Pohřeb Štěpničky plný vzkazů do nebe. Zlomená Medvecká a emotivní vzpomínka Beneše

Dát poslední sbohem oblíbenému herci a kolegovi Jiřímu Štěpničkovi přišly v úterý do Národního divadla desítky lidí. Mezi nimi byl například i herec Igor Bareš. „On byl velký profesionál, měl velký smysl pro humor, i když černý, což mi vyhovovalo. Byl tady šťastný, a dával to na sobě znát. Potkali jsme se na Andělu a to měl po té nehodě, kdy upadl pod tramvaj. Řekl mi, že v Národním divadle chybí, a to mě potěšilo,“ svěřil se deníku Blesk Bareš.

POHŘEB

Poslední rozloučení s Jiřím Štěpničkou: Slzy Štěpánka, nečekané gesto Stivínové a pláč fanoušků

Na zesnulého herce vzpomínali jen v dobrém i jeho další kolegové, například Zlata Adamovská. „Vzpomínky mám bohužel jenom pracovní, ačkoliv jsme se při nějakých společenských událostech setkávali. Ale i tyto vzpomínky mám moc hezké. Hrála jsem s ním v jednom seriálu asi tři nebo čtyři roky milenecký pár a on byl absolutní profík, což mám ráda. Nejen tu profesionalitu, ale on to ještě povýšil takovým tím člověčenstvím. Měl úžasný úsměv, taková jiskřivá očíčka a v nich čertíky. Nikdy nezkazil dobrou náladu,“ řekla v rozhovoru pro ČT24.

Medvecká těžko skrývala emoce

Někteří herci se pak o své vzpomínky na legendu podělili se všemi přítomnými v sále přímo z jeviště. „Jirko, budu stručná. Děkuji ti za všechny chvíle, které jsem s tebou na tomhle pódiu mohla prožít,“ řekla Taťjana Medvecká, která mluvila směrem k rakvi a jen těžko skrývala emoce a klepající se hlas. Vzápětí přečetla vzpomínku režisérky Lídy Engelové na Štěpničkovo působení v rozhlase.

ROZHOVOR

Poslední rozloučení s Otou Jirákem: Vdova odhalila první detaily pohřbu

Smuteční proslov pronesli také mladí herci Filip František Červenka a Michal Pazderka. „Když vstoupil na jeviště, bylo to vždy něco mimořádného,“ ocenili zesnulého kolegu a rozloučili se jako „váš syn Ďula“, což je jméno postavy v inscenaci Hordubal.

K mikrofonu se postavil také herec Vladislav Beneš. „Je to poprvé, co být na jevišti s tebou není radost, ale smutek. Teď už budeme jenom vzpomínat. Ale je na co vzpomínat. Čtyřicet let jsme spolu byli v jedné divadelní šatně, a to je na hodně dlouhé vypravování a vzpomínání,“ řekl na úvod.

Štěpničkův příchod nešlo přehlédnout

Pak přidal i dojemnou vzpomínku z mladších let. Beneš připomněl, že když do divadla nastupoval, ze Štěpničky už byla hvězda tamní činohry. „Když jsem nastoupil do divadla, ty už jsi byl sólista činohry Národního divadla osm let. Zmínil jsem se, že mám asi něco s motorem u auta a ty jsi okamžitě řekl, že se na to podíváš. Pan Štěpnička mi bude opravovat auto? Ano a ještě hned po představení s baterkou a v mrazu jsi mi seřídil předstih. Nejen okamžitá kamarádská pomoc. Ty jsi byl rád, když jsi mohl něco opravit, nejen motor, ale přijít tomu na kloub a vyřešit to,“ vzpomínal Beneš.

Následně popsal, jak nepřéhlednutelná byla Štěpničkova přítomnost v divadle. „Tvůj příchod do divadla nešlo přehlédnout. Zastavil ses, rozkročil, jakoby jsi čekal na nějaký implus k debatě, diskuzi anebo ke vtipu. To jsi měl nejradši. Rád jsi vyprávěl historky, rád ses smál, hlasitě, rovně i když osud přináší chvíle, které se smíchem a radostí mají pramálo společného,“ dodal.

Štěpnička zemřel v neděli 11. října, bylo mu 79 let. V Národním divadle působil od roku 1975.

S teroristy si poradí, ve Zrádcích pohořel: Adam Dolník přiznal, proč byla hra na Křivoklátě těžší