Pavel Kubík: Práce ve skladu je jako posilovna zdarma

Jak jste se dostal do PENNY?

Začínal jsem kdysi v jednom malém rodinném podniku s ovocem a zeleninou. Potom jsem se přestěhoval se svojí první ženou do Prahy na Černý Most a hledal jsem něco poblíž. Zašel jsem do tehdejšího Diskontu Plus a vyšlo to tak, že jsem mohl nastoupit. Zpočátku jsem se věnoval reklamacím zboží a přípravě akčních nabídek k expedici. V roce 2008 nás převzalo PENNY a já se postupně vypracoval až na současnou pozici.

Co je potřeba pro to, aby člověk vydržel přes 20 let v jedné firmě?

Je to spokojenost na obou stranách. U mě je to možná i jedno specifikum, co se dnes už snad ani nestává. Za celých 22 let jsem nebyl nemocný. První neschopenku v životě jsem měl vlastně až nedávno kvůli karanténě. Základem je dělat práci, jak nejlépe umím, chuť se učit novým věcem, a to, co dnes už také není obvyklé ­– loajalita.

Je to jedno velké mraveniště…

Ta ovšem musí být oboustranná…

Je to v tom, zda firma, kromě nějakých jistot, nabízí možnosti se rozvíjet nebo zkrátka dělat to, co člověk chce. Dostal jsem příležitosti jít na vyšší pozice, růst a učit se novým věcem. Postupně jsem byl zástupce vedoucího, pak jsem byl vedoucí příjmu, nyní jsem vedoucí výdeje a v případě potřeby zastupuji vedoucího celého skladu. A mám vidinu toho, že s rozvojem PENNY mohu jít dál i já.

Málokdo z těch, co nakupují v obchodech, si umí představit, jak to v takovém skladu vypadá a kolik položek je třeba převzít, zkontrolovat, roztřídit a expedovat…

Z mého pohledu to složitě jenom vypadá, ale je pravda, že někomu to může připadat jako jedno velké mraveniště, kde se přesouvají palety a kartóny zboží z jednoho místa na druhé. Základem je mít nastavené všechny procesy, které vlastně běží kdesi na pozadí. Každé oddělení musí dělat to, co má, a hlavně tak, jak má. Když se celý skladový program dodržuje, je to vlastně velmi jednoduché. Je to takové puzzle, které, když vše běží, jak má, do sebe zapadá a na konci je připravena dodávka pro konkrétní prodejnu.

Když ovšem do tohoto soukolí spadne „kamínek“…

V tu chvíli nesmíme zpanikařit. Samozřejmě, že se to stává. Jsme závislí na dopravě, na dodavatelích, kamion může přijet pozdě, může přijít zboží, které není tak kvalitní, abychom jej převzali, a tak dále. Složité jsou dlouhodobé výpadky, kdy může dojít k ohrožení zásobování prodejen. Stresové situace si nesmí člověk připouštět, jinak by tuhle práci nemohl dělat. Mojí výhodou je, že jsem asi trochu flegmatičtější typ, co se hned tak nehroutí. Stane se, že spadne systém ve chvíli, kdy jsou vysoké objednávky nebo začne kolabovat doprava, není kam vyskladňovat, a tak dále. Když vypadne nějaký článek řetězce, naruší se celý zajetý koloběh a nám nastanou těžké chvíle. To je pak zásadní zachovat klid a improvizovat.

Nekvalitní zboží odhalíme rychle

Určitě je rozdíl mezi distribucí trvanlivých potravin, jako je například rýže nebo těstoviny, a na druhé straně čerstvého ovoce a zeleniny.

Přímo na příjmu zboží máme zaměstnance oddělení kvality, kteří podle přesně stanovené metodiky hodnotí dodávky. Ti chlapi mají neuvěřitelné zkušenosti a dokážou velmi rychle odhalit nekvalitní zboží. Dopředu například víme, jak velká jablka nebo cibule budou v dodávce, to se pak kontroluje namátkovými kontrolami přepravek nebo beden. Nelze totiž zkontrolovat celou dodávku kus po kuse, protože to jsou stovky beden nebo kartónů.

