Pohlreich srovnal Česko se Švýcarskem a nebral si servítky. Punčochář tam trpěl

Zdeněk Pohlreich má se Švýcarskem bohaté zkušenosti. Na přelomu tisíciletí provozoval restauraci v Romanshornu u Bodamského jezera a dodnes vzpomíná především na kvalitu tamních surovin. Zelenina i maso podle něj byly nesrovnatelně lepší než v Česku. Cenový rozdíl se navíc postupně zmenšuje a Česko Švýcarsko rychle dohání.

ANO ŠÉFE!

Skandál v Ano, šéfe!: Lež před Pohlreichem měla smutnou dohru

Velký rozdíl vidí také v obchodních vztazích. Dodavatelé si podle jeho zkušeností pečlivě hlídají své teritorium a neplatiči mají problém. Pokud restaurace nezaplatí fakturu ani po upomínce, může přijít o všechny dodavatele. Ti totiž spolupracují a dlužník si nepomůže ani přechodem ke konkurenci.

Tři hodiny volna

Švýcarská gastronomie má ale i svou odvrácenou stránku. Běžná je takzvaná Zimmerstunde, tedy dělená směna. Po obědovém servisu následují tři hodiny volna, po kterých se zaměstnanci vracejí na večerní provoz. „Všichni to nenávidí, protože ten den je zabitý. Ale má to svoje ekonomické důvody, protože není možné zaplatit tolik lidí, aby Zimmerstunde nemusela existovat,“ vysvětluje hvězda pořadu Ano, šéfe! v podcastu Czech Swiss Connect.

Další překvapení čeká na ty, kteří si chtějí dát pozdní oběd. Moderátorka Petra Savino, která ve Švýcarsku šest let pracovala jako servírka, vzpomíná, že po půl druhé odpoledne se až do šesti večer prakticky nebylo kde najíst. 

SKANDÁL

Šokovaný Pohlreich po nechutném podvodu v Ano, šéfe! Tvrdý stěr majitelky podniku

Punčochář: Začátky byly peklo

Také šéfkuchař Jan Punčochář poznal švýcarskou gastronomii na vlastní kůži. Do země odjel ve 22 letech a nastoupil jako kuchař do rodinné restaurace nedaleko Bernu. Pracoval šest dní v týdnu, potýkal se s místním dialektem a jako jediný Čech se musel prosadit mezi kolegy.

„První měsíce pro mě byly strašné peklo. Než mě Švýcaři začali brát jako člověka, a ne jen jako robota, který vaří,“ vzpomínal v rozhovoru pro pořad Czech Swiss Connect. 

Ze Švýcarska si podle svých slov odvezl hlavně dril a návyk, že se nic neošidí. Rozdíl mezi českými a švýcarskými kuchyněmi, který tehdy zažil, dnes už nevidí. Restauraci vedli tři bratři a kromě malé francouzské gurmánské části měla pivnici, brasserii a velký banketní sál, kde se každou středu scházel Rotary klub. „Středa byla pro mě nejkrásnější, protože jsem věděl, že se zabiju,“ říká Punčochář s nadsázkou.

Švýcaři by se podle něj mohli od Čechů naučit jednu věc. „Po práci se vždycky šlo na jedno pivo, ale oni si opravdu dali jen jedno a šli domů. Takže by se mohli naučit dát si i druhé.“ Ve 23 letech se vrátil do Prahy jako šéfkuchař a dnes provozuje tři restaurace.

rozhovor

Punčochář odkryl vztahy s Kašpárkem. V Hell's Kitchen hodlá jít vlastní cestou 

Podle Petry Savino si Češi často představují život ve Švýcarsku jako snadnou cestu k bohatství. Realita je ale podle ní úplně jiná. Tamní restaurace stojí na osobních vztazích, tradicích a přítomnosti majitele. Pokud šéf v podniku chybí, štamgasti si toho rychle všimnou. A kdo ignoruje místního pekaře, nemusí se dočkat ani jeho návštěvy v restauraci.

Pohlreich přesto považuje Švýcarsko za příklad dobře fungující země. Netvrdí, že je tam všechno dokonalé, oceňuje ale tamní pravidla, obchodní férovost a kvalitu života, kterou může poctivě vedená restaurace nabídnout. Jak se shodují všichni tři, úspěch ve Švýcarsku není zadarmo. Je za ním hlavně tvrdá práce.

Chladnokrevná hra Dáši ze Zrádců: Schytala drsnou kritiku, padla hodně ostrá slova