Před 22 lety zemřel legendární gólman František Plánička: Srdcař, který kvůli fotbalu nejel ani na dovolenou

Kapitán národního týmu, jemuž v zahraničí říkali “Planyka”, byl pro Československo nepostradatelný. Republice totiž dělal skvělou reklamu.

František Plánička se narodil v Praze, kde už jako dítě objevil kouzlo kopané. “Bylo mi šest, když jsme si v Korunovační ulici kopali hadrákem a zároveň dávali pozor, jestli nejde strážník, ten by nám ho vzal,” vzpomínal kdysi. Hru s míčem si zamiloval. Učil se všemožným fíglům - třeba takové skoky po míči nacvičoval skákáním do vltavského kanálu u Stromovky.

Na skok do Sparty

Přestože se vyučil soustružníkem, čemuž se také věnoval, kopaná vyplňovala každou chvilku jeho volného času. Od patnácti let chytal za SK Bubeneč a v roce 1923 se mu naskytla velká příležitost - mohl půl roku trénovat s A-mužstvem Sparty. Jenže pro vedení byl se svými 172 centimetry příliš malý. A tak se rozhodl zaklepat na dveře slávistické kanceláře.

Studovaný fotbalista

Věnoval se fotbalu, ale zároveň chodil i do zaměstnání. Byl velice skromný - z mizerného dělnického platu našetřil peníze na studium na obchodní škole, neboť se bál, že kdyby se vážněji zranil, nemusel by se manuální prací uživit. Stal se tedy úředníkem Všeobecného penzijního ústavu.

Sportu byl naprosto odevzdán a podřizovat se musela i jeho manželka a dcery. Na rodinné výlety kupříkladu vyjížděli jen v pondělí odpoledne a na dovolenou se nejezdilo vůbec.

Plánička hvězdou šampionátu

Za Slavii, kterou reprezentoval od roku 1923 až do zranění v roce 1938, sehrál skoro tisíc zápasů. Největšího úspěchu dosáhl v roce 1934, kdy jako kapitán přivedl Československo do finále MS, v němž mužstvo podlehlo domácí Itálii 1:2. Ačkoliv náš tým prohrál, všude v tisku jej adorovali. „Italové zvítězili na skóre, ale jinak ve všech složkách vyhráli Čechoslováci. Na neutrální půdě by nebylo o jejich vítězství sporu,“ napsal například Daily Telegraph.

Po úspěchu na MS se Plánička dočkal obřího přivítání, stal se velkým vzorem pro mnohé sportovce i amatéry. A to nejen svým umem, ale také skromností, profesionalitou a příkladnou životosprávou, díky níž se udržoval ve formě.

Konec jeho kariéry nastal v roce 1938 ve čtvrtfinále světového šampionátu ve Francii, kdy si po srážce s hráčem Brazílie zlomil ruku. Po skončení MS u sebe nosil kartu, na kterou si napsal: Celkem jsem sehrál 1643 utkání, dostal 1267 gólů, měl průměr 0,77 gólu na zápas, nastoupil jsem ve 44 derby se Spartou, vyhrál osmkrát ligu. V brance stál naposledy v roce 1970 v 66 letech v Domoušicích u Rakovníka v dresu jedenáctky bývalých internacionálů. Zemřel 20. července 1996 v Praze.

+ Další fotografie

Filip Turek se tvrdě opřel do Fialy: ODS zradila svoje voliče a on je toho absolutní příklad