V PENNY si zákazníci mohou vybrat až ze tří tisíc produktů, které z nich jsou pro vás noční můrou?

Říkáme tomu displeje. To je několik produktů v jednom balení, které je připravené už od dodavatele. Mohou to být například úklidové prostředky nebo třeba stojany se semeny. Takový stojan má na sobě třeba 6 000 sáčků z různými druhy semen. To pak musí někdo přepočítat a zkontrolovat. A stává se, že je padesát druhů zboží na polovině palety. To je z pohledu přijímacího technika to nejnáročnější. A pak to jsou kartony, které obsahují ještě další malé výdejní kartony.

Co naopak máte ve skladu rádi?

Tak to je jasné! Pro nás je to paleta piva… Dobře, tak třeba také vody Tanja. Zkrátka takováto balení, která jsou z hlediska kontroly a přepočítání velmi snadná. Tam už víte, kolik je na paletě balení, kusů.

Jak vám pomáhají dnešní technologie?

Začínali jsme před dvaceti lety klasicky s papírem a tužkou, kdy na každé paletě byly papírové dokumenty, které jsme museli vypisovat. Dnes máme čárové kódy a čtečky. Trvá to jen okamžik. Vezměte si, že za měsíc jen v našem skladu nabalíme 3 000 000 kartónů zboží, přičemž každý obsahuje v průměru deset produktů, to je na 30 miliónů kusů zboží. Přepočteno na palety je to 60 až 70 tisíc palet.

Co potenciálního kolegu na práci ve skladu bude bavit? Pro koho to je a pro koho ne?

Určitě je to práce pro fyzické zdatné lidi, ideálně pro mladé absolventy škol. Myslím si, že tuhle práci umíme dobře zaplatit a jinde si člověk bez praxe jen těžko tolik vydělá. Kdo je šikovný, vydělá si bez problémů okolo 40 000 Kč. Přitom není třeba praxe, stačí nám jen bezúhonnost, chodit do práce, jak se má, a nebát se vzít za práci. Pak už jede každý sám za sebe, každý si může vydělat maximální odměny. Na druhou stranu, nebudu zastírat, že je to tak trochu posilovna zdarma.

Dnes už ve skladech používáte vyspělou techniku, typickou „ještěrku“, už v nich asi nepotkáme…

Musím říct, že na tom, že máme tu nejmodernější a nejkvalitnější techniku od německé firmy Jungheinrich, si v PENNY zakládáme. Poruchovost je minimální a při správném zacházení tyhle stroje vydrží ve skladu bez problémů 15 let. Tak dlouho ale u nás ani nejsou, protože my techniku neustále obnovujeme a investujeme do nových zařízení. Německá kvalita je vidět například v tom, že při zakládání tunové palety do regálu po vysunutí věže 10 metrů vysoko se paleta pohne nahoře o jeden až dva centimetry. Tak kvalitní a tuhé ty teleskopické věže jsou.

Za jak dlouho se je možné s takovou moderní „ještěrkou“ pracovat?

Dnes už ji ovládáte joystickem, nemáte jako v minulosti pět pák, každou pro něco jiného. Jednou rukou řídíte, druhou manipulujete se zbožím. Většinou sedíte bokem a naučit se to trvá skutečně chvíli. Do týdne si na to zvyknete, a pak je to o praxi a vaší zručnosti. Začínáte samozřejmě zakládáním zboží do prvního patra, postupně si pak zkoušíte ta vyšší.

Je ta práce nebezpečná?

Když děláte věci tak, jak máte a dodržujete pravidla, je vše bez problémů. Úrazů není tolik, kolik by si někdo mohl myslet, ale když jsou, pak jsou vážnějšího rázu, například větší pohmožděniny a zlomeniny. Je potřeba dodržovat bezpečnost práce, nastavené trasy, pravidla pohybu po skladu. Kdo to poruší, jde úrazu naproti.

