Osudové setkání Štefana Margity a Hany Zagorové: Hned spolu strávili noc
Smrt zpěvačky Hany Zagorové (†75) vyvolává smršť dojemných vzpomínek na její bohatý život i kariéru. Jednu z nejdojemnějších nyní na YouTube umístil spisovatel Petr Macek, když zveřejnil nahrávku Štefana Margity (66), který pro knihu Naprosto nezbytná Hana Zagorová vzpomínal na začátky svého vztahu s „Haničkou písničkou“. A překvapivě mu na první dojem vůbec nepadla do noty.
Štefan Margita: Hana Zagorová jím byla pohoršená
„Naše první setkání nebylo valné. Měl jsem premiéru ve Státní opeře, dobře si pamatuju na to, že to byla Žebrácká opera. Zpíval jsem v hlavní roli. Ta spočívala i v mluvení. Bylo to v roce, kdy jsem se dostal do Prahy, takže moje čeština nebyla valná, ale režisér i vedení trvali na tom, že chtějí, abych tu roli dělal.
Hanka se objevila na premiéře. Později jsem se dozvěděl, že ze zpívání byla nadšená, ale z mluveného slova vůbec ne. Dokonce se divila, jak to, že mě vůbec pustili na jeviště,“ vybavil si ve vyprávění na YouTube operní pěvec Štefan Margita.
První dojem? Je povýšená, myslel si
„Po představení mi řekli, že Hana Zagorová je v divadle. A já ji chtěl poznat. Prý to nebude problém. Šli jsme tedy ve foyer po schodech nahoru, kde stála a s někým mluvila. Přerušili ji a představili nás. Říkal jsem Hance, že ji celý život obdivuju, jak je úžasná. Hanka se na mě podívala, neřekla mi nic takového, jako že mi gratuluje k premiéře. Jen pověděla: ‚Ano?‘ V tu chvíli jsem si řekl: ‚Bože můj, ta je namyšlená!‘“ smál se dávné historii Margita.
„Vzápětí mě ale pak pozvala na večírek, dělá je vždy před narozeninami. Dělala ho v Chodské ulici a tam už to bylo jiný. Hodně jsme spolu koketovali. To jsem od ní nečekal. Režisér si dokonce myslel, že je to jen hra, ale nebyla. Hanka na mě občas koukla, pak si ke mně sedla, chvíli jsme spolu mluvili.
Uvažoval jsem, co jí koupit k narozeninám. Lvi rádi provokují a upoutají něčím, co není běžné. Tak jsem jí koupil povlečení od německé firmy. Poděkovala mi s tím, že dárky bude vybalovat o půlnoci. Když můj dárek rozbalila, celá společnost ztuhla. Přiznal jsem se, že jsem jí to dal já.
Odcházel jsem pak mezi posledními. Když nás vyprovázela a vracela se nahoru, nechala vchodové dveře otevřené a jen mi řekla: ‚Jestli chceš, můžeš se vrátit.‘ Jasná zpráva! Pamatuju si, že jsem udělal ještě v Korunní a Chodské kolečko, než se ostatní odpojili, a vrátil jsem se,“ prozradila operní kapacita a bohužel po pátečním úmrtí Zagorové i vdovec.