Připomeňte si smutné výročí lyžařské tragédie: Před 105 lety zahynuli Bohumil Hanč a Václav Vrbata

„Mezinárodní lyžecký závod distanční na padesát kilometrů o věčně putovní cenu Českého zemského svazu ku povznesení návštěvy cizinců v království Českém“ byl zahájen na Hod Boží velikonoční 24. března 1913. Na jeho start u Labské boudy se postavilo celkem šest mužů, za kterými následovali turisté, kteří netoužili po vítězství, ale šlo jim o to, závod vůbec dokončit.

Trasa závodu se den před startem na poslední chvíli změnila, protože ta původní, vedoucí směrem ke Sněžce a zpět, byla tou dobou bez sněhové pokrývky. Většina závodníků se kvůli teplému počasí rozhodla vyjet jen v košilích a kalhotách, což se ukázalo jako hloupý nápad. Hned v první hodině závodu totiž začalo pršet a následně přišel vítr a sněhová vánice.

Lyžaři začali závod postupně vzdávat, ale Hanč jel s velkým náskokem v čele a netušil, že je na trati sám. Někdy kolem poledne se ho snažil jeden z traťových komisařů zastavit, on ale zřejmě kvůli vichřici nerozuměl a jel dál.

S Hančem se poblíž Harrachovských kamenů setkal Vrbata, který původně přišel svého přítele povzbudit, nakonec mu ale vyčerpanému a podchlazenému dal svůj kabát a čepici a vydal se pro pomoc. Když se vrátil zpátky, našel jen Hančovy lyže. Polomrtvého sportovce totiž našel běžec Emerich Rath, sundal mu lyže a dovlekl jej k Pančavskému vodopádu, dál nemohl. Spěchal na Labskou boudu pro pomoc. Ta sice Hanče nalezla ještě živého, krátce nato ale na Labské boudě zemřel. Jeho přítel Vrbata byl nalezen zmrzlý.

Co přesně se při setkání dvou přátel někde na Labské boudě stalo, se už asi nikdo nedozví. Každá chvíle závodu je díky policejnímu vyšetřování zmapovaná, ale okamžik, kdy oba nezávisle na sobě, a možná i chvíli společně, bojovali o život, se nepodařilo zrekonstruovat.

Soupeř obou závodníků, Karel Jarolímek, který s nimi sdílel pokoj, uvedl, že Hanč byl hodně tvrdohlavý. Naléhal na něj, že za každou cenu musí zvítězit český závodník, za žádnou cenu to nesmí být Němec. Jarolímek navíc podotkl, že byl Hanč značně pohublý a unavený, stěžoval si na bolest zad a měl starost o manželku, která mu závod zakázala. Byla totiž v pokročilém stupni těhotenství

Nešťastné osudy obou závodníků se staly impulzem ke vzniku záchranných služeb a jednotné organizace Horské služby v Krkonoších.

Dnes by bylo neštěstí zřejmě hodnoceno jako velmi smutná sportovní nehoda, pokud by se vůbec něco takového stalo. V tehdejší době vypjatého národního cítění to ale lidé chápali jinak. Smuteční obřad, kterého se zúčastnilo velké množství lidí, se stal českou manifestací. Nad dnešní Vrbatovou boudou byla postavena kamenná mohyla, byly napsány články, knihy, natočeny filmy a Hanč s Vrbatou se stali symboly českého lyžování, kterými jsou dodnes.

+ Další fotografie

Bolestná zpověď Moniky Binias: S o 24 let mladším Petrem přišli o dítě. Bojovala i s tchyní