Otevřená zpověď Kajumiho z Like House: Kvůli nelegální party na mě lidé hází špínu
Za nápadem na projekt Like House stojíte především vy. Co vás na něj přivedlo?
Já už takový projekt zamýšlel delší dobu, protože podobné koncepty vznikají všude ve světě a přijdou mi super. Jelikož mám nejsledovanější česko-slovenský profil, tak se ode mě navíc očekávalo, že bych se měl o takové téma zajímat. Když jsme pak projekt dávali s kamarády dohromady, tak mi dávalo perfektní smysl propojit ho s televizí.
Bude se výsledné dílo nějak lišit od vaší původní představy?
Ten původní nápad byl malinko jiný, ale bylo potřeba změnit nějaké zásadní prvky. Například jsme ten koncept zamýšleli primárně pro mladé diváky, to ale v televizních spektrech není možné. Takže jsme to malinko překopali a obohatili o nějaké prvky, jako například že do vily budou chodit hosté, kteří jsou známí i pro starší generace.
Like House spočívá v tom, že se účastníci zavřou na tři měsíce do jedné vily, kde spolu budou muset vycházet. Je to přeci jen dlouhá doba, nemáte z toho obavy?
Se spoustou účastníků se znám a vídáme se skoro každý den, kolikrát u sebe přespáváme, takže já to jako zásadní změnu neberu. Samozřejmě spolu budeme zavření tři měsíce a nejspíš nastanou situace, které budou vyhrocené a kdy si budeme lézt na nervy, ale já jsem na to připravený. Na druhou stranu je potřeba být rozumný a neuříznout si ostudu.
Co si od projektu slibujete?
Pro mě je to taková zkouška životem. Ne všichni účastníci jsou mí kamarádi a je to test určité empatie. V životě člověk potká spoustu lidí, které třeba nemá rád nebo si s nimi nesedne, ale stejně s nimi musí vycházet. Beru to všechno jako zkoušku mé výchovy. Člověk se učí a poznává mechanismy, jak lidé fungují, a já se je snažím ve svém osobním životě uplatňovat.
Co na vaši účast v Like House říkali rodiče?
Musím přiznat, že už trošku rezignovali. Když jsem v 19 dokončil gympl a řekl jim, že nepůjdu na vysokou, tak z toho samozřejmě jako vystudovaní zdravotníci neměli radost. Ideálně chtěli, abych šel na medicínu, protože nevěřili tomu, co dělám, a říkali, že si tím nevydělám. Dnes už ale rezignovali na snahu mi to vymluvit, ani mou práci nijak nehodnotí a nechávají to na mně. Zároveň ale zůstávají mými vášnivými sledovateli a chtějí, abych neudělal nějakou ostudu. Takže s mou účastí byli v pohodě, jen jak říká moje mamka, musím ukázat slušné vychování.
Nebude vám rodina a přátelé chybět?
Asi ne, tolik opravdových přátel vlastně ani nemám. Myslím, že ti, se kterými se scházím často a mám k nim nějakou důvěru, jsou v tomhle projektu. Takže přátelé mi scházet úplně nebudou a s rodinou se v této době moc nevídám. Táta totiž střídavě létá z Česka do Afghánistánu a maminka teď měla covid, takže jsem za ní ani nemohl. Naštěstí, ačkoliv měla těžší průběh, to zvládla, za což jsem moc rád.
Víte, co byste dělal s případnou půlmilionovou výhrou?
Vůbec jsem o tom nepřemýšlel, protože nedokážu říct, zda jsem vůbec schopný to vyhrát. Myslím si totiž, že mám možná trochu horší startovací pozici.
Proč si to myslíte? Vždyť máte na TikToku nejvíc českých a slovenských fanoušků...
Právě to ale může mít své benefity i negativa. Samozřejmě mám spoustu fanoušků, ale také i řadu odpůrců. Jelikož nám mohou diváci dávat i negativní hlasy, tak úplně nevím, jak se to v mém případě bude chovat. Pokud bych ale vyhrál, tak by ty peníze šly do jednoho z mých projektů. Mám takové heslo, že není dobré mít na účtu víc než půl milionu, protože je to škoda a je potřeba ty finance do něčeho dát. Peníze se musí otáčet.
Před několika měsíci jste na sebe upozornil sdílením videa z nelegální party, která ale byla podvrhem, jehož smyslem bylo vybrat peníze na dobrou věc. Splnilo to vaše očekávání?
Rozhodně. Chtěli jsme, aby se něco dělo na internetu a hlavně aby to něčemu pomohlo. Kecat totiž umí každý, ale vybrat peníze na dobrou věc už tolik ne. My jsme naším projektem vybrali dohromady několik set tisíc, které jsme odeslali zdravotnickým zařízením, jenž bojují s covidem. To vidím jako jednoznačný úspěch. Jedna věc mě ale přesto mrzí.
Jaká?
Kvůli různým dezinformacím spousta lidí věří, že ta party byla nelegální a třeba si ani neuvědomují, že kdybych něco takového udělal, tak nás čeká brutální pokuta, kterou by si nikdo z nás nevzal na krk. Přitom to bylo opravdu digitálně udělané a postupovali jsme podle v té době platných předpisů. Tehdy se mohlo potkat maximálně šest lidí, což jsme spolu s kameramany dodrželi. Bohužel někteří lidé to nevidí nebo nechtějí vidět a pak šíří, že porušuji zákon. Tehdy jsem dokonce zvažoval žaloby na ochranu osobnosti, protože část lidí se chce zviditelnit tím, že na mě hází špínu.
Udělal byste zpětně něco jinak?
Možná bych trochu ubral na celý velkoleposti a vážnosti celého projektu. Lépe bych vysvětlil, že jde o srandičku, která má pomoct nemocnicím. Když nad tím tak přemýšlím, už bych se asi do covidového tématu ani nepouštěl. Tehdy nám to přišlo jako dobrý nápad, protože nevím, jak udělat lepší kampaň proti koronaviru než právě přes něj. V té době jsme si vlastně ani nepřipouštěli taková rizika covidu, ostatně jako většina populace. Paradoxně tři týdny po party jsem koronavirus sám měl, což ale nebylo z toho natáčení. Teď už na to nahlížím jinak i proto, že si tím nedávno prošla i mamka, která neměla lehký průběh.