Po stopách tajné nacistické továrny v Praze: Ve skalních štolách plánovali vyrábět klíčové součástky

S budováním továrny Bronzit se začalo pravděpodobně v roce 1944.

Krasové jeskyně v Branické skále během staletí musely ustoupit těžbě kamene.

Dochovalo se několik projektů, jeden z nich například prozrazuje, že nacisté chtěli vybudovat čtrnáct hal, z nichž každá měla být dlouhá zhruba šedesát metrů.

Haly chtěli nacisté spojit hlavními tunely. Posléze k projektu přibyly i pomocné provozy a trafostanice.

Historie

Branická skála na pravém břehu Vltavy měla během let různá využití. Nejkurióznějším z nich dodnes zůstává záměr nacistů vybudovat zde továrnu Bronzit na výrobu elektronkových součástek.

11. 04. 2021 17:00 | Autor Jiří Štraub

Vznik továrny v podzemí dával smysl. Prostory v Branické skále, které chtěli nacisté využít k výrobě elektronek, velmi důležitých pro válečný průmysl, mohly totiž sloužit jako ideální úkryt. S budováním továrny Bronzit se začalo pravděpodobně v roce 1944, tedy v době stále častějších spojeneckých náletů.

Krasové jeskyně v Branické skále během staletí musely ustoupit těžbě kamene. Uvnitř se nacházela také studna Ocelovka, kterou pravděpodobně vykopali lomaři. Sloužila jim jako dobrý přivýdělek, jelikož z ní různým zájemcům prodávali léčivou vodu obohacenou sírou a železem.

Nenaplněný ambiciózní plán

Druhá světová válka ovšem předurčila Branickou skálu k něčemu jinému. Komplex se využil pro továrnu Philips. Dochovalo se několik projektů, jeden z nich například prozrazuje, že nacisté chtěli vybudovat čtrnáct hal, z nichž každá měla být dlouhá zhruba šedesát metrů. Haly chtěli nacisté spojit hlavními tunely. Posléze k projektu přibyly i pomocné provozy a trafostanice. Na místě byla použita nejlevnější izolace – do prostoru mezi dvěma stěnami z cihel byla vysypána suť.

Ambiciózní plán ovšem vzal za své. Z plánovaných chodeb byla udělaná jen část a výrobu elektronek se nepodařilo rozjet. Na místě alespoň dočasně fungovala dílna a sklad. Pod Branickou skálou lze dodnes nalézt těžké koleje zapuštěné do dřevěné podlahy.

Chodby ovšem získaly využití i po konci války. V prostorech se například skladoval led z Vltavy. Navíc se staly zimovištěm zákonem chráněných netopýrů, historické podzemí je tedy nyní ve správě Českého svazu ochránců přírody. Dovnitř se ovšem v současné době může dostat také veřejnost, a to například v rámci programu Na den pod zem. Z nacistického nedokončeného projektu lze vidět jen část, zbytek je nepřístupný kvůli závalům a sesuvům. Průchozí chodby měří celkem 250 m s šířkou 2,5 m.