Dnes je tomu už čtyřicet let, co do filmového nebe odešel slavný a všemi milovaný Jan Werich. Jeden z největších herců českých dějin za sebou zanechal obrovský odkaz, z něhož bude čerpat ještě řada generací. O jeho velikosti svědčí i moudré citáty, které se dají použít prakticky v každé době. I v té dnešní koronavirové.
31. 10. 2020 7.30 |
Autor Kateřina Sobolová
Jan Werich přišel na
svět v únoru roku 1905. Narodil se coby Jan Křtitel František Serafínský
Werich, jako jediný potomek pojišťovacího úředníka Vratislava Wericha.
Už ve svých devíti letech se potkal se svým osudovým parťákem a
přítelem Jiřím
Voskovcem, se kterým navštěvoval reálné gymnázium
v Křemencově ulici.
Jan Werich a Voskovec
Werich pokračoval na smíchovském gymnáziu, kde odmaturoval, a následně
zamířil studovat práva na Karlovu univerzitu. Tu sice nedokončil, zato se mu
ale dařilo na divadelních prknech.
V roce 1927, tedy ve Werichových dvaadvaceti letech, společně
s Voskovcem uvedl v pražské Umělecké besedě představení Vest pocket
revue. Voskovec s Werichem začali spolupracovat i s hudebníkem Jaroslavem Ježkem a jejich
popularita u publika stále rostla.
Diváci Wericha s Voskovcem milovali. Populární herci navíc mezi
jednotlivými představeními vedli improvizované dialogy – takzvané
forbíny, které byly plné humoru. Jenže na podzim roku 1938 bylo Osvobozené divadlo, ve
kterém vystupovali, uzavřeno, a všichni tři, společně i s Ježkem,
emigrovali do USA.
Návrat Jana Wericha
Na domácí publikum ale nezapomněli a pro Československo vysílali
z amerického rozhlasu. Po válce se Werich vrátil a účinkoval v Divadle
satiry, pracoval v Hudebním divadle
v Karlíně a taky byl ředitelem Divadla ABC. Voskovec se sice
vrátil do zahraničí, Werich ale začal spolupracovat s Miroslavem Horníčkem,
s nímž obnovil i populární forbíny.
V roce 1968 podepsal manifest Dva tisíce slov. Byl i úspěšným
spisovatelem a hercem. Napsal například Fimfárum nebo Italské prázdniny a
objevil se ve filmech, jako Byl jednou jeden
král nebo Císařův
pekař – Pekařův císař.
Jan Werich se v roce 1929 oženil se švadlenou a návrhářkou
divadelních kostýmů Zdeňkou Houskovou, se kterou má dceru Janu. Do
hereckého nebe odešel v roce 1980 a je pochován na Olšanských
hřbitovech.
Citáty Jana Wericha
Werich za sebou zanechal velký odkaz a taky spoustu citátů, které
přetrvaly dodnes. Spousta z nich se navíc dá použít i v dnešní
těžké koronavirové době, kterou si celý svět prochází. Připomeňte
si je.
„Kde blb, tam nebezpečno.“
„Já myslím, že civilizace není dobrá, když je bez kultury. Člověk
potřebuje ke štěstí a spokojenosti nejenom pohodlí tělesné, ale
i duševní. Kultura a civilizace musí jít ruku v ruce.“
„Mějte dobrou náladu. Dobrá nálada sice vaše problémy nevyřeší,
ale naštve tolik lidí kolem, že stojí za to si ji užít.“
„Smích není nikdy pro nic a za nic, snad jen u šílených lidí.
Normální člověk musí mít důvod, směje se něčemu.“
„Strach, to je jako cit v prstech. Nemáš cit, šaháš do ohně, a
uhoří si ruka.“
„Čím víc člověk znamená, tím méně smí kiksnout.“
„On totiž každej den je dobrej den, protože ona podstata světa je
v tomdletom světě, on člověk má bejt tím, co je, a ne se drápat po
tom – bejt ňákým svým vysněným symbolem.“
„Nejhorší srážka v životě, je srážka s blbcem. Blbce nikdy
neusvědčíte z blbství. Z takové srážky, vyjdete vždycky jako
největší blbec pod sluncem.“
„Na světě je zavedeno, že spousta hloupých si hraje na chytré.
Z chytrých, kterých je na světě nedostatek, si jen ti nejchytřejší
hrají na hloupé.“
„Osud je vůl, to jsem si všim. Ten si dělá věci podle sebe a nebere
na nikoho ohled.“
„Dej blbci funkci a vymyslí lejstro.“
„Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé
korálky, taková malá štěstí — čím jsou drobnější a čím je jich
víc, tím je to jejich štěstí větší.“
„Proti hluposti se bojovat musí, ale vyhrát se nedá!“
„Bylo by to k smíchu, kdyby to nebylo k pláči.“
„Když nejde o sex, nejde o nic.“
„Lidská paměť je taky bludiště – moc věcí se tam
ztratí.“