Před 40 lety zemřel Jan Werich: 25 citátů plných moudrého humoru, které pohladí v těžké době

Jan Werich přišel na svět v únoru roku 1905. Narodil se coby Jan Křtitel František Serafínský Werich, jako jediný potomek pojišťovacího úředníka Vratislava Wericha. Už ve svých devíti letech se potkal se svým osudovým parťákem a přítelem Jiřím Voskovcem, se kterým navštěvoval reálné gymnázium v Křemencově ulici.

Jan Werich a Voskovec

Werich pokračoval na smíchovském gymnáziu, kde odmaturoval, a následně zamířil studovat práva na Karlovu univerzitu. Tu sice nedokončil, zato se mu ale dařilo na divadelních prknech.

V roce 1927, tedy ve Werichových dvaadvaceti letech, společně s Voskovcem uvedl v pražské Umělecké besedě představení Vest pocket revue. Voskovec s Werichem začali spolupracovat i s hudebníkem Jaroslavem Ježkem a jejich popularita u publika stále rostla.

Diváci Wericha s Voskovcem milovali. Populární herci navíc mezi jednotlivými představeními vedli improvizované dialogy – takzvané forbíny, které byly plné humoru. Jenže na podzim roku 1938 bylo Osvobozené divadlo, ve kterém vystupovali, uzavřeno, a všichni tři, společně i s Ježkem, emigrovali do USA.

Návrat Jana Wericha

Na domácí publikum ale nezapomněli a pro Československo vysílali z amerického rozhlasu. Po válce se Werich vrátil a účinkoval v Divadle satiry, pracoval v Hudebním divadle v Karlíně a taky byl ředitelem Divadla ABC. Voskovec se sice vrátil do zahraničí, Werich ale začal spolupracovat s Miroslavem Horníčkem, s nímž obnovil i populární forbíny.

V roce 1968 podepsal manifest Dva tisíce slov. Byl i úspěšným spisovatelem a hercem. Napsal například Fimfárum nebo Italské prázdniny a objevil se ve filmech, jako Byl jednou jeden král nebo Císařův pekař – Pekařův císař.

Jan Werich se v roce 1929 oženil se švadlenou a návrhářkou divadelních kostýmů Zdeňkou Houskovou, se kterou má dceru Janu. Do hereckého nebe odešel v roce 1980 a je pochován na Olšanských hřbitovech.

Citáty Jana Wericha

Werich za sebou zanechal velký odkaz a taky spoustu citátů, které přetrvaly dodnes. Spousta z nich se navíc dá použít i v dnešní těžké koronavirové době, kterou si celý svět prochází. Připomeňte si je.

• „Kde blb, tam nebezpečno.“
• „Já myslím, že civilizace není dobrá, když je bez kultury. Člověk potřebuje ke štěstí a spokojenosti nejenom pohodlí tělesné, ale i duševní. Kultura a civilizace musí jít ruku v ruce.“
• „Mějte dobrou náladu. Dobrá nálada sice vaše problémy nevyřeší, ale naštve tolik lidí kolem, že stojí za to si ji užít.“
• „Smích není nikdy pro nic a za nic, snad jen u šílených lidí. Normální člověk musí mít důvod, směje se něčemu.“
• „Strach, to je jako cit v prstech. Nemáš cit, šaháš do ohně, a uhoří si ruka.“
• „Čím víc člověk znamená, tím méně smí kiksnout.“
• „On totiž každej den je dobrej den, protože ona podstata světa je v tomdletom světě, on člověk má bejt tím, co je, a ne se drápat po tom – bejt ňákým svým vysněným symbolem.“
• „Nejhorší srážka v životě, je srážka s blbcem. Blbce nikdy neusvědčíte z blbství. Z takové srážky, vyjdete vždycky jako největší blbec pod sluncem.“
• „Na světě je zavedeno, že spousta hloupých si hraje na chytré. Z chytrých, kterých je na světě nedostatek, si jen ti nejchytřejší hrají na hloupé.“
• „Osud je vůl, to jsem si všim. Ten si dělá věci podle sebe a nebere na nikoho ohled.“
• „Dej blbci funkci a vymyslí lejstro.“
• „Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí — čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to jejich štěstí větší.“
• „Proti hluposti se bojovat musí, ale vyhrát se nedá!“
• „Bylo by to k smíchu, kdyby to nebylo k pláči.“
• „Když nejde o sex, nejde o nic.“
• „Lidská paměť je taky bludiště – moc věcí se tam ztratí.“
• „Jestliže neumíš, naučíme, jestliže nemůžeš, pomůžeme ti, jestliže nechceš, nepotřebujeme tě.“
• „Nejkrásnější hudba je lidský smích.“
• „Televize rozšiřuje nevkus a nemůže jinak, protože musí něco prodat, to je její pravý účel. Prodává se mnohým a musí se prodat mnoho.“
• „Kolikrát jsme se už přesvědčili, že kde stranický blb, tam je vždy nebezpečno. A aktivní blbec — ten je horší než cizí, případně i třídní nepřítel.“
• „Člověk přišel na svět proto, aby tady byl, pracoval a žil. Jen moudrý se snaží náš svět postrčit dál, posunout výš. A jen vůl mu v tom brání.“
• „Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.“
• „A přece každého dne byl svět o chlup lepší než včerejšek, i když lidi dělají psí kusy, aby tomu tak nebylo.“
• „Ono totiž není šedivých dnů, které bují svou všedností. To jsou jenom unavené oči, které nechtějí vidět jejich svátečnost.“
• „Bylo by na světě mnohem méně práce a namáhání, kdyby lidé věděli napřed, co se podaří a co ne.“
• „Když rozum nad něčím zůstane stát, o to rychleji se pak rozběhne. Rozum, který zůstane stát, je v pořádku. Nesmí si lehnout.“