Docent filozofie, doktor práv a bývalý prezident Edvard Beneš nechal vilu v Sezimově Ústí postavit ještě v době, kdy pracoval jako ministr zahraničí, tedy v letech 1930 až 1931. Dům vyrostl na místě, kde podle historických pramenů kázal Mistr Jan Hus.

Manželé Benešovi měli slabost pro styl venkovských domů jižní Francie a na stavbu vily osobně dohlíželi. Poté, co byl Beneš zvolen prezidentem, stavení fungovalo jako sídlo hlavy státu, kam se sjížděla politická a kulturní elita. Dvoupatrový dům se honosil světlými a prostornými místnostmi, strop obytné haly dekorovaly dřevěné trámy a strop Benešovy pracovny měl celodřevěné obložení.

Smutné období znamenala pro dům okupace, během níž byl vypleněn gestapem. Zmizela značná část majetku manželů Benešových včetně několika tisíc knih z prezidentovy knihovny.

Edvard s národem milovanou první dámou Hanou si svého domu příliš neužili. Když ale mohli, rádi trávili čas na přilehlé zahradě. Tam se státník rád procházel, prohlížel ovocné stromy, které sám sázel a vzpomínal na své mládí. Když se v roce 1948 Beneš vzdal funkce prezidenta, do vily se sice vrátil, ale zanedlouho tam zemřel. Na jeho úmrtí se podepsaly únorové události a také cévní choroba.

Jeho manželka se rozhodla v závěti dům odkázat Muzeu husitského revolučního hnutí v Táboře, ale nemovitost byla nakonec smluvně převedena do majetku Úřadu předsednictva vlády ČSSR. Dnes je sídlo bývalého prezidenta kulturní památkou a slouží jako památník obou manželů.