Pastoral Brothers: V mládí jsme byli hovada, říkají skřehotající faráři
Dvojice evangelických farářů Pastoral Brothers patří mezi nejzajímavější české youtubery. Duo Jakub Malý (33) a Karel Müller (29) se ve své tvorbě snaží přiblížit nejen mladým lidem otázky víry a náboženství v moderní době. Známé se stalo například jejich video, kdy v době zavření kostelů udělali mši v hobbymarketu: „To bylo upozornění na tu naprostou nesmyslnost těch opatření vzhledem k těm svátkům,“ říkají v rozhovoru pro eXtra.cz, ve kterém se rozpovídali také o tom, jaké intimní otázky se svými fanoušky řeší nebo jestli bylo pro ně těžké vydat se na kněžskou dráhu.
Co vás přivedlo k víře? Jak jste se dostali do té duchovní sféry?
Jakub: Já jsem z necírkevní rodiny, naprosto nás k tomu s bráchou nevedli a na gymplu, kde jsme dostali za úkol si přečíst úryvek z bible a udělat nějakej referát, jsem dostal pětku, že jsem to obšlehl z internetu. Mě to tehdy naštvalo, a tak jsem si řekl, že si tu bibli přečtu celou. Už při tom čtení mě ta knížka natolik oslovovala, že jsem si říkal, že vlastně chci být věřící. Začal jsem se zajímat v rodině, jaký máme křesťanský původ, protože babička byla kdysi komunistka, ale její maminka byla evangelička. Takže jsem si zadal do Googlu evangelíci a vyplivlo mi to evangelíky v Třebenicích. Napsal jsem tamnímu faráři, že chci být pokřtěný a on z toho byl úplně mimo, že to není možné, ale pozval mě na faru. Chodil jsem k němu půl roku na takzvanou katechezi na náboženskou výuku. Nechal jsem se pokřtít, a protože se to blížilo k maturitě a toto byla oblast, která mě hodně zajímala a zároveň on byl výborný kazatel, tak jsem si říkal že to chci dělat taky, přihlásil jsem se na evangelickou teologickou fakultu. Pak jsem už šel hned do praxe.
Karel: Já si pamatuji, jak jsem si dělal ze svého bráchy srandu že z něj bude flanďák. On totiž chodil na katolické gymnázium a já ještě ne, pak jsem tedy nastoupil také. Taky jsem z rodiny nebyl vedený ke křesťanství a na tom gymplu jsem k tomu přičichnul jak pozitivně, tak i negativně, a když jsem v pubertě ohledával touhu po tom v co věřit, vyzkoušel jsem ledacos, načetl jsem spoustu knížek z různých náboženství, což mě baví doteď. Ale nakonec jsem stejně zakotvil v křesťanství. Kousek od naší školy byl evangelický kostel, kolem kterého jsem 8 let chodil, tak jsem tam jednou přišel. Kamarád mi řekl, že když se o to tak zajímám, mám studovat teologii. A já jsem říkal, že ne, že nechci celibát, ale on mi vysvětlil, že evangelíci mohou mít ženy, a to se mi zdálo zajímavé.
Takže to byl ten hlavní důvod.
Karel: Je to takhle: Mě to baví a ty ženy jsou k tomu super.
Jakub: Ale je to jeden z důvodů, když se člověk rozhodoval, jestli farářinu jo nebo ne, protože katolický kněz bych být asi nechtěl.
Karel: Já asi taky ne. Jednak kvůli hierarchii a také kvůli tomu celibátu. Ale pak jsem začal chodit na evangelickou teologickou fakultu a tam to rozhodnutí postupně dozrávalo.
V mládí jsem byl „hovado“
V pubertě to bylo těžké rozhodnutí? Museli jste si to obhájit?
Karel: Na střední mě tehdy spousta spolužáků znala jako „každej týden jiný náboženství." Já jsem tehdy ty křesťany docela hejtil, protože já jsem tomu nechtěl věřit, byl to pro mě takovej pubertální vzdor. Kněží a katecheti nás tam vyučovali křesťanství, a pak najednou ve čtvrťáku jim mám říct, že jdu studovat teologii…. Pro mě to bylo fakt těžký si to přiznat a pak ještě jim - nikdo mi to nechtěl věřit. Teď už tomu snad věří.
