Pomohl Krylovi a pouštěl zakázané písničkáře: Legendární novinář Jiří Černý slaví 85
„To by nevadilo, kdyby se daly dělat pořady, protože už bych asi mohl sám řídit, ale mám i šoféry," řekl Černý pro server Aktuálně.cz. V současnosti navíc chce trochu zvolnit. „Neplánuji nic jiného než jednou měsíčně hodinový pořad Sedmé nebe. Budu psát, co musím, i když mi to jde pochopitelně pomaleji, a budu se snažit poslouchat nějaké nové nahrávky," dodal.
Za minulého režimu se Černý stavil za hudebníky, které komunisté neměli příliš v oblibě. Byl to například právě on, kdo po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 sestavil a navrhl k vydání ikonické album Karla Kryla (†49) Bratříčku, zavírej vrátka. „V Houpačce měl čtyři písničky, které všechny okamžitě vypadly. Vyhrála až Bratříčku, zavírej vrátka,“ vzpomínal Černý minulý rok pro Reflex.
Antidiskotéky a zakázané desky
Díla písničkářů, které establishment zakázal nebo kteří emigrovali, pak pouštěl za normalizace veřejnosti i při takzvaných Antidiskotékách, tedy poslechových pořadech. Ty se pořádaly v mnoha různých městech a jejich koncept nebral ohled na komerční potenciál nahrávek, ale na náročný vkus návštěvníků a žánrovou pestrost. Lidé díky nim vyslechli i jinak nedostupné desky například od Vlastimila Třešňáka nebo Jaroslava Hutky. Antidiskotéky Jiří Černý provozoval donedávna.
S režimem měl problémy nezřídka kdy. Z ideologických důvodů ztratil v šedesátých letech místo kulturního redaktora v Mladém světě, kde jako první novinář u nás systematicky popisoval rokenrol, a nástup normalizace ho připravil o místo v Československém rozhlase, kde také moderoval a připravoval hitparádu Dvanáct na houpačce.
Po revoluci
V listopadu 1989 pak spoluzakládal Občanské fórum a moderoval některé demonstrace. Po sametové revoluci v letech 1990 až 1992 byl šéfredaktorem tehdy nového hudebního časopisu Rock & Pop, který vychází dodnes.
Přispíval do mnoha médií a je také autorem řady knih o hudbě. Je držitelem Ceny Ministerstva kultury za přínos v oblasti hudby. Minulý rok byl uveden jako první nehudebník v historii do Síně slávy hudebních Cen Anděl.