Pionýrské tábory jsou fenoménem, který u nás, i když v trochu jiné podobě, přetrvává dodnes. Většina dětí jezdila na klasické pionýrské tábory organizované zpravidla ROH jednotlivých podniků. Mnohým se zpočátku nechtělo, při návratu domů se ale těšily na další rok.

Tábory pořádané za socialismu měly svá specifika, která někomu mohla přijít trochu absurdní. Do táborníků byl vtloukán jakýsi dril – každé ráno rozcvička, nástupy či bodování úklidu ve stanu. Děti chodily na celodenní výlety, a to i v nepříznivém počasí, pořádaly se různé hry, kupříkladu hledání zemljanky s partyzány. Každý táborník pobíhal po venku v pionýrském kroji s rudým šátkem kolem krku a na výzvu: „K budování a obraně socialistické vlasti buď připraven!“ se odpovídalo sborovým: „Vždy připraven!“

Většina dětí ale ideologický podtext, který s sebou tábory nesly, nevnímala. Mnozí si užívali únik z města, navázání přátelství či získání nových poznatků. A stejně ze všeho nejvíce záleželo na charakterech vedoucích a praktikantů.

Podkapitolou letních pionýrských táborů byly mezinárodní výměnné tábory, v jejichž pořádání se Československo nechalo inspirovat Sovětským svazem. Artěk na Krymu byl jakýmsi ukázkovým táborem. Ten vznikl v roce 1925 jako zařízení pro děti s tuberkulózou. Později se stal pionýrským, s třemi sty budovami na ploše 208 hektarů. U nás v Seči u Chrudimi po jeho vzoru vznikl tábor podobný, nazvaný Vzorný československý pionýrský tábor.