Jakub: Já ani ne, mamka byla ráda, že budu mít vysokou školu, to pro ni byla priorita. Abych měl vzdělání, a když kolegyně v práci řekly, že z teologie vycházejí dost vzdělaný lidi, byla spokojená a táta to nějak neřešil. Spolužáci nejdřív řekli, že si z nich dělám legraci, protože jsem byl takový hovado na gymplu a jsem vlastně pořád. Ale vzali to v pohodě, zvlášť když jsem se nechal pokřtít, ono také byl nějaký rok 2007, takže ta naše generace to už brala celkem v pohodě.
Dva skřehotající faráři zakládali sbor
No a vy dva jste se seznámili na té fakultě?
Jakub: No tak jako zahlédli jsme se tam.
Karel: Zaregistrovali jsme se tam a on prostě ten starší drsnej s tim počítačem a tetovánim na těch seminářích všechno znal.
Jakub: To není pravda, já na seminářích mlčel. (smích)
Karel: No a pak až když jsme dostali za úkol tady založit pěvecký sbor, přičemž ani jeden neumíme zpívat ani hrát.
Jakub: To je na tom ten největší vtip, že dva hluchý a skřehotající faráři, jsme i rarita mezi farářema, většina z nich umí zpívat nebo aspoň na něco hrát, a my ani jedno a měli jsme zakládat pěvecký sbor. Ještě k tomu pro teenagery. Takže wow. No ale my jsme zjistili, že máme společný humor a přístup k práci, takže to byl takový koníček k tomu založit něco, co nám na rozdíl od toho zpívání jde.
A to je co?
Oba: Vymýšlet spolu kraviny
Vy tedy působíte oba v jedné farnosti?
Jakub: My jsme vlastně divnofaráři, respektive mně už to teď končí, ale my jsme seniorátní faráři, což znamená, že nemáme vlastní farnost.
Karel: Máme jednoho nadřízeného, kterému děláme asistenty, Kuba je takovej úředník a já jsem pro práci s mládeží, takže víkendovky, akce, plesy.
Jakub: Ale mně to teď skončilo a začínám dělat faráře tady u sboru. Už budu opravdovej farář.
Když přejdeme k vaší youtuberské tvorbě, jak to vlastně začalo?
Karel: Když jsem byl na farářské přípravce, poslouchal jsem děcka, o čem se baví, a oni všichni pořád mluvili o nějakých youtuberech. A já jsem absolutně nevěděl, co to je, protože jsme takovej zlom, kdy spíš sleduji věci jako DVTV, Rozhlas, ČT24 a ne Youtube a streaming a tak. A tak jsem je poslouchal a zjistil jsem, že existuje někdo jako Kovy a tak. Tak jsem chtěl tu křesťanskou výuku trochu osvěžit a dát jim nějaké materiály, které by je mohly zajímat, a začal jsem si na Youtube vyhledávat nějaké materiály, ale tam nic nebylo, nebo prostě jsem to nenašel. Našel jsem nějaký zahraniční, ale to bylo všechno takový vážný, důstojný, takový „děcka, obraťte se“. Tak jsem jim pak začal pouštět Kovyho, což bylo aspoň nějak v rámci toho tématu. Ale pak jsem chodil rok s myšlenkou, že by bylo potřeba něco takového udělat, a hledal jsem někoho, kdo by do toho se mnou šel, protože kdybych to dělal sám, nedopadlo by to moc dobře.
Jakub: Ona byla pak i otázka, jak to dělat, protože na tom Youtubu ta česká tvorba je právě buď hodně přednášková nebo jako strašně tlačení na pilu. Buď konzervatismus co do hodnot, hlavně ohledně sexuálních témat, anebo takový to „Wow, buďme všichni věřící a bude to super a cool“ a my jsme na to čuměli a říkali si - to nejde.
Karel: My jsme si říkali, že nechceme vůbec řešit morálku v prvních sériích, že chceme lidem ukázat, čemu jako křesťani věříme. Protože jsme měli minimálně pocit ze své školy, že ty církve pořád řeší jenom sex, homosexualitu a podobné věci, a my jsme řekli ne, my pojedeme vyznání víry. 2000 let starý text, každý to chce slyšet. A zkusíme to udělat takovou formou, aby to lidi překvapilo nebo zaujalo, a asi se to nějak povedlo.
Kolik už máte videí?
