Tento web používá soubory cookie k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s užitím cookies souhlasíte.Rozumím
Trendy tagy Nela Slováková koronavirus Extra Host (pořad) SuperStar 2020

Nejnovější kauzy

Pár čárek způsobilo revoluci: Čárový kód, který slaví 45. výročí, je vlastně morseovka

Zdroj: Pixabay
+ Další fotografie
minulost
Věděli jste, že čtečky čárových kódů právě slaví 45. výročí prvního použití? A že první koketování se systémem tenkých a tlustých čárek začalo už téměř před sedmdesáti lety? Jak čárový kód vznikl a kdo ho poprvé použil?

Před 45 lety, 26. června 1974, byla v jednom supermarketu v americkém Ohiu poprvé v maloobchodní sféře použita čtečka čárových kódů. Dnes se nám může téma čárových kódů a jejich čteček zdát banální, ve své době ovšem tato technologie způsobila revoluci. Čárové kódy a jejich čtečky významně zrychlily nejen maloobchodní prodej, ale také skladování, logistiku i výrobní procesy. Při jejich správném použití hrozí jen minimální chybovost v zadání ceny či dalších informací k výrobku. Nepostradatelným pomocníkem jsou dnes i během inventur: co před jejich zavedením do praxe zabralo dvaceti pracovníkům celý víkend, lze dnes zvládnout čtyřmi lidmi během pár hodin.

Podoba čárových kódů byla patentována již v roce 1952, ovšem ještě 22 let si na své uvedení do praxe musela počkat, protože v té době ještě nebyla dostatečně vyvinutá laserová technologie čteček čárových kódů. Čárový kód vymysleli Američané Norman Joseph Woodland a Bernard Silver a inspirací jim byla morseovka s tím rozdílem, že tečky a čárky vyměnili za tenké a tlusté svislé linky. Dnešní podobu pak čárovému kódu dal až v roce 1973 George J. Laurer, inženýr tehdy zaměstnaný u společnosti IBM.

Prvotní zamýšlená podoba čárového kódu byla inverzní, tedy bílé čáry na černém podkladu. Vedle lineární varianty pak existovala i kruhová verze podobná střeleckému terči, která měla umožnit snímání kódu ze všech úhlů. V 60. letech rovněž americká železnice používala podobný systém na označování vagonů založený na různě barevných reflexních pruzích doplněných čísly. Před svou maloobchodní premiérou byl čárový kód úspěšně používán v automobilových továrnách. Oblíbili si jej například pracovníci americké automobilky General Motors, kteří kódem označovali jednotlivé díly automobilů.

Standardů čárových kódů je v současnosti definováno více než 200. Ve Spojených státech, v Austrálii, Kanadě, na Novém Zélandu se lze běžně setkat s kódem UPC (Universal Product Code = univerzální kód produktu). UPC se používá i v Evropě, typičtěji se zde ovšem setkáme se standardem EAN-13 (European Article Number = evropské číslo položky). Právě s tím se nejčastěji potkají také tuzemští spotřebitelé. Čárové kódy registrované v České republice vždy začínají trojčíslím 859. V logistice se nejčastěji využívá standard Code 128 (UCC/EAN 128).

Čtečky mohou být drátové, bezdrátové, ruční nebo stacionární. Se stacionárními skenery se obvykle setkáme v maloobchodech u pokladen, ruční se zase často používají v expedičních skladech a logistice. Nejběžněji čtečky ke „čtení“ čárových kódů využívají laserovou diodu nebo celou soustavu LED diod. Laserové čtečky mají jednoduchou konstrukci, čtené kódy lze díky viditelnému paprsku snadno zaměřit a fungují i na větší vzdálenosti. Čtečky s LED diodami, takzvané CCD snímače, zase neobsahují mnoho mechanických částí a jsou tudíž méně náchylné k poškození a také umějí snímat rychleji než laserové čtečky.

Dnešní čtečky čárových kódů jsou nejčastěji dostupné ve variantách 1D nebo 2D. První jmenovaná dokáže přečíst pouze lineární čárové kódy, tedy ty klasické, složené ze svislých čar a mezer. 2D čtečky jsou modernější a vedle lineárních čárových kódů zvládnou přečíst i takzvané 2D kódy, z nichž nejznámějším zástupcem je QR kód. Tyto kódy obsáhnou mnohem více dat než lineární čárové kódy a lze je skenovat zcela libovolným směrem. Jelikož je lze číst i přes fotoaparát smartphonů, jsou v současnosti velmi oblíbené a rozšířené. S QR kódy se tak lze například čím dál častěji setkat dokonce i na náhrobcích – a to nejen na hrobech významných osob, ale i běžných lidí –, kde zájemcům poskytují možnost dozvědět se o nebožtíkovi další informace.

Související články

Další články