Prodavači se mezi sebou porovnávají v tom, kolik, kdo za minutu „odpípá“ zboží. V čem soutěžíte ve skladu?

Tak to u nás nepřipadá v úvahu. Samozřejmě víme, kdo je jak zručný a co s vozíkem dokáže. Ale předhánět se a soutěžit by znamenalo zvyšovat riziko. Naopak, právě i normy máme nastavené tak, aby bylo možné dělat práci bezpečně.

Ve volnu trénuje malé fotbalisty

Kromě práce ve skladu vás životem provází i láska k fotbalu…

Začínal jsem asi v pěti letech u nás v Krchlebech u Nymburku, kde se hrála krajská soutěž. Vystřídal jsem snad všechny pozice, v dorostu jsem dokonce chytal, pak jsem šel do útoku, pak obrana. Jak to bývá, s přibývajícím věkem se vracíte na pozici pravého beka. Dnes v Milovicích trénuji malé kluky.

Máte na starosti ty úplně nejmenší?

Mám na starosti nábor, takže kluky a holky okolo 5, 6, 7 let. Několik let se jim věnuji a potom je předám dál. Vnímám, že v dnešní době si rodiče začínají uvědomovat, jak je pro děti škodlivé sezení u počítače a koukání do mobilů. V Milovicích je o sport velký zájem, je tady řada sportovních klubů a hřiště jsou plná. Na letošní nábor přišlo už 16 dětí, a to ještě není uzavřený.

Trénování děláte ve svém volnu, bez nároku na odměnu. Můžete porovnat dobu, kdy jste začínal vy?

Za nás byl největší trest dostat „zaracha“ a nesmět si jít zahrát fotbálek nebo vůbec jít ven. Dnes z toho děti kolikrát mají radost, protože mohou sednout k počítači a hrát počítačové hry. Je to vidět i na přístupu k tréninku, a to i u rodičů. Stačí, aby zapršelo a už mi zvoní telefon, zda trénink vůbec bude. To by nás dřív nikdy nenapadlo, i kdyby padaly trakaře. Musím ale říct, že se to zlepšuje a rodiče si uvědomují, jak je sport pro děti důležitý.

Pracujete s těmi nejmenšími, tedy dětmi z první třídy, kdy se ještě formuje jejich osobnost, chování v kolektivu. Je to radost?

Mám neskutečnou radost, jak se tyhle malé děti učí, jak rychlý je jejich progres. Koho to chytne, učí se tak rychle, že se tomu ani nechce věřit. Od prvního tréninku po první turnaj uplynuly třeba letos pouhé čtyři týdny, a rozdíl v tom fotbalovém umění je neuvěřitelný. Je to krásný…

Zahrajete si i vy?

Na velkém hřišti už ne. Udržuji si fyzičku ježděním na kole, dříve jsem i rád běhal. Dokonce jsem se postavil na start čtyř maratónů, přičemž tři jsem nedokončil. Občas si zahraji halovou kopanou. Pravidelně se zúčastňujeme každý rok v lednu REWE Cupu nedaleko Hannoveru. Mám na starosti organizaci českého týmu, a to včetně zajištění ubytování a dopravy pro naše fanoušky.

Půjdete do důchodu z PENNY?

V současné době se připravují projekty nových skladů. Uvidíme, jak to bude a jak se situace bude vyvíjet, ale rád bych zúročil své zkušenosti a byl bych vděčný za to, mít možnost podílet se na zrodu nového skladu, stavět a vytvářet nový tým. Je to pro mě výzva a láká mě to. Takže i po 22 letech před sebou stále mám možnosti jak se rozvíjet, jak jít dál, nabírat nové zkušenosti. Takže je možné, že to tak skutečně bude.