Před 27 lety zemřel František Filipovský: Nebál se mrtvých, před smrtí byl umlčen

Životní příběh Františka Filipovského se začal psát 23. září roku 1907 v Přelouči. Jeho otcem byl František Filipovský starší, jenž byl flétnistou Prozatímního divadla, skladatelem i kapelníkem. Díky němu malý František zbožňoval hru na různé hudební nástroje a dokonce zpíval i v kostele. Měl to velmi rád, a tak ve volných chvílích a během prázdnin při studiu obchodní akademie hrával ve studentských nebo venkovských představeních.

František Filipovský se potkal se smrtí

Když mu bylo dvaadvacet let, tak se rozhodl, že odejde do Prahy a začal studovat Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde jeho pozornost upoutaly dějiny umění a estetika. Jeho umělecký život tím ale vůbec nestrádal, protože současně režíroval a vystupoval na pražských scénách.

Jeho pracovní vytížení bylo ale natolik náročné, že se vůbec nedalo skloubit se studiem, a univerzitu tak nedokončil. V letech 1929 až 1930 se pak angažoval ve Velké operetě, Voice-bandu E. F. Buriana, Moderním studiu J. Frejky a také v Intimním divadle či smíchovské Aréně.

Ovšem nedostatek financí a začátky ochotničení tehdy třiadvacetiletého Františka přivedly i k novému zaměstnání. Pracoval totiž jako průvodce zvláštních vlaků s Poláky. Tyto vlaky vezly polské občany do Francie, kde zrovna potřebovali levnou pracovní sílu do průmyslu a zemědělství. Samotný František měl za úkol pečovat o zdravotní stav a psychickou kondici všech cestujících. To ale bylo opravdu obtížné, protože někteří z nich nedostali povolení pro vstup do země. Filipovský proto už nikdy nevymazal z paměti vzpomínky na panikařící lidi, kteří umírali na sedadlech, pod koly vlaků, páchali sebevraždy nebo byli zabiti přímo před jeho očima.

Filipovský se však nesetkal pouze se smrtí, ale také s novými životy, protože v polních podmínkách asistoval i u porodů. Po několika asistencích už byl dokonce schopný odrodit malého člověka sám. Vzpomínky na toto období si ale nechával dlouho pro sebe a svěřil se s nimi až před svou smrtí, protože nechtěl, aby toto strašlivé období, kdy ve světě vládl propastný rozdíl mezi střední a nejchudší vrstvou, upadlo v zapomnění.

Herecká kariéra Františka Filipovského

Svou hereckou kariéru František Filipovský odstartoval v roce 1931. Vynikal hudebním i fyzickým nadáním, které doplňoval svébytným komickým stylem. Díky tomu ho diváci mohli potkávat na jevišti smíchovského Švandova divadla, divadla Uranie i v činohrách Národního divadla. Od 50. let hostoval i v Semaforu nebo Viole. Na filmové scéně prorazil o rok později a fanoušci ho mají nejvíce zapsaného díky rolím šprta či podlejzáka v komediích Škola, základ života či Cesta do hlubin študákovy duše.

V roce 1937 se oženil se svou partnerkou Hildou, která mu na svět přivedla prvorozenou dceru Pavlínu. O osm let později, přesně v květnu roku 1945, se jim narodil i syn Jan.

Po válce byl velmi žádaným a dostával se k významným rolím. Zářil v nich po boku velkých osobností, jakými byli Oldřich Nový, Jan Werich, Ladislav Pešek, Jaroslav Marvan či Vladimír Menšík Filipovský měl dokonce i svého dvojníka pro zájezdová představení, jenž občas zaskakoval i jako jeho dubl v některých filmových záběrech.

Jednou z jeho nejvýraznějších rolí je postava inspektora Mrázka ze seriálu Hříšní lidé města pražského. Jeho hlas se uplatnil i v rozhlase a televizi, kde dokonce zahajoval historicky první vysílání Československé televize.

František Filipovský jako Louis de Funés

Velmi se však proslavil i tím, že daboval Louise de Funése, jehož originální hlas zná jen málokdo z českých diváků. Zato hlas Filipovského, jehož dabérský výkon byl v tomto případě zkrátka nezapomenutelný, pozná hned každý. Svůj hlas ovšem propůjčil i několika dalším skvělým hercům a dokonce je po něm pojmenována Cena Františka Filipovského za nejlepší dabing, která se udílí v jeho rodné Přelouči. On samotný měl ale o svém hlasu daleko horší mínění a všechny pocty, které se mu dostávaly, upřímně odmítal.

Na televizních obrazovkách se divákům naposledy ukázal v roce 1990 v seriálu Arabela se vrací aneb Rumburak králem říše, kde se objevil jako Blekota. Poté ho zasáhla mozková mrtvice, která oblíbeného herce a dabéra připravila o hlas. Filipovský ale tuto krutou ránu osudu zvládl s grácií, pořád se usmíval a říkal, že se svou ženou se uměl dorozumět i beze slov. V roce 1993, tedy tři roky po prodělané mrtvici, tento svět ale opustil. Bylo mu 86 let.

+ Dalších 6 fotografií

Tuňák mi zničil hru, tvrdí Martin ze Zrádců. Odsoudil Honzův hysterák a odhalil, jak moderátora snášeli ostatní