Trendy tagy Extra Host (pořad) koronavirus Svatba na první pohled Počasí

Nejnovější kauzy

Potravinová sbírka: Ženské komando ze Slunečné nakupovalo jak zběsilé

Zdroj: Foto Tesco
+ Další 2 fotografie
dobrá věc
Po menší neplánované odmlce je zpátky Sbírka potravin a s ní i ženské komando ze Slunečné. Zatímco v seriálu měly "stíhačky" z ženského výboru tento týden volno, rozhodně nezahálely a vzaly útokem hypermarket Tesco. Jana Stryková, Dana Batulková, Eva Decastelo a Martina Preissová se zapojily do letošní Sbírky potravin, která se od sobotního rána rozjíždí ve všech hypermarketech a dalších obchodech. V důsledku pandemie covid-19 mnohé pracující rodiny i jednotlivci přišli o stabilní příjem a výrazně tak narostl počet lidí potřebujících potravinovou pomoc. 1,5 milionu občanů se nachází pod hranicí chudoby. Naše herečky i díky natáčení seriálu podobný problém zatím nemusí řešit, a tak se rozhodly pomoci. Vozíky naplnily až po okraj, a nebály se trvanlivé potraviny doplnit i něčím sladkým a potěšit především děti.

Martina Preissová

Martino, proč jste se rozhodla, že se do sbírky potravin zapojíte. Právě teď v čase různých omezení asi není úplně nejlepší čas na nákupy?

Popravdě je to výzva, když jsme to spolu plánovali, říkala jsem si jestli nás do toho obchodu vůbec pustí, jestli nebudeme nad rámec, ale zvládly jsme to. Proč jsem se do toho zapojila? Já vlastně celý život hledám nějaký balanc mezi tím, kdy je mi dobře, jsem nahoře a mohu pomáhat a je období, kdy mi dobře není a jsem ráda, že mi zase pomůže někdo jiný. A i takové období jsme zažila… A teď když mám tu křivku nahoře, tak si prostě říkám, že by to teď mělo být zcela automatické, že člověk něco takového udělá. Snažím se to předávat i svým vlastním dětem, pomáhejme si, pomáhejte i spolužákům a pomáhejte všude, kde je to potřeba. Oni zatím nemůžou tušit, že to budou třeba někdy potřebovat i oni. Víte, i kdybych dnes tady nakoupila půlku toho košíku, co mám, dotkne-li se to nějakých mozkových závitů někde daleko, třeba mí rodáci ve Znojmě si řeknou, jé Martina nakoupila, tak to já půjdu taky. A úplně stačí, aby každý nakoupil v tom měřítku jen to, co sám „unese“ a dá tam třeba jen dvě mouky, tak si říkám, že bude rovnováha zachována. Kdyby každý, kdo může pomohl, tak každý kdo to potřebuje, by byl šťastný.

Co jste hlavně nakupovala? Co si myslíte, že je nejvíce potřeba?

My jsme se velice pobavily s Evou (Decastelo) u placení, protože jsme zjistily, jak jsme rozdílné. Já jsem šla ryze po praktických věcech, Eva se mi smála, že tam mám i Savo. Ale já jsem si říkala, co tak dělám před Vánocemi a co potřebuju před Vánocemi já, takže jsem to brala podle sebe. Mám teda Savo, zelí, protože si určitě někdo bude chtít dát na Boží hod zelíčko a maso, šla jsem po dětských věcech jako jsou pleny, vlhčené ubrousky a kapsičky pro malé děti, protože vím, že je rády cucají. A pak jsme šla vyloženě po tom, z jakých potravin se dá uvařit. Něco, co se prostě dá uložit do spižírny, takže je dobré mít doma krájená rajčata, tuňákovou konzervu, těstoviny, čočku, takže jsem se inspirovala vlastní domácností a tím, co doma připravuji. Je tam i něco na oslazení života – cukr a pokud si budou chtít něco upéct, tak mouka a mléko. Já ho sice nepiju, ale vidím, kolik se ho spotřebuje u nás doma. Můžu jim všem doma říkat, že mlíko se na žízeň nepije, ale nikdo nereaguje. Takže moji chlapci dvanáct a devět let pijou mléko vyloženě na žízeň.

Dva školáci dvanáct a devět, takže vás taky zasáhla distanční výuka, jak to u vás probíhá a jak to zvládáte?

U nás to vypadá jak v kanceláři řízení letového provozu. Jsou připojeni oba kluci. Fungují velmi dobře, naše škola je v tom velice pokroková a vzhledem k tomu, že máme štěstí na velmi mladé učitelé, kteří už se v této době velmi dobře zorientovali, my Husákovy děti umíme tak leda enter a možná na klávesnici zvládneme napsat mail. Ale oni už umí všechno. Já koukám, co třeba v zadání máme za úkoly, výrazy, kterým absolutně nerozumím.