Karel: Přes 60, 70, ale jsou tam různé livestreamy, rozhovory, už jedeme druhou sérii. Máme i podcasty. Teď nám vyšla kniha, takže i ta videa jsme převtělili do něčeho hmotného. Jmenuje se to Boží kniha. Je to úžasná skvělá kniha hned po Bibli (smích).
Uzavření kostelů na Velikonoce nás "naprdlo"
Ve videích se snažíte reagovat na nějaké aktuální trendy nebo situace. Zaznamenal jsem, jak jste minulý rok dělali mši v hobbymarketu. Co vlastně bylo cílem této akce?
Jakub: To bylo upozornění na naprostou nesmyslnost těch opatření vzhledem k těm svátkům.
Karel: Oni totiž uzavřeli kostely i na Velikonoce, a hobbymarkety byly otevřený, což nás naprdlo.
Jakub: To bylo myslím právě v ten týden, kdy jednak se zakázalo chodit do kostelů a všechno bylo zavřené, ale hobbymarkety se na Velikonoce otevřely, no ty vole, to snad ne. A ještě ta argumentace byla, že v hobbymarketech jsou vysoké stropy, tak katoličtí kolegové fotili ty katedrály, kde je strop až u nebe.
A bylo tohle to video, jež vám přineslo největší úspěch, nebo ho ještě něco překonalo?
Karel: Nejsledovanější na YouTube je asi rozhovor s Tomášem Halíkem, z toho jsme úplně nadšený a na FB je nejsledovanější jedno video z desatera, které se nějakým záhadným způsobem dostalo na Slovensko.
To jsem právě slyšel v jednom vašem rozhovoru, že vám pak chodily rozzlobené reakce, které jsou na Slovensku mnohem ostřejší.
Karel: Falešní faráři, rozkládáme církev, platí nás Soros... To vše nám přišlo.
Kdo je vaše hlavní cílová skupina?
Jakub: Teď už 18 let až smrt. Ale původně jste spíše mířili na ty mladší.
Karel: My jsme to chtěli, ale pak se na to začali dívat lidé stejně staří jako jsme my a…
Jakub: Nám začaly chodit dotazy od třicátníků, čtyřicátníků, co si myslíme o tomhle nebo tamtom.
Karel: Ale píšou nám i mladší, kteří třeba řeší nějaké trable co se týče vlastní identity nebo svého tělesného projevu - sexuality.
Občas nahrazujeme Bravíčko
Takže vlastně místo Bravíčka odpovídáte těm mladým.
Jakub: (smích) Byl týden, kdy se to sešlo: homosexualita, předmanželský sex, rozchod a vlastně tři lidi mi takhle napsali, takže bylo to trochu Láska, sex a trápení.
Jak vidíte roli církve v dnešní moderní společnosti?
Karel: Vyprávět příběh o Ježíšovi a dát to svobodné prostředí pro lidi, kteří chtějí tu víru nějakým způsobem vyjádřit.
Jakub: Ten úkol je 2000 let stejný. Ukázat evangelium, respektive dobrou zprávu o tom, že tady jsem pro člověka a mám ho rád. A to už potom můžeme rozvádět, co to všechno konkrétně může znamenat, což se vlastně snažíme v těch videích, co to znamená v té knížce. My si k tomu vlastně ještě přidáváme jeden úkol do té společnosti přinést nějaké téma nebo nastavit zrcadlo.
Karel: Připomenout těm mocným, že to není jenom o nich, že je tu ještě někdo nad nimi.
Jakub: Což si myslím, že naše církev víceméně od té první republiky, kdy existuje, tak nějak dělala. Že se o to aspoň snažila. Za komunismu to bylo třeba hodně vidět, protože spousta chartistů byli evangelíci.
Vy působíte hodně na mladé, mají dnes mladí zájem o víru?Karel: Podle statistik ne, když si dáte nějaké výzkumy, je to chabé jedno procento. Když si vezmete, že v České republice zhruba 13 až 15 procent lidí jde jednou za měsíc do kostela, ale u těch mlaďochů bych řekl, že je to naprosto přirozené, mě taky v patnácti zajímaly jiné věci. Oni potřebují bezpečí a důvěryhodné osoby, ke kterým se mohou vztahovat. Když jim to nabídneme, to další hledání nějakého smyslu se přidá.
