Když Američané 11. dubna 1945 dorazili do Buchenwaldu, našli tam na 20 tisíc lidí. Šťastného konce se nedočkalo 65 tisíc osob, zejména politických vězňů a Židů. Němci se před příchodem Američanů snažili umístit vězně jinam – asi dvacet tisíc lidí putovalo do Dachau a do terezínského ghetta, kde se nakonec dočkali svobody.

Tábor se do historie zapsal také kvůli jeho šílené dozorkyni a manželce komandanta Karla-Otta Kocha, Ilse Koch, která měla zabíjení doslova v krvi.

Přezdívalo se jí Čarodějnice z Buchenwaldu, Fena z Buchenwaldu nebo také Bestie z Buchenwaldu a je zřejmé proč – libovala si totiž v týrání lidí. Podle svědků, kteří šílenou ženu zažili, měla Ilse ve zvyku uchovávat si po smrti obětí nějaký z jejich orgánů nebo kusy kůže. Hlavy zemřelých jí pak údajně sloužily jako těžítka.

Koch se dala k nacistům v roce 1932 a o čtyři roky později se provdala za komandanta koncentračního tábora v Buchenwaldu Karla-Otto Kocha. Žili v pěkném domě v Buchenwaldu a působili jako spokojený pár. Jejich život se od životů normálních lidí ale diametrálně odlišoval.

llse byla nymfomanka, která zbožňovala týrání vězňů v táboře. To spočívalo například v tom, že je zbila a nutila je vykonávat sexuální aktivitu.

Kromě toho, že si libovala v mučení, vybírala si také vězně, kteří měli výrazná tetování, a stahovala jim kůži. Z ní si pak dělala stínítka, rukavice, obaly na knihy, a dokonce se pyšnila i vlastnoručně vyrobenou kabelkou.

Koch byla nakonec v roce 1943 společně se svým manželem zatčena. Otto byl obviněn z korupce a z krádeže peněz a cenností zavražděných Židů a byl popraven 5. dubna 1945.

Bestiální Ilse byla do roku 1944 vězněna a poté byla pro nedostatek důkazů propuštěna. Na konci války ji nakonec zatkly americké úřady. Zbytek života strávila ve vězení, kde v roce 1967 ve svých šedesáti letech spáchala sebevraždu.