Pokusy sadistického Josefa Mengeleho: Nechvalně proslulý Anděl smrti by letos oslavil 110

Nacisté toužili odhalit výjimečnost árijské rasy, chtěli také stvořit nadčlověka. Zároveň ale členů této rasy nebylo tolik, kolik by si představovali. Rozhodli se tedy zkoumat dvojčata a přijít na to, jak provést, aby německé matky rodily alespoň dvě děti. Materiál k tomuto výzkumu jim poskytovali vězni v Osvětimi, kde působil přední nacistický vědec dr. Josef Mengele. Ambiciózní muž prováděl zvrácené a sadistické experimenty, které měly nacistům odhalit nová tajemství genetiky.

Jednou z obětí těchto praktik se stala také dvojčata Jiří a Josef Fišerovi. „Do Osvětimi jsme přijeli v noci a nevěděli jsme, kde jsme. Jak jsme viděli esesáky, kteří dělali selekci, tak už jsme věděli, že je to horší než Terezín,“ vzpomíná na příjezd do koncentračního tábora Jiří Fišer v rozhovoru pro projekt Paměť národa.

„Josef Mengele byl šéf doktorů v Osvětimi a vybíral si lidi, kteří pro něj byli zajímaví. Byl antropolog a zajímala ho podoba, invalidi, zdravotně postižení. Třeba jsem si všiml, že přijel transport v jiných vagonech a byl tam jeden chlap s protézou místo nohy. Ho to zajímalo, tak ho okamžitě vyřadil, aby ho nedali do druhé skupiny, která měla jít do plynu. Studoval na něm, jak může existovat s protézou, protože ho to zajímalo. Na dvojčatech ho zase zajímalo, v čem jsme shodní a v čem neshodní,“ líčí Fišer.

sociální síť

Nový trend na aplikaci TikTok: Mladí si hrají na oběti holocaustu. Vzděláváme veřejnost, hájí se

„Měl za úkol od vyšších důstojníků dělat vědecké pokusy, které by ukazovaly, kolik toho vojáci můžou ještě snést. Třeba v zimě. Byla tam dvojčata, která byla z normálního prostředí podchlazena na minus dvacet stupňů, a Mengele sledoval, jestli se to dá přežít, nebo ne. Když se to dalo přežít, tak poslal do Berlína dopis, že se pokus zdařil,“ vzpomíná Jiří Fišer.

Stejně jako jiní pamětníci, i Jiřího bratr Josef vzpomíná na to, že mimo samotných experimentů se Mengele k dětem vybraným pro pokusy nesnažil chovat zle. „K dětem nebyl surový, ale viděl jsem, jak ho chytil amok a v jídelně vzal židle a začal s nimi házet. To mě udivilo, protože k nám se choval celkem dobře, ale k jiným,“ cituje Josefa Paměť národa s tím, že děti určené k pokusům oslovovaly Mengeleho: „Pane Doktore.“

Barák č. 14

Oba bratři byli zařazeni do baráku č. 14 přezdívaného také zoo. Přebývaly tam s nimi desítky dalších dvojčat z celé Evropy. Celkem tam Fišerovi s ostatními strávili devět měsíců. „Vypadalo to tam jako na ošetřovně. Byly tam kavalce se slámou a mezi jednotlivými postelemi byly bílé plachty jako v ordinaci. Takže jsme každý spali zvlášť. Některé děti nemohly usnout a pořád se na posteli pohybovaly,“ říká Jiří Fišer. Vězni z tohoto baráku měli lepší podmínky než jiní, například co se týče stravování a hygieny. Důvodem bylo, že Mengele potřeboval mít své vzorky v dobrém stavu.

Při samotných experimentech, které prováděl buď Mengele nebo jeho podřízení, pak bratři Fišerovi museli absolvovat to, že jim byla například vzájemně vyměňována krev nebo je experimentující naočkovali a reakce těl dvojčat pak „pan Doktor“ zapisoval do notesu. „Brácha dostal silnou angínu a on ten bacil předal mně, jestli nemoc neseme stejně. Nebo nás s bratrem naočkoval stejnou látkou a čekal na následky. Buď jsme chytili horečku oba, nebo nikdo,“ říká Jiří Fišer.

Oba bratry minuly další experimenty, které byly ještě brutálnější. K nejznámějším patří například pokusy s proměnou barvy očí. Dokonalý příslušník árijské rasy má totiž modré, a tak Josef Mengele za pomocí injekcí vpravoval dětem do očí různé látky a čekal, jak na ně budou reagovat. Některé to odnesly i trvalou slepotou. Josef Mengele se ale nebránil ani tomu provádět na dětech chirurgické zákroky bez anestezie. Svým „vzorkům“ takto uřezával končetiny, odebíral jim orgány z těla nebo je kastroval. Z pokusných dvojčat jich přežilo druhou světovou válku jen dvě stě.

Rodina Ovitzových

Do svých pokusů ale Mengele nezahrnoval jen dvojčata. Mezi jeho pacienty patřila například také rodina Ovitzových. Sedm z deseti potomků rumunského rabína se narodilo s nanismem, tedy poruchou růstu, která způsobuje malý vzrůst organismu. Sourozencům se podařilo poruchu obrátit ve svůj prospěch. Procestovali celou Evropu a díky jejich zábavným programům se z nich staly hvězdy. Ovšem i oni nakonec, včetně příbuzných bez poruchy růstu, skončili v Osvětimi a stali se součástí Mengeleho šílených experimentů, mezi něž patřilo vysávání krve, bolestivé gynekologické pokusy na ženách, lití horké vody do uší nebo odebírání kostní dřeně bez anestetik.

Nikoho z Ovitzových ale Mengele neusmrtil. Jedna z přeživších, Shoshana Ovitzová, dokonce oslavila v roce 2019 své 104. narozeniny tak, že se v Jeruzalémě setkala se svými 400 potomky usazenými různě po světě. Hromadnou rodinnou fotografii, která vznikla u Zdi nářků, posléze americký deník The New York Post označil za triumf života nad smrtí a dobra nad zlem.

Josefu Mengelemu se podařilo před následky svých zločinů uniknout. Až do své smrti se úspěšně ukrýval. Zemřel 7. února 1979 v Brazílii v důsledku infarktu nebo křeče při plavání. Bylo mu 67 let. Během druhé světové války poslal do plynové komory přes 400 000 vězňů.

Gesto, které fascinuje svět: Přeživší z Osvětimi objímá nacistického dozorce a odpouští mu

Filip Turek se tvrdě opřel do Fialy: ODS zradila svoje voliče a on je toho absolutní příklad