Jakub: My dva jsme třeba divný, že jsme se v šestnácti, sedmnácti začali zajímat o náboženství, takovýchto lidí je skutečně málo. Já si nemyslím, že je to špatně, protože bych řekl, že spousta lidí v této skupině, která se o náboženství nezajímá, tak v různé intenzitě je to pak dožene v pozdějším věku.
Karel: Právě že kolem té třicítky - máš hotovou školu, dojde ti, že sis vydělal nějaký peníze a jestli ten svět není o něčem víc. Začnou přemýšlet, brouzdat, najednou narazí na nás a už nám píšou. Ti lidé, kteří jsou už nějak ustálení, ale ten konzumní styl je neuspokojuje, začnou pak hledat víc.
Dárky a jídlo na Vánoce jsou pozitivní
Teď jsou Vánoce a vidíme spíše tu konzumní podobu svátků než tu původní. Souhlasíte s tím?
Karel: Já bych nerad byl ten farář, který říká - fuj dárky, a pak jako mám tady seznam dárků, které ještě nemám koupené… (smích). A pak hlavně 25. nebo 24. na půlnoční mši ten farář pokárá ty lidi, kteří mu za ten rok do toho kostela přijdou: „Vy nejste opravdoví křesťani.“
Jakub: Ale jako naprosto neoprávněně. Přitom advent, nebo Vánoce je období, kdy Češi nejvíce dávají na charitu., jsou nejvíce sdílní, podporují ledacos.
Karel: My jsme jeden z nejvíc sdílných národů, dáváme nejvíce peněz na charitativní účely, takže to s námi nebude tak marné, viz to tornádo v létě, tam se sehnala miliarda.
Jakub: Od lidí, takže Češi jsou v tomto úžasní.
Karel: Já bych jen řekl, že nám to vydrží jen chvíli, viz ty roušky na jaře.
Jakub: Ale to je zase jiné téma, protože lidé jsou unavení. Já si myslím, že ty Vánoce jsou svátky lásky a toho sdílení, když Bůh sdílí s námi, že se stal člověkem, a to tam vlastně slavíme, že jsme se stali součástí boží rodiny. Myslím že je to vidět, že se snažíme o sdílení v rodině a na to si koupíme ten stromeček, koupíme si ty dárky, sdílíme tu lásku pomocí dárků a jídla, což je svým způsobem bohoslužba - společně se najíme, má to nějaký rituál a společně je tam ta láska. Ten duchovní přesah je tam určitě taky.
Promasturbovat celý den není úplně dobré
Jak jste říkali, že radíte lidem třeba ohledně sexuality, co jim tedy třeba říkáte? Kde máte hranice? Jak má žít člověk, aby se necítil morálně špatně? Je například promiskuita problém?
Jakub: My se snažíme neradit
Karel: Takhle, my v té knížce propagujeme jednu velkou hodnotu, a to je zodpovědnost ve vztazích, což je podle mě gró. Láska a zodpovědnost jde ruku v ruce a my si myslíme, že od toho to je to důležité, že nezáleží na té formě, jakým způsobem ten vztah nabývá - jestli je to svatba, partnerství, homo, hetero, tak to je nám jedno, ale důležité je, aby ti lidé se navzájem respektovali, komunikovali a byli vůči sobě zodpovědní.
Jakub: Já si myslím, že důležité je, aby člověk druhým neubližoval.
Ale někdy se musí vás ti lidé ptát, jestli tohle je ok, tohle není ok…
Jakub: Tak ano, když se nás třeba ptají, jestli mohou masturbovat. Zrovna v Bibli tohle téma absolutně není. A za druhé jim říkáme: vlastně jo, můžete, nikdo vám to nezakazuje, ale zase u toho přemýšlejte, když promasturbujete celej den, tak to taky není dobré. Používat u toho hlavu, nejen ruce. (smích)
Nicole ze Zrádců se vysmála Andree Bezděkové, že ji nepoznala: Ta to nevydýchala
Související články
Petr Kramný se snažil vylhat si cestu na svobodu. Doufal v milost od Miloše Zemana
Režisér Janák o natáčení Klíče svatého Petra: Drama s potopou a vynalézavý Nárožný
Vánoční přání Vandy Jandy: Žádná kabelka za statisíce, návrhářka zůstává skromná
Jitka Boho se přiznala k podvodu. Účesem na Slavících napálila úplně všechny a teď se dobře baví