Takže se z vás nestal „ajťák“?

Ne, já jsem se rozhodla, že se ze mě „ajťák“ nestane, prostě na to nemám čas. My oba s manželem dost pracujeme, kluci jsou dopoledne sami doma. Ale na nás je pak to odpoledne, respektive na manželovi. Ten přijde domů a domáhá se spousty splněných úkolů. On je hlavně taková ta výstupní kontrola, což je vlastně nejvíc stresující pro kluky. Chce vidět vše, co měli udělat a odevzdat za dopoledne, nafotit a nascanovat…. Víte, jak pořád kolem sebe slýchávám takové ty věty: Co z této generace bude, ty děti budou zaostalé. Ale já si říkám – iba ne, můj dědeček ve druhé světové válce nechodil vůbec do školy a byl to sečtělý a inteligentní a rozumný pán. Třeba je to vycvičí v tom, že po čem se nebudou pídit, to jednoduše nebudou vědět. Mám pocit, že to penzum práce či obsah učiva je možná větší, než ve škole. Ale i to, co jsou děti schopné do sebe naabsorbovat ve škole, to my jsme zdaleka takové neměli. Ony si umí hezky poskládat souvislosti.

Oba s manželem máte teď hodně práce, bude to až do Vánoc? Jste šťastní, že jste v takovém zápřahu, nebo byste možná taky potřebovali trochu volna?

Já jsme vrchní plánovač v naší rodině, mám ráda výhledy a chci prostě vidět nějakou koncovou linii. Takže jsme se domluvili, že pracujeme do 20. prosince, pak bereme děti a odjíždíme na Vysočinu mimo město do klidu, ticha… Budeme tam trávit Vánoce a vrátíme se až v lednu. Je to pro nás velmi důležité, ten 14denní restart, to jsme si řekli už na začátku října, že dáme a podařilo se nám to splnit. Teď se možná trochu rouhám proti divadelními bohu, ale díky tomu, že se nehraje, já má poprvé Vánoce, kdy na Boží hod nemusím sednout ve dvě hodiny do auta a jet hrát pohádku do Stavovského divadla, pro mě je to osvobozující. To jsem snad naposledy zažila na střední škole. Ty svátky jsou žně.

Eva Decastelo

I ty ses Evi zapojila do sbírky potravin, co tě k tomu vedlo?

Jediná práce, která mi teď vlastně zbyla, je natáčení seriálu Slunečná a zrušilo se mi veškeré moderování, divadla a další aktivity. Takže kdybych nebyla bývala měla Slunečnou, tak jsem úplně bez práce a neumím si představit, z čeho bychom vlastně s dětmi žili, platili nájem a podobně. Ale protože práci mám, myslím si, že je jakousi povinností pomáhat těm, kteří nemají nebo prostě teď nemůžou.

Ale tvůj nákup stál poměrně hodně peněz, takže vás ta krize zase tolik nezasáhla?

Řeknu ti zcela upřímně, že už saháme do úspor, protože vlastně od března kromě Slunečné nemám práci. Je to ale par natáčecích dnů, ta moje role je malá, není to tak, že by to bylo na nějaké velké vyskakování. Takže už jsem musela sáhnout do úspor. Ale zaplať pánbůh, že je kam sáhnout. Moc dobře vím, že někdo nevydělává tolik peněz, aby si mohl odkládat na zlé časy a vytvořit si finanční polštář. A vůbec tady teď nemluvím o maminkách samoživitelkách, kdy tatínci občas něco pošlou, ale jsou i takové maminky, které od tatínka neviděly ani korunu. A v takové situaci uživit děti, chodit do práce, to mi přijde šílená záležitost.

Tys možná proto vybrala do vozíku spoustu pamlsků pro děti, kartáčky a pasty, takové spíše netradiční zboží do potravinové sbírky…

Všichni totiž nakupují ty věci, které jsou opravdu nezbytné na přežití a trvanlivé potraviny a přeci jenom blíží se nám Mikuláš a Vánoce, tak je potřeba potěšit nejen maminky a hlavně děti. Oni si to nemohou koupit ani za normálních okolností, nezbydou jim na to peníze v domácím rozpočtu. Takže jsem chtěla předat trochu radosti do takových rodin a děti trochu rozmazlit.

Koronavirová doba je těžká nejen pro maminky samoživitelky, ale i pro maminky herečky, jak se s tím perete doma vy, co se dětí školoupovinných tý­če?

