mu dýchalo. Jeho celoživotní profesionalita, svědomitost a láska k fanouškům mu ale nedovolily odejít od nedokončené práce. Ještě pár týdnů před odchodem, i když už měl všechny kapitoly dokončené, ho občas napadaly nějaké zajímavosti, a tak v knize vzniklo ještě několik boxů navíc. Stihl si i vybrat velkou část fotografií a nadiktovat mi k nim mnohdy vtipné popisky. Poté již mohl s klidným svědomím odejít, protože mi důvěřoval, že zbytek snímků už vyberu za něj a knihu dokončím přesně podle jeho představ."

Jeho upřímnost mě překvapila, dříve by svá slabá místa neukázal

V autobiografii se Karel Gott nevyhnul ani bolestivým tématům. "Jeho upřímnost a otevřenost mě samotnou překvapily. Nebál se hovořit napřímo například o své nemoci nebo odchodu svých rodičů. Stejně tak chtěl jednou provždy uzavřít léta diskutovaná témata Anticharty či "cvičné" emigrace," uvedla Ivana, která si myslí, že k takovému odhalení své duše veřejnosti došel Karel až na sklonku života.

"Na sklonku života došel k velkému smíření. Už se nevyhýbal tématům, ve kterých se kdysi necítil komfortně. Dříve by nikdy neukázal svá slabá místa. Chtěl ale za sebou zanechat pravdivou výpověď a k tomu i složitá témata patří. Pokud by se ale neotevřel, nevyjádřil k těžším obdobím a nepostavil se čelem i k nepříjemným věcem, jeho osobnost by nemusela být plně pochopena."

Nejtěžší chvíle při dokončování knihy po smrti manžela

"Nejtěžší bylo zcela jednoznačně to, že autor knihy odešel ještě před jejím vydáním. A byl to navíc můj milovaný manžel. Byla jsem si vědoma, že Karlova kniha musí být dokončena a vyjít dle jeho přání. Přistupovala jsem k práci s ohromným respektem a úctou, s ohledem na drahocenný čas, který on sám své knize věnoval, a důležitosti, kterou jí přikládal. Měla jsem ale naštěstí k ruce skvělý tým spolupracovníků, kteří mi pomohli knihu dotáhnout až k jejímu vydání."

Vše o knize Karla Gotta Má cesta za štěstím ➔

Tuňák mi zničil hru, tvrdí Martin ze Zrádců. Odsoudil Honzův hysterák a odhalil, jak moderátora snášeli ostatní

Související články

Další články

Nejnovější kauzy