Za socialismu jsme měli výběr sladkostí omezený, a jelikož děti nevěděly, o co přicházejí, spokojily se s málem. Mezi nejznámější patřila asi žvýkačka Pedro, jejíž pachuť už nedokáže napodobit žádná jiná. Úspěch měla i šuměnka nebo později Vitacit, který stačilo vysypat do hrdla samotný a počkat, až se vyvalí pěna.

Když chtěli být malí kluci za frajery, dali si mezi rty žvýkačku ve tvaru cigarety. Po fouknutí se z ní vyvalil prášek, což mělo napodobit dým. Tatranka je jedna z mála, co je opravdu věčná a lidé si na ní pochutnávají dodnes. To samé se dá říct i o Lipu. A jaké sladkosti tam máme dál, uvidíte v naší fotogalerii.