Já jsem ráda, že můj manžel vystudoval psychologii a že to s náma se všema dáva. Jinak by nás dávno musel uškrtit. Děti jsou jak z divokých vajec, stýská se jim po spolužácích. Maminka s tatínkem je učí doma, takže jsou na nás poměrně dost hákliví. Je to takové zvláštní a já jen doufám, že už i ty starší děti půjdou brzy do školy a tahle šílená doba pomine.

Dana Batulková

Vy jste úplně poprvé na potravinové sbírce?

Ano, opravdu. Nikdy mi to nevyšlo, vždy to nějak prosvištělo mimo mě. Nebo jsem neměla čas se zúčastnit přímo takhle v takovém projektu, takže jsem strašně ráda, že tady jsem a konkrétně teď v takové těžké době. Víte, člověk se tím tolik netrápí, ale teď vím, že je to dvojnásobně potřeba. Spousta lidí nemá práci, jsou na mizině, nemají peníze a neví se kdy co bude. Ta vidina je v nedohlednu, takže je důležitý, když někdo může, aby pomohl.

Vás se ta omezení nějak extrémně dotkla? Když vidím váš přeplněný nákupní vozík, řekla bych že asi vůbec. Vy jste se tady doslova „rozdala“.

Když můžu, tak pomůžu. Víte, my pořád točíme Slunečnou a já vždycky říkám, že mě má pan Bůh rád. A k tomu jsem pořád v angažmá, takže jsem státní zaměstnanec s platem, což je v této době úžasné. Spousta mých kolegů na volné noze přišla o všechny příjmy. Ale nejen herci ale i muzikanti a mám to i doma – moje děti. Hlavně Kuba, nemůže hrát, nejsou představení, takže já to mám vlastně velmi dobré a nestrádám a jsem za to velmi vděčná.

Ale vy jen nenatáčíte, vy jste říkala, že jste momentálně velmi aktivní babička, je to tak?

Ano, jak mám ten domeček, tak tam mám ty děti, vnoučata jezdí, takže paradoxně si v této době velmi užívám rodinu. Tím, že moc není kam a normálně jsou děti rozptýlené po různých kroužcích a aktivitách a vidíme se sporadicky, tak teď jsme intenzivně spolu, což na druhou stranu v té hrůze, je tohle potřeba brát jako dar. Užít si to, protože celá ta věc snad taky někdy skončí a zase se všichni rozutíkáme…

Bojíte se viru?

Já jsem zatím zdravá, neměla jsme pozitivní test, děti už to obě měly… Já mám navíc ještě starou maminku a tam se hlavně bojím. Tohle se ale nedá změnit, snažíme se s tím žit, a alespoň děláme něco pro sebe a pro lidi okolo, třeba právě touto sbírkou potravin. Zbytek necháváme na pánu Bohu.

Jana Stryková

Vy jste na sbírku potravin přijela až z Krkonoš, nakoupila jste spoustu praktických věci coby rázná žena z Krkonoš, ale našly se tam i krásné adventní kalendáře…

Ano, já jsem nakupovala ryze prakticky, rýže, oleje, mouky, toaletní papír a pak jsem si říkala, že je potřeba dát tomu nějakou třešinku na dort a je potřeba dopřát si i malých radostí. Budou Vánoce, je to čas oddávání se druhým, tak jsme koupila adventní kalendáře.

Doléhá na vás teď takový ten čas nedostatku nebo horšího života – třeba ať už s menším množstvím financí?

Určitě je těžká situace, třeba pro nás, ale pro lidi v azylových domovech je těžká situace pořád. Je čas Vánoc a u nás to není o dostávání, ale o dávání. Není to jen o nakupování dárků, ale spíše o nějakém spočinutí a uvědomění si, že máme kolem sebe blízké lidi. Ano, je pravda, že jsem vystoupila z toho divadelního kolotoče, přestala jsem hrát v divadle. V podstatě už od března s nějakými malými přestávkami. Ale na druhé straně to má i svá pozitiva. Nejenže jsem více se svojí rodinou, ale mám čas se zastavit a uvědomit si, co je pro mě důležité. Nikdo by si takovou přestávku nebo pauzu nenaordinoval. Teda většina z nás by si to nedovolila, takže je to vlastně i k něčemu dobré.

Máte syna v první třídě, jak těžké nebo lehké to pro vás je?

Bylo to hodně náročné. Můj syn je velmi společenské dítě, má rád kolektiv, má rád svoji paní učitelku a rád si hraje s dětmi, myslím si, že výuka byla jedna věc, ale to vytržení z jeho aktivit a odtržení od jeho kamarádů, to bylo to nejhorší. Dospělí už se dokáží zabavit, ale u těch dětí je ten kolektiv a socializace velmi nutná. Mluvím tedy hlavně za svého syna, nevím, jak ostatní děti, ale u nás jsem to tak vnímala.

Související